xxmartinxx

Single Lady jsem měl v plánu okázale vyignorovat, ten námět nemůže být víc odrazující. Pak jsem si všimnul, že za tím stojí tým Rozkoše. A skutečně - není to trapné. Problém je, že to není nic. Nedefinovaná hlavní postava se pohybuje v prostředí, které na ni pořádně ani nereaguje, a je to nesmírně unylé. Po čtyřech dílech vlastně nevím nic o ničem od vlastností protagonistky po žánr seriálu. Rudolfová musí točit festivalovky, uzamčená do krátkých anekdot tak trochu ztrácí smysl.

Šlape to jako každá Marvelovka, uteče to a člověk se zabaví. Problém spočívá v tom, že chybí protagonista, hlavní postava, která by aktivně něco dělala a jejíž příběh by tomu šílenému mechanismu dodal smysl. Chris Pratt tu roli plnit nedokáže, na to má jeho hrdina tu vůbec nejvíc pasivní pozici ze všech přítomných. Jeho charisma navíc začíná být poněkud ohrané, rozhodně po tragických Pasažérech. Navíc jsem měl velký problém s tím, že nechápu fyzické limity hrdinů, kterým se, zdá se, může dít cokoliv, aniž by je to ohrožovalo, a to i za hranou třeba Rychle a zběsile. Nejde o to, že jsou "nesmrtelní", ale že nevím, čeho jsou fyzicky schopní.

Úžasné, co ti nadšenci s těmi pár dolary udělali, ale celovečerní stopáž to neutáhne. I hodina by asi byla moc, ale šlo by to ještě odpustit. Dalo by se stěžovat i na občasnou nepřehlednost, ale to beru jako část kouzla.

Ten film má skvělý námět. Ale náměty jsou ta nejbanálnější věc, producenti mají šuplíky přeplněný úžasnejma námětama! A provedení je fatálně špatný. Fádně vykreslený postavy, jejichž chování je tak povrchně čitelný a bezrozměrný, až je to kusem otupující a kusem urážlivý. Neexistenci opravdovýho konfliktu (protože při tomhle nastavení je nevyhnutelný usmíření mezi nima, ty postavy nemají dost velký rozměr na to, aby mohly cokoliv jinýho než naplnit klišé) musí scénář vyřešit tím, že uměle dodá poruchu lodi - aby vůbec existovala nějaká iluze napětí. Jde o ukázku veskrze špatně realizovaného námětu, film nedokáže těžit svůj potenciál a musí si pomáhat tupýma berličkama, který by mohly přijít kdykoliv v jakémkoliv filmu.

Kdyby to byla jediná disneyovka, co kdy vznikla, byl bych nadšený a unesený, ale ona není, žejo. A jako taková nenabízí dost nového, prostě jen sází na svá klišé a jistoty. A já nemůžu nezívat.

Dramaturgie. Nic jiného v tom není. Hřebejk/Jarchovský jsou tak do sebe zahledění a sehraní, že nedokážou od svého díla udělat ani krok a nevidí absurdně zjevné chyby. Film je emocionálně nečitelný, zmatečný, doslovný a přitom nejasný ve svém sdělení. Jde o chyby tak brutálně začátečnické! Čtyřicet minut rozbalování dárků! Jo a je tam pořád tma! Proč je tam pořád tma?

Ježiš, to je pitomost. Možná kdybych chtěl nějak rozebírat femi-témata, ok, asi bude co řešit, ale to z toho filmu pořád nedělá cokoliv jiného než nesnesitelně otravnou nudu s konceptem.

Jasně, je to pop, ale od týmu American Horror Story jsem nečekal nic jiného. Jsem každopádně rád, že to je pop svou kvalitou připomínající první řady AHS, ne ty další, které jsem nakonec začal ignorovat. Navíc jako dělané pro mě, protože Baby Jane mám dost rád a Bette Davis je jedna z mých nejoblíbenějších hereček. Mimochodem ačkoliv mám rád Jessicu Lange i Susan Sarandon, svým předobrazům dámy nestačí a především u přehrávání scén z Baby jasné je vidět, o kolik víc charismatu měli herci, když se ještě hrálo... expresivněji. Každopádně ale fajn seriál, fajn stylizovaný pohled pod pokličku a především zábavné drama.

Nemilé překvapení. Zatímco z každého Herzogova fikčního filmu mám poněkud strach, nakolik budu schopný se na něj napojit, u jeho dokumentů je pro mě souznění železnou jistotou. Ale tady je podivně nesoustředěný - výpravy do Etiopie a KLDR jsou prakticky mimo téma a nenapadá mě, i při tom, že Wernerovy odbočky znám, jak souvisí s rozebíráním vulkánů. Těch momentů, kdy Wernerova slova na pozadí hrůzostrašně nádherných obrazů budí až náboženskou bázeň, tu několik je - ale je jich překvapivě málo. Vzhledem k tomu že díky Snění o propojeném světě, Happy People, Jeskyni zapomenutých snů a Into the Abyss považuju Herzoga-dokumentaristu i v poslední dekádě za filmaře v plné síle, se s tímhle promarněným a roztěkaným materiálem nemůžu smířit. Ačkoliv respekt k tomu, že ve svém věku nakukuje do aktivní sopky, tu jistě je.

Film, který v USA hodně rezonuje. Nakonec ale hlavně fajn žánrovka, i když s trochu přetaženým koncem, který mě nebavil zdaleka tolik jako budování atmosféry bizarně nepříjemného prostoru. První půlka opravdu hodně fajn.