xxmartinxx

Dostal jsem za úkol vybrat do cca sedmdesáti minut studentské filmy z FAMU a Zlína pro Marienbad. K vidění to bude 29. 8. na místě. Bylo překvapivě těžké se rozhoupat a vzdát se některých věcí, co se mi fakt líbily, tři hodiny bych do kupy dal minimálně. Ale teda:

I WAS TRYING TO KICK YOU OUT OF HERE (Tomáš Kotas je podle všeho, co jsem od něj viděl, nejlepší kameraman na FAMU. U osobního výběru to takhle můžu formulovat, snad se nikdo neurazí. Na štáb koukám vždycky až po zhlídnutí filmu, a i tady hned, jak jsem to sledoval, jsem věděl, že tohle chci.)

VYMĚNILA JSEM SI SMĚNU (Skvělé vedení herců a práce s postavami, díky čemuž nemizí agenda charakterů a není to jen vzdychání nad sockami, což je velký problém některých jiných srovnatelných věcí, kterých se teď docela urodilo. Na konci mi bylo líto ty lidi opouštět, což se nestává často u půlhodinovek.)

MEDZI (Věc ze Zlína. Líbily se mi hlavně ty části, kde se sledoval pohyb a některé obrazy. Myslím, že krátký film je plně legitimní, když v něm člověku utkvěje jediný výrazný pohyb nebo obraz, a tady je toho hned několik.)

TICHÝ CHOD (Zábavná anekdota, která pracuje s takovým tím babkovským humorem, kterého jsem rád, že se famáci nevzdávají.)

REKONSTRUKCE NASTASIJI FILIPOVNY (Rozhodně to není jen proto, že miluju ruský realizmus! Ne fakt, je to celkově odvážný mix různých postupů, který sám nevím, nakolik vždycky funguje, ale je to zábavné sledovat a kde jinde tohle dělat než na škole.)

(Druhý den bude mít svůj výběr Martin Šrajer, ale jeho filmy určitě nebudou tak dobré jako moje. Tímto výběrem si kvality těch filmů osobně přivlastňuju. Nevybrané filmy budou zničeny a studentům budou odebrány zápočty.)

Většina dokumentů z IDFA tu bohužel chybí, než je někdo doplní, udělám si odkladiště zde. 

(Uváděno v pořadí, v jakém jsem filmy viděl.)

Land of the Free - 4/5
Empatické, přitom stále ochotné hrdinům neušlapávat cestičku. Sice si trochu myslím, že příběh moc rámuje na "klaďase" a "zlé kluky", tahle zkratka ale slouží nějakému sdělení a z toho zobecnění něco vyplývá - takže ok.

I am - 4/5
Těch deset minut by vlastně mohla být fotka, aniž by se ztratila větší část sdělení, na druhou stranu možná právě přidání rozměru času, v tomhle případě jakési dynamické statičnosti, nabízí novou úroveň uchopení.

Švéd v žigulíku - 4/5
Milý film, i když v kontextu zbytku IDFA je tím patrnější, jak zbytečné je neustálé české utíkání k humoru a odlehčenosti. přesto nejlepší část české delegace - a to přestože jde o film začátečníků. Kdo by to čekal.

Of Fathers ond Sons - 5/5
Strhující pohled do "zkažené" duše fanatického džihádisty a milujícího otce. Hrůzné svou bezvýchodností, svým dojmem, že hrdinův názor je tak pevně zakořeněn v jeho životě a v prostředí, v němž existuje, že přemýšlet o změně je skoro nemožné. (Jeden z několika IDFA filmů, v jejichž kontrastu se ukazuje nepovedenost Daliborka.)

Alicia - 3/5
Repetitivní a příliš dlouhé - a to i když vezmu v potaz,ž e repetitivnost je součástí sdělení. Sestříhejte to ale na hodinu, abych neusnul, a jsem váš,

Nic jako dřív - 3/5
Pořád jsem rozpolcený. Na jednu stranu skvělý střih a práce se zvukem, na druhou trochu rozpadlá struktura, repetitivnost a upřímně řečeno si ani nejsem jistý, co přesně si z toho může publikum odnést. Možná právě proto ale to může fungovat jako předmět diskuze, což nejde jen tak smést ze stolu. 3 a 1/2

Piet is Gone - 3/5
Občas pro mě bylo těžké vnímat, kdo a co, a asi bych upřednostnil lepší ujasnění výchozí situace - kdy mi vlastně doteď není jasné, jak k celému zmizení vlastně došlo. Mnoho kusých momentů je ale strhujících, jen je lépe poskládat.

Golden Dawn Girls - 5/5
Pokud by mělo něco ukázat nefunkčnost Daliborka, tak Golden Dawn Girls. Místy běhá mráz po zádech, místy se člověk směje - každopádně sledování těchhle dcerek a paniček z prominentních fašistických rodin Řecka je přesně tím hlubokým pohledem na nepochopitelnou "kastu", který je potřeba.

The Red Soul - 4/5
Paralely k Russian Job jsou očividné a odhaluje se, jak na pohled "malé" zahraniční dokumenty zvládají v porovnání s českými velký záběr a mnohem komplexnější uchopení tematiky. (I když tady srovnávám jen povrchně, ty filmy se od sebe docela odlišují.) Na každý pád by mě zajímalo, jak to bude vnímat někdo, kdo není z postsovětské země.

Over the Limit - 5/5
Absolutně vtahující zážitek, jeden z nejintenzivnějších zážitků za dlouhou dobu. přitom to je tak jednoduché! Tenhle polský masakr ukazuje druhý extrém oproti komplexnosti většiny dokumentů IDFA - někdy stačí vložit důvěru do jednoduchého námětu "příprava na olympiádu" a při správném uchopení vznikne něco nezapomenutelného, po čem člověk opouští sál jakoby přejetý vlakem.

Svět podle Daliborka - 1/5
Tady bych se opakoval. Zajímavé je jen, jaký nezájem tenhle "kontroverzní" film vyvolal v Amsterdamu, kde se "chytří" lidé nedohadují o dokumentárních konceptech ani o tom co dokument smí a nesmí být, ale prostě hodnotí, jestli vznikl dobrý film s jakýmkoliv sdělením. Což tady očividně nevznikl.

Faces/Places - 3/5
Agnes Varda jezdí po Francii a rozdává lidem radost. Nemůžu tvrdit, že to místy nemá kus kýčovité chytlavosti, ale nakonec to především prošumí k nezájmu.

Another News Story - 4/5
Rozhodně by prospělo lépe směřovat pozornost a ujasnit si koncept. Přijmout tenhle rozpadlý film vyžaduje hodně kompromisů, na druhou stranu samotný nápad otočit během uprchlické krize kameru na žurnalisty je hodně dobrý.

Inconvenient Truth 2 - 3/5
Co říct. Al Gore má rád planetu Zemi skoro stejně tak jako sám sebe a věnuje v tomhle filmu energii na propagaci obojího. Místy je to úžasně vlezlé, dokonale hrající na emoce. Jako agitka funkční, na druhou stranu - Gore už je natolik zprofanovaný, že těžko říct, jestli ještě může někoho přesvědčit.