xxmartinxx

Po tom, co série dávno skočila přes žraloka, se najednou začne tvářit zase relativně vážně? Ne že by "se to nesmělo", jen je to hodně divné a při kontinuálním sledování matoucí. Někdy holt nejde udělat jen tak krok zpět.

Ještě větší kupa popkulturních odkazů a ostatně i cameo Johna Waterse, které z toho dělá certifikovaná camp. Je legrační, že půvobně chtěli tvůrci natočit minimalistický psychologický horor o dětských traumatech a stačilo málo, aby se to proměnilo v šílenou postmoderní gore komedii, která může v nejlepších momentech stát vedle Cravenova Vřískotu.

Kinky camp full on. Jestli se série Chucky někdy brala vážně, tady po tom není památky a jde o nezřízenou absurditu, co se vnímá jako nezřízená absurdita odkazující na sebe sama i jiné hororové klasiky i soudobé trendy. Je dnes těžko pochopitelné, že se proti téhle sérii vedly protesty a byla vnímána jako jedna z nejškodlivějších věcí, co v kinematografii vznikly, která zkazí celou generaci. Tohle je hezká romantická komedie se vším všudy. I s gore.

V předchozích dílech měl Chucky konkrétní cíl a plán, jak ho dosáhnout. Tady se zdá, že prostě běhá po základně a straší lidi mnoha nadbytečnými a kroky, protože co by taky dělal jiného, že? Opět mě mrzí, že zajímavý námět není důsledněji propracovaný - ale to se na to asi dívám moc dnešní optikou, kdy každý horor potřebuje být chytrý. Chucky má prostě srandu, a tak to má asi být.

Část toho filmu na mě působila jako nezáměrná komedie na téma "jak nezacházet s traumatizovanými dětmi", kdy kluka z minulého dílu šikanují prakticky všichni dospělí, kteří přitom, i kdyby Chucky nebyl skutečný, měli na starost dítě, co mělo za sebou velmi tragické události. I jinak mě ale tenhle film bavil... Ta absurdita je kouzelná. A tuhle sérii si docela užívám.

Stejně jako většina mainstreamových 80s hororů, ani tenhle není s odstupem sebemíň strašidelný, nicméně zaujme jeho překvapivě funkční high concept a důmyslná filmařina. Potenciál hračky je sice nevytěžen na úplné maximum (brzy přestane být skoro jedno, že jde o hračku a nahradit by ji mohl normální zločinec), ale to mi nakonec ani moc nevadilo. 75 %

Uf - ty Pittovy monology jsou opravdu příšerné. Poslechne si tajemnou zprávu od Lee Jonese a jeho postava prostě MUSÍ v duchu nahlas říct "Tati, jaké tajemství skrýváš?" Nutnost verbalizovat a pojmenovat každou emoci, ačkoliv je jasné, že ji Pittova postava cítí, ony emoce značně podrývá a delegitimizuje, což je opravdu nešťastné. Gray patří mezi filmaře, kteří si zaslouží, aby když se děje nějaká pitomost, člověk počkal o pár vteřin déle než obvykle a přemýšlel, jestli může ta pitomost sloužit nějakému většímu účelu - u Ad Astra se ale nemůžu zbavit pocitu, že celý film je odevzdán sebedůležitosti, jež přechází v polopatičnost. Myslím, že o své lidskosti by nás Pitt přesvědčil i hraním, ne předčítáním monologů záživných asi jako ty textům, které musí Pitt předčítat otci (má to být nějaká paralela?) Nemám problém, že ten film pracuje s fyzikou a logikou vesmíru s dětskou naivitou dobrodružství Smolíkových. Nemám problém s tím, že je v něm pěstní souboj Brada Pitta s paviánem ve stavu beztíže. Takový už je život. Jde v tom asi hledat symbolismus lidského zápasu se svou přirozeností, že jo. Nicméně stejně se mi nedaří zbavit pocitu určité doslovnosti a banality, která všechny ty "chyby" prostě nezvládá legitimizovat. Když se člověk hodně snaží, snad si nějaká podivná rozhodnutí jde vyargumentovat - ale nakonec mám pocit, že se snažím obelhat sám sebe a aktivně ten film záplatuju. 50 %

Film zabitý tím, že jeho postavy nedokážou vést dialog jako dva lidé, mluví v nesmyslných hádankách a nenapadají je absolutní banality - takže celý film nakonec působí nepřesvědčivě a naprosto nefunkčně, vlastně mnohem víc, než by bylo nezbytně nutné.

Film plný nesympatických, ošklivých lidí, kteří jsou ještě vyhnaní do nesnesitelnosti svými komplexy a problémy. Potřeboval bych, aby to bylo o trochu líp napsané nebo zahrané, nebo aby protagonista aspoň neměl ten 90s boyband účes. Mám teda rád horory, kdy se premisa, jež se jeví jako psychologická a uzamčená v hrdinova hlavě, promění ve fyzickou a externí), ale chtělo by to líp.

V mnoha ohledech mě to překvapilo. Čekal jsem realistický, minimalistický počin (ano, i přes historii Baumbacha), variaci na Bergmanovy Scény z manželského života. Ale tohle se nebojí silně stylizovaných scén (komediálních, melodramatických) a některé postavy jsou otevřeně karikované (právníci, rodina manželky, sociální pracovnice). Rozhodně ale jednoduchý a v jednoduchosti krásný film."Pro každého" se obvykle bere jako sprosté slovní spojení, ale tohle je opravdu zážitek, který si neumím představit, že by se někomu nelíbil. A pokud, tak právě jen proto, jak bezproblémový a bezpečný film to je. Což mi někdy vadí. Ale někdy ne. 4 a 1/2