Pokoj

Ze samotnýho závěru sice uplně chytrej nejsem, ale celkově bych The Room mindfuckem určitě nenazýval. Teda ne ve smyslu, že by se biják nedal pochopit. V případě, kdy divák přistoupí na daný "zákonitosti" záhadnýho pokoje, neni to větší problém. Ze škatulky sci-fi jsem teda moc prvků nenašel, ale mysteriozní atmosféru se vcelku dařilo budovat. Bohužel mi však uplně nesedla stylizace většiny příběhu do ukecanějšího psychologickýho dramatu. S takovymhle námětem bych si představoval mnohem víc napětí. A kabátek mysteriozního a aspoň lehce akčního thrilleru by filmu slušel rozhodně víc. Nakonec ve mně i přes nulový očekávání přetrvává zklamání z nevyužitýho potenciálu, což je fakt velká škoda. Třetí hodně slabá hvězda za snahu o originální námět a atmosféru. (04.11.2020)

Absolútne ukážkový mindfuck, o ktorom zrejme nebudete vedieť, čo si máte myslieť. Atmosféra je super, niektoré scény tiež, ale nie je to žiadny ľahko (resp. vôbec nejako) zaraditeľný film. Dokonca ani žáner nie je istý. A Kevin Janssens mi bol dosť nesympatický. Vlastne ani neviem, čo by som k tomu napísal. Nebolo to zlé, ale ku koncu som toho mal po krk. Udeľujem bezradné 3* a rýchlo utekám preč. (15.09.2020)

Tak trochu pohádkové téma. Místo džina či zlaté rybky je tu pokoj plnící přání a tak jako v dětských báchorkách ani tady to není úplně bez podmínek. A dojde i na poučku o tom, že je třeba si na své tužby dávat pozor. Ale to nevadilo, protože když se to vezme kolem a kolem, tak ten koncept je vlastně neotřelý. A nevadila ani předvídatelnost, protože charakteristika zlomového přání byla záhy jasná. Volckman totiž rozehrál lehce moralizující žánrový mix dramatu, sci-fi a thrilleru, u kterého tvůrci přemýšleli, takže i přes hodně kombinovaný závěr nakonec všechno dalo smysl. Možná by se dalo trošku zapracovat na napětí a zahrát na hororovou strunu, ale to jsou spíš kosmetické výhrady. Problém jsem neměl ani s herci. Nejedná se sice o dechberoucí výkony, ale na Olgu se alespoň dobře kouká a Janssens nevadil. Slušné. 75% (14.12.2019)

Pokud si mermomocí vynucujete něco, co vám osud nechce dát, nedopadá to většinou dobře. Najít hranici mezi tím, kdy, jak dlouho a hlavně jakým způsobem se o něco pořád dokola snažit a kdy už raději s přáními a pokusy přestat, je někdy skoro neviditelná. Hmotné věci zpříjemňují život, na některých místech mají hodnotu, která potěší, na jiných se přeměňují v iluzorní bezcenný prach, v naprosté nic. Pokus o horor, který nestaví na lekačkách a dává víc než jen vyduchlé vyvražďovací honičky, tentokrát v mém případě nezafungoval. Hříčka o snaze vylepšit si neskromnými přáními osud mě celkem vzato příliš nenadchla, nestrhla, bylo to pro mě takové nevýrazné nic moc. Film mě osobně nevtáhl, udržovala jsem si odstup, emoce zde příliš nezafungovaly a The Room spíše nudil, než bavil. (01.12.2019)

Mám rád filmy, které mě příjemně překvapí. Které začnou úplně banálně, o kterých si hned zkraje myslíte že je máte prokouknuté, že to zase bude stokrát omletá infantilní zápletka o strašidelných domech, které vaše pesimistické předpoklady nějaký čas naplňují ba i překračují, aby však od určitého momentu počaly nenápadně a pozvolna směřovat trochu jinam, pak hodně jinam a ve finále vám naservírovaly nečekaně záživnou a dobře vykonstruovanou pointu, až byste si přáli hned vidět jejich pokračování. A takový je přesně tenhle film. Dalším plusem jsou pečlivá klidná kamera a příjemná hudba, ale herci bohužel jen šedý průměr. (12.01.2020)