xxmartinxx

Nevím, jestli se za tou montáží pro mě rodily nějaké významy nad rámec základní životní pouti, ale na druhou stranu: Proč se u kameramanova deníku prostě "jen" nedívat? Mikulova hudba to posílá někam k zenu, a právě tam to tomu filmu i sluší.

Film, který se bojí i dělat humor. Nekonečná zásoba ničeho. Ubíjející a smutné.

Jednoduché, přímočaré, ne moc vhodné pro hvězdičkové hodnocení. Jde o užitkový film doplňující sesterský Deník a doplňuje ho o informační vrstvu, od jejíž nutnosti ho pak oprošťuje. Zajímavý způsob, jak se vypořádat s tvůrčím úkolem - napevno oddělit dva aspekty dokumentaristiky a věnovat každému jeden film.

Možná jsem moc rozmlsaný tím, ale poslední dobou se u nás točí tak, že jde pohrdnout i filmem, který je víceméně dobrý. Bohužel se až moc zdá, že cesta za premisou je naplněna zoufalým hledáním, kde vzít těch 90 minut. A obecně platí, že divák je rychlejší než film - všechny jeho motivy a myšlenky jsou tak jasné, že když začne scéna, je zjevné nejen, jaký bude její děj, ale jaký bude její smysl, pointa, všechno. Ten film mi je sympatický, ale nestačí mi.

Původního Lvího krále považuju za perfektní disneyovský kýč - v dobrém slova smyslu. Šlo taky o první film, který jsem viděl v kině, takže s ním je pro mě spojená i určitá nostalgie. Na což ostatně Disney s touhle imitací sází. Horko ze stovek procesorů sálá z každé vteřiny, ale to je asi tak vše. Zbytek je unylý produkt, který už není ohromující, na to jsme si na fotorealistické CGI už moc zvykli, a netroufá si víc než opakovat něco, co bylo lépe vyřčeno dřív.

Vlastně jsem si to dost užil. Má to chytrý střih plný vtipných juxtapozic a Karel Vachek je spíš postava nahlížená v er formě, než že by byl film monologem v ich formě, v důsledku čehož i když nesouhlasíte s Vachkovými názory (a neumím si představit člověka, který by souhlasil s všemi nebo i většinou Vachkových názorů), tak pořád nejste na ten film naštvaní za to, že by vám něco nutil - ten odstup dělá hodně. Rozhodně to stálo za strávený čas, což je obvykle chabá pochvala, ale tady mluvíme o šesti hodinách. Takže jo, vlastně jsem ani nedoufal, že to bude tak zábavné.

Viktor Tauš je tak moc mimo měřítka ČT, až to je legrační. Na jednu stranu nepřeju veřejnoprávnímu PR týmu záplavu vyděšených diváckých dopisů, na druhou přeju sobě trochu naděje z toho, že se něco takového daří realizovat.

Dojem po dvou epizodách: Dá se samozřejmě začít a skončit s tím, že se na to nedá koukat kvůli příšernému dabingu, který jednak absolutně nepasuje do pusy, jednak je typově úplně mimo a jednak nedává smysl (když se sejde ukrajinský a český tým a všichni spolu mluví plynulou češtinou, nejde než se smát). Ale míření na méně inteligentní publikum v dramatické tvorbě je dlouhodobá strategie České televize, tak se tomu asi nejde divit - snad jen se jde divit, že tak zjevně drahý seriál má dabing jak odpolední dokument na Barrandově. (Dodatek: Ne, že to je na iVysílání bez dabingu, není omluva, nestačí to a je ještě smutnější, že je plně namixovaný originál, který uvidí zlomek lidí.) I odhlédnuto od tohohle je to ale slabota. Jabłoński si získal zjevně bohaté prostředky, takže si dává pozor, aby byly dobře vidět. když se kamera může hýbat, hýbe se. Když může vyletět do vzduchu, vyletí. Když může být někde nějaký odraz,t ak tam je. Že televize už je dávno někde jinde a už se dá o režii i přemýšlet, nejen oslňovat, je mimo svět tohohle seriálu. Ostatně první věc, co divák uvidí, jsou prsa hlavní hrdinky. Hromada detektivních klišé je moc velká na to, aby to šlo brát vážně, ale ne dost, aby šlo přímo o funkční neonoir. Nakonec je to typický ČT katův šleh, který byl upatlán z nejdražších surovin. Tím nepatřičněji působí.

Je to fascinující, je to smutné, je to zvláštním způsobem tísnivé. Jaromír Soukup v osobním pekle trapnosti a absolutní lidské nedůstojnosti vtahuje jako černá díra vše, co by mohlo budit jakkoliv pozitivní emoce, a vyplivává místo toho jen existenciální horor. David Lynch ani Lars von Trier by tenhle rozklad a zpodobnění lidského osamění a nenaplnění nemohli natočit, ani kdyby chtěli, na to je potřeba opravdový sociopat.

Pamatujete si ty doby, kdy Pixar točil výjimečné filmy posouvající hranice a na každý se čekalo jako na velkou událost? Já už taky ne...