Gilmour93

Spoře oděná ochránkyně australské fauny vs. trio buranských nimrodů ve složení mechanik, kaskadér a šéf (šéf asi proto, že jeho IQ, byť dvojciferné, stačí k překonání součtu hodnot obou kolegů). Všichni tři smrdí potem a mazivy a jejich speciálně upravený pick-up Ford F-series by mohl v registrovaném partnerství spokojeně vrnět vedle černého Lincolna ze Silversteinova The Car.. Trochu mě zklamalo, že kromě škod na majetku a důstojnosti se poměrně dlouho nic neděje. Hudba je stejně extravagantní jako příšerná (především při zapojení bicích), herecky to odpovídá žánrové škatulce a přesuny postav v čase a prostoru moc nedávají smysl. Andreacchio tvrdil, že chtěl natočit něco ve stylu komiksového násilí a podivoval se, že někdo bere jeho film vážně. Tak toho dotyčného bych chtěl vidět..

Death of a Fuckinˈ Salesman. I barevným schématem nasnímání noc a den, ve kterých schází morální hodnoty, čest i důstojnost a přebývají neduhy maskulinity v podobě sebestředných lží, ješitnosti a slabosti. Ve volbě mezi cadillacem, sadou nožů a vyhazovem je ještě naštěstí možnost nebýt toho součástí.. Bezesporu bombastické obsazení, ale jak vrzala ta divadelní prkna, měl jsem pocit, že ti herci tam nejsou pro ty postavy, pro jejich autentičnost, ale spíš pro diváka v hledišti. Dle mého Foleyho chyba. Ať tak, či onak, Pacinův realitní žralok Ricky Roma by prodal i 59. patro newyorkské Trump Tower. Klidně i Donaldovi..

Romantická ne moc komedie, ve které dospělí lidé přemýšlejí jako teenageři a přitom v ní nenajdete vášeň. Kline i se zataženou ruční brzdou humoru ledasco zachrání, do zdejšího širokého fanklubu Meg Ryan raději nebudu zasévat zlobu. Snad Kate při francouzském polibku neucítila z Lucova kartáče pod nosem 453. způsob zrání sýra..

Fajn hudba a prchavé chvíle atmosféry, při kterých se na vřískajícím půdorysu vytahují tajemství loňských let (a taky jar, podzimů a zim). Úvodní pořadí na death listu: bílé fotbalové vyhráblo, tupá školní princezna stejné barvy pleti a na práškách závislý Hispánec, po kterém se nebude nikdo ptát, mohlo překvapit asi tak stejně jako horkost stopy vedoucí k místnímu podivínovi. A pak zůstává rozmanitá skupinka osob, u kterých si sice nemůžete být stoprocentně jistí, že nebudou další obětí, ale můžete dát krk na to, kdo z nich nebude pachatelem. Ta angažovaná woke kultura to divákům nejen slasherů nyní strašně zjednodušuje..

Ty „extended life forms“, co budou muset brzy přejít při vysávání potkanů na papírová brčka, mi připomínaly vampýrskou variaci na 2 $ocky. S humorem natolik anemickým, že jediná hlína byla v rakvích a sentimentálním koncem, který se tam hodil asi jako úvodní proslov Vlada Ţepeşe na výročním sjezdu přátel Turecka..

Johnny trpělivě a s neodbytností čekatele na druhou šanci ztéká hradby kamenného hradu Frankieburg a až na konci spadne padací most přes příkop traumatu a pootevře se brána, je jasné, že bude chtít ještě více dovnitř.. Sázka na obyčejnost postav (redaktorka lifestylového časopisu a milionář na bílém Lamborghini mě nezajímají), všední problémy rodícího se vztahu, pracovní kolektiv starající se o humornou složku a precizní výkon dvojice Pfeiffer a Pacino. Co na tom, že tomu prvnímu moc nešlo změnou v držení těla zakrývat vlastní atraktivitu a ten druhý francouzsky líbá, jak kdyby chtěl z protějšku vysát všechny vnitřnosti..

Time is money. To téma zrychlené fyzické proměny je samo o sobě děsivé, ale vše zmírá na otřesně napsaných postavách na hraně karikatury a snaze tolik toho sdělit, až se nedozvíme nic. Nebo lépe řečeno, nezajímá nás to. Říkejme tomu šestý smysl, nebo nějaký druh znamení, ale od přelomu tisíciletí jsem tušil, že Shyamalan bude pro svou jinakost ten lucky bastard, který už nikdy nemusí natočit nic pořádného, ale lidé se budou dál a dál dívat a doufat. A mimochodem, ať si to ta pláž zkusí na Helču Vondráčkovou. Vyláme si zuby a ještě ji její manžel zažaluje..

„Svět se točí rychle, pane Siffredi. Hlavně pro ty, kdo zůstali sami..“ Nedobrovolné vystoupení z vlaku a výbušné vystoupení komika na pódiu jsou zahájením války. Jednoduché, hlučné, místy nedůsledné, tak jak ji milovníci starých pořádků a gangsterské cti mají rádi. Lakonický Delon pronese zhruba tolik replik jak T-800 a než stylově přiloží duceho uhlím do skříňového kotle, vykoná vengeance i na játrech protivníků.. Ten první záběr a ta ponurá hudba u něj, no fujtajbl..

Trhavá kamera, rychlostřih vnášející do akce místo dynamiky směšný chaos a děj v pokročilém stádiu demence. Chuck je tu „vážný jak infarkt“, v detailech připomíná sebe sama v muzeu voskových figurín a o generaci mladší švýcarští taekwondisté ho bijí jak žito, ale o tom, že si jde pro titul Spravedlivý mezi národy, tady nemůže být pochyb. Obzvláště, když kdysi dávno dal Bohovi přes stvořením světa svolení, že může..

Lowery cílí v Middle English na high art. Tak moc se tomu snaží vtisknout charisma a tvář, až selhává v obojím (jedno herecké pojítko s Kurzelovým Macbethem jako by potměšile naznačovalo, že ne všichni takhle dopadnou). A teď k významu, který se v rámci autorské licence a společenské poptávky od básně ze 14. století mírně liší. Je to o cti a lidské dobrotě, které mají stát nad snahou zanechat odkaz? O odpoutání se od matky a postavení se na vlastní nohy v dospělosti? O konfliktu mezi člověkem a přírodou, který má i v rámci symboliky zelené barvy vždy jen jediného vítěze? O síle žen přebírajících vládu nad slabými muži (viz. scéna na konci titulků)? Ale kdepak, nehledejme za tím nic komplikovaného. To jen Zelený rytíř zatoužil po sličném sirovi z Artušova dvora a vlákal jej do sexuální pasti. V téhle trojfázové hře však získal jen polibek (a to ještě vlastní aktivitou), handjob mu byl z neznámých důvodů odepřen a jeho sázka na to, že Gawain podlehne hradní paní a on pak dojde ke slasti mezi mechem a kmeny cesmíny, nevyšla vůbec. Se nedivím, že pak musely padat hlavy. A teď mi to zkuste vyvrátit..