xxmartinxx

Není to emancipované od Kinga dost na to, aby se to mohlo Kubrickovu Osvícení jen přiblížit a oscilace mezi těmi dvěma póly je u tohohle filmu značná. Nicméně je chvályhodné, že se tvůrci rozhodli pojmout to jako víc než spotřební horor - jak napovídá dvou a půl hodinová stopáž, kterou by určitě nezvolil někdo, kdo chce jen rychle podojit značku. Škoda, že Doctor Sleep jednoduše není dost zajímavý na to, aby se to odhodlání nějak zúročilo. Rozvíjený děj i režie jsou prostě strašně samozřejmé a nemají čím upoutat pozornost. Takže jsou to dvě a půl hodiny, které jsou sice v pořádku, ale vlastně nevím, proč jsem je sledoval ani co si tvůrci představovali, že na tom bude zajímavé ke sledování.

Nejsem úplně nadšený tím propadnutím kultu "cool papeže" Františka. Františkovo papežství je založeno na charitě, starosti o neprivilegované, přírodu a důraz na osobní skromnost, což je jistě chvályhodné (a nějak se mi zdá, že by to mělo být v církvi automatické), nicméně to je zaměňováno rovnou za politickou progresivitu - přitom jeho aktivita v důsledku spíš oddaluje nutnost církve se změnit, není začátkem těchto změn. Naivní progresivní katolíci si do jeho slov projektují přísliby do budoucna, které on přitom popírá a označuje za vytrhávání z kontextu. Je vlastně trochu legrační, jak vehementně je tlačen do pozice bojovníka za novou církev, kterou přitom nechce zastávat. Ale to moc odbíhám od filmu - který je produktem tohohle klišé, ale to neznamená, že ho musím automaticky shodit ze stolu. Jen je třeba říct, že je vhodnější vnímat ho odděleně od reality a zkraje přijmout, že nijak nereprezentuje žádný existující předobraz. A na tenhle posun mají filmaři jistě právo. Dva papežové jsou v této podobě zajímaví a místy strhující. I když bych ocenil větší vyrovnanost. Benedikt dopadl přesně opačně oproti Františkovi. Ratzinger je už půl století vnímaný jako přední konzervativní intelektuál v církvi a je tu zde tak i představován, jistě tedy nesmírně informačně vybavený člověk (který mimochodem stál jako jeden z prvních za odkrýváním sexuálních skandálů - což film podává přesně opačně). Sir Anthony ale neustále lape po dechu a neví, jak na úžasná hluboká Františkova prohlášení reagovat. Je to takový starý dědek, který dělá věci postaru a nepřemýšlí o nich. Jediná jeho možnost vykoupení je poznat svou omezenost. Ve filmu, který chce představit názorový střet formou vybroušených dialogů, považuju za problém, když jedna ze stran (i strana, se kterou z větší části nesouhlasím) je viditelně uměle oslabena. Dva papeže je tak třeba vnímat v jejich efektivitě - v tom, jak dobře jsou Hopkinsova unavená agresivita a Františkova dobrota záběrovaná, jak umí strhnout dramatickým okamžikem. Je to o tragice Ratzingerovy zbytečnosti a očistnosti Františkova dobra - ostatní je jen omáčka. Nejde to vnímat jako diskuzi, jako střet argumentů. Jak vyplývá z mého hodnocení, pořád mi to stačilo, ale vlastně ten film k mojí spokojenosti dost prokličkoval a doceňuju ho i navzdory tomu, že proti tolika jeho kvalitám, které se tu zmiňují, bych protestoval. Zážitek tu pramení ze vzrušení a z emocionálního konfliktu dvou notorických stereotypů, ne z hlubokých myšlenek a hodnot. Pořád mi to stačí, jen teda doufám, že lidi po zhlédnutí nemyslí, že to je film o člověku, který je nyní papežem, a jeho názorech. Po zamyšlení se nakonec spokojím se třemi hvězdami - hlavně pro zdržující a nefunkční flashbacky, které jsem k ničemu nepotřeboval, i tak ale pořád převažují pozitivní dojmy ze zábavného slovního fotbalu. 70 %

Je docela smutné, že tohle "nic" určené nejmladší části divácké základny je obecně vnímáno jako nejlepší Star Wars produkt Disneyho éry. I když to chápu - je to takové příjemné plácání, které nemá ambici někam posouvat svět Star Wars a nějak se k němu vyjadřovat, jde prostě o vygenerovaný content spojující všechny trademarky, které se u testovacího publika vydotazníkovaly jako žádané. Vznikla věc, na kterou se dá koukat, nikoho k ničemu nevyzývá, dává záminky k bohatému prodeji merche a je v tom dost háčku, aby byl důvod vesele čekat na další epizodu. Chápu, že Disney tohle teď, když je značka opět rozvrácená, nutně potřebuje a jde o celkem slušnou práci v rámci toho, o co se to pokouší. Že se nad tím rozplývají dospělí lidé jako nad něčím, z čeho v tuto chvíli žijí, je samozřejmě docela... no je to jejich volba. Co mě se týče - rozhodně se to dá coby dětský produkt respektovat a moje vysoké hodnocení vyplývá hlavně z toho, že nechci vytýkat pořadu určenému pro desetileté děti věci, které bych tomu vytýkal, kdybych byl cílový divák já. Čtvrtou hvězdu jsem původně přidal hlavně za Wernera a poslední díl, kterému dodal Waititi i náznak "duše" už v úvodní scéně, která je nejvtipnějším, co se ve Star Wars objevilo od Fordova "And how are you?" v epizodě IV. Ale po zamyšlení to prostě nemůže mít tak hodně. 65 %

Nejsem zvlášť velký fanoušek Riana Johnsona. Natočil sice třetí nejlepší Star Wars, jejichž kvalita zraje jako víno, ale ona laťka nebyla příliš vysoko a předchozí jeho filmy jsem prostě tak nějak viděl a tak nějak byly ok. Knives Out je ale vtipná hříčka, se kterou mě hodně bavilo být v její lehkosti. Sice se nemůžu zbavit fantazie, o kolik by to bylo lepší, kdyby to režíroval Džun-ho Pon s jeho milimetrově přesnou intuicí, Johnson to občas trochu plácá jedno přes druhé, ale někdy neuškodí takovýhle "malý pěkný film" - není to branaghovská fetiš, jakou byl poslední Poirot, spíš klukovské blbnutí s látkou. PS: Doufám že tento přízvuk bude mít Craig i v novém Bondovi. pokud ano, avizuji dopředu pět hvězd.

Náboženský fanatismus je jistě velmi vděčné téma na vyvracení a chytračení okolo, ale tenhle film to dělá způsobem, který zajímavě balancuje na hraně nuance a doslovnosti. Vše drží pohromadě především velkým vizuálním citem a výkonem představitele, za jehož nevinností je roztomilá neotesanost a hrubost. Zaujalo mě to velmi i přes celkový pocit vágnosti a neochoty vydat se konkrétním směrem - nakonec se to samo o sobě jevilo jako program.

Rozhodně je to připitomělé, ale takovým tím příjemným způsobem, jakým je připitomělá Xena nebo Hercules (v tomto ohledu by mi nevadilo, kdyby to bylo připitomělé víc). Všechno od legračního hereckého podání Henryho Cavilla (nejlepší využití neexistujícího rozsahu od dob Arnolda) po laciné instagramové filtry je už příliš okaté, abych za to mohl být naštvaný - takže se na tuhle karnevalovou loď dá snadno nasednout a užít si nízkou fantasy v její nekomplikovanosti a naivitě. /// Druhá řada není vůbec připitomělá, naopak se bere smrtelně vážně. Nedokoukal jsem, snižuju hodnocení.

Série demonstrující posun doby - co v minulých dobách procházelo bez povšimnutí v mnohem větší míře a bylo ze sérií jednoduše vystříháváno (je veřejným tajemstvím, že Bob z Gabonu dělal ženám MNOHEM horší věci než Dan), tu najednou rozpoutalo jeden z největších skandálů série - je to trochu pokrytecké, ale asi i potřebné. Byť komplexnost situace nebyla zcela zpracována a kvůli strachu před právními následky toho bylo hodně nevyřčeno. Tahle jedna věc by ale neměla zaštítit relativně dobrou sezónu, na které je nejlepší, že ji vyhrál člověk nespoléhající se na desítky zvratů a výhod, co měl k dispozici jen silnou sociální hru - obzvlášť po milulé sezóně je to závan čerstvého vzduchu. Je sice zjevné, že editoři ztratili schopnost takovou postavu pořádně prezentovat, ale u reality TV je někdy potřeba umět číst mezi řádky. Gimmick IoI byl samozřejmě dost mimo, i když ocením jakoukoliv možnost vidět Sandru - nejlepší hráčku za těch 40 sezón, která je symbolem toho, že královnou Survivora se může stát ten, koho produkce v téhle pozici rozhodně nechce, a zaujímat tak roli jednoho z mála náznaků života v tomhle jinak vysoce kontrolovaném prostředí. Survivor mě ani po 40 sezónách nepřestává fascinovat v dobrém i zlém a zůstává jedinou rality TV, které věnuju pozornost. EDIT: Po nějakém rozmyslu jsem se rozhodl, že původní tři hvězdy přece jenom srazím, i když ne ze stejných důvodů jako většina - primárně to je kvůli samotnému konceptu IoI a dalšímu rozbití plynulé hry. Tyhle věci je potřeba hlasitě odmítat. Takže i když trvám na tom, že obsazení je celkem fajn a nechci si to vybíjet na trosečnících, stejně jako se mi těžko odolává užívat si přítomnost Sandry, tak IoI jako koncept je potřeba odmítnout (stejně jako EoE) a doufat, že se Probst vzpamatuje.

Rozhodně nejslabší z nejnovější trilogie - dvouhodinový slib od Disneyho, že už nikdy nikdo nebude muset u Star Wars přemýšlet a nehrozí, že by fanoušci měli zase trauma, jako když Ryan Johnson nabídl velmi mild sebereflexi jejich sekty. S tím je konec. Epizoda IX je jako by někdo vzal top 10 fanfiction a natočil podle nich film - scénář naprosto nefunkčně splácaný dohromady jen tak, aby 1) negoval nepopulární rozhodnutí předchozí epizody i za cenu narušení jakékoliv integrity a kontinuity série, 2) udělal co nejvíc cool věcí co nejvíc najednou v takovém sledu, aby nikdo neměl čas hledat nějaký smysl. Celý film působí jako ty robotické dialogy s archivními záběry Carrie Fisher - víte, že to nepasuje a zoufale se ždíme něco, co by v ideálním světě nepřišlo před publikum. Zároveň je to natočeno dost příšerně, kdy v bojových scénách jsou kvůli mizernému střihu a záběrování vidět stěží šmouhy věcí a vůbec ten film vypadá, že nebyl natočený pro plátna, ale pro iPhoney - pravděpodobně aby to šlo dát rychle na Disney +. Vůči VII jsem byl smířlivý, protože jsem chápal, že status quo je třeba nějak znovu-stanovit. VIII ukázalo alespoň náznak ochoty udělat se Star Wars něco zajímavého a díky hysterické reakci fandomu ten film začal být i sympatický. IX je ujištění, že Star Wars už se zajímavé nikdy pokoušet být nebudou. A já jim to věřím. PS: Když přišla jediná černá žena v celé sérii k jedinému černému muži a byli okamžitě zpárováni, nahlas jsem se zasmál. Žádné mezirasové fuj fuj jako minule, co tak naštvalo slušné fanoušky! A Kelly Marie Tran, která byla po osmičce rasistickými a šovinistickými idioty vyštvaná ze sociálních sítí, tu byla redukována na roli v pozadí, což přesahuje rovinu filmu a je odporné na etické a lidské rovině. A J.J. si dal dobrý pozor, aby většinu rozhodnutí dělali muži (Rey se rozhoduje jen emocemi a nikdy ne za skupinu, působí jako vedená pudy, nerozmýšlející se) - už tu není žádná zlá ženská s fialovými vlasy, co by upírala Po Dameronovi právo na to být středem vesmíru (a pro jistotu byl včleněn "no homo" plot, aby se zamezilo spekulacím). Osmička byla zajímavá tím, že jedním z jejích motivů byla autorita žen - devítka dělá vše proto, aby dala najevo, že nic takového už se nikdy řešit nebude. Disney si zkrátka udělal poctivě rešerši a pochopil, co se sluší a smí. Je ok, když si dají půlvteřinovou pusu dvě anonymní postavy stejného pohlaví, to je nutná SJW porce, aby se o něčem mluvilo, ale tím to rozhodně končí. A aby bylo jasno - mně by nevadilo, že ten film není woke a nízké hodnocení z toho přímo nevyplývá, ale něco jiného je, když aktivně maže předchozí motivy a celé dějové linie, aby takový mohl přestat být, aby měl klid. Když se pro něco rozhodnu, mám to dotáhnout do konce, ne ucuknout ze strachu před rozčilenými dětmi. Je to jen demonstrace širšího problému s celým tímhle filmem, který je ustrašený každou svou vteřinou a vynakládá veškerou energii na to, aby se vyhnul všemu, co by se fanouškům nelíbilo. Filmy točené tak, aby se líbily fanouškům, jsou většinou odsouzeny k tomu být špatné, protože filmový fanboy je asi nejhorší druh filmového diváka a uspokojovat ho je smrt umění a inteligence. V tomhle případě by bylo lepší vydat nějaký oficiální post na facebooku, který by jmenovat kanonizované fanteorie - nestálo by to 300 mega a splnilo by to účel asi líp.

Je sice trochu smutné, že studio nehledě na to, že Mancini dál pokračuje se svou sérií, využilo právní kličku k tomu, aby mu jeho životní dílo zremakovalo - ale takový už je v Hollywoodu život. Nová dětská hra dělá pár věcí dobře a pár špatně. Největší chyba je, když si pomáhá CGI efekty i ve chvílích, které by šly vyřešit animatronikou - protože právě ta je trademarkem série a CGI se jeví jako laciná náhrada. Skvělé je ale, že se daří navodit pocit vztahu mezi opuštěným dítětem a hračkou, který má v sobě něco smutně silného (a že je dětský herec, mimochodem velmi dobrý, na hračku tohoto typu - ještě navíc tak anachronickou - příliš starý, ten dojem paradoxně zesiluje) a když se Chucky vymkne kontrole, jsou v tom mnohem komplexnější emoce. Použitím celé party dětí to má určitý Stranger Things vibe, což by mě jindy iritovalo, ale nemůžu asi moc mainstreamovénu hororu vytýkat, že sleduje trendy. Zvlášť, když to klape. K téhle verzi se dokonce hodí i jinými tolik vytýkané opuštění příběhu vzniku Chuckyho, i když místo nějaké korejské programátorské kletby bych asi ocenil subtilnější přístup, kdy by se hračka prostě odpozorováním našeho světa a chování naučila násilí i bez nahackování (film tak beztak víceméně funguje). Když se to ale vezme kolem a kolem, jsem poměrně spokojený - hodně spokojený. Jde o remake, který zkoumá jiné možnosti námětu, než kterýkoliv z předchozích dílů, což není samozřejmost. Jo a je v tom Aubrey Plaza! Kdyby se neuspěchalo finále, bylo by to perfektní. 85 %

Po šesti filmech je lore tak hluboké, že se v něm dá jen těžko vyznat. Tvůrci se navíc rozhodli pokračovat ve směru šestky a poměrně utlumily ty největší bizáry - a pro mě to nejsou změny k lepšímu. Mancini navíc není nejlepší režisér a bývá lepší, když pro své scénáře hledá jiné.