Borsalino a spol.

No stalo se, že jedničku, která teď mimochodem vyšla poprvé v českém dabingu, jsem ocenil 3*. Ovšem dvojka, odehrávající se bezprostředně po prvním dílu (ve skutečnosti ale o cca čtyři roké později) na Belmondově pohřbu, je mnohem nudnější. Stále je to tvrdá gangsterka, dokonce tvrdší než původní, jenomže koukat se hodinu na to jak Alaina Delona fackují a ten se pak ze tmy vynoří a během pár minut jim to docela rutinně vrátí (aniž by se někdo aspoň zapitval v tom, co v mezičase dělal, že se mu podařilo tak pěkně regenerovat v marseilleském podsvětí), je trochu málo. Takže aspoň vyzdihnu skvělý původní dabing (Filmové studio Barrandov dabing 1982) se skvělým Ladislavem Mrkvičkou, Delonovým bohužel jen svátečním dabérem. A tak změna, tohle za tři, předchozí o jednu víc. (06.10.2012)

Srovnáváme-li americký akční film naší současnosti s francouzskou školou detektivky, jak postupně vzniká a dozrává v průběhu šedesátých a zejména sedmdesátých let minulého století, vynikne řada nepřehlédnutelných rozdílů. Kvalita výpravy a vůle po vystižení hodnověrnosti prostředí jsou v zásadě srovnatelné; americké škole až fatálně však chybí francouzská záliba v kultivované formě a hladce plynoucím příběhu. Zužovat vysvětlení na vývoj žánru nebo odlišné tempo doby nepostačí právě tak jako odkaz na různost národních povah. BORSALINO A SPOL je přitom špičkovou ukázkou své školy i žánru. Nejen Italové, ale i jiné národy - jak dnes také postupně zjišťujeme - mají svůj organizovaný zločin s historií neméně poutavou a plnou krve jako v případě Apeninského poloostrova. Marseilleské podsvětí třicátých let s hnědým nádechem z italské strany ne tolik vzdálených hranic vytvořilo pro základní situace filmu víc než dobré výchozí prostředí. Nejen v popředí stojící Delon, ale i další představitelé důležitých úloh jako Riccardo Cucciolla v dvojroli bratří Volponů nebo Catherine Rouvelová jsou součástí ostré kresby doby, přepychových interiérů nevěstinců i vaudevillů a kabaretů. Kontroverzně působící přímočarost řešení je jen zdánlivě vytržena mimo kontext času a místa; rychlost ideálně uskutečňované akce jiné postupy ani nedovoluje a graciéznost, jakkoliv chorobná a zrůdná, k tomu všemu patří. Ptáme-li se po původu těchto komozičních postupů, nemůžeme skončit jinde než u starých dobrých Dumasvých hrdinů. Monte Christové i D´Artagnanové mají také své Planchety, i oni staví na přátelství na život a na smrt a není-li zbytí, sahají k drsnostem, při kterých běhá mráz po zádech. Pravděpodobnost toho, co v jejich případě vidíme na stříbrném plátně, není významně vyšší než v BORSALINECH. Spíše naopak. Lehkost žánru si tedy i v BORSALINOVI vynucuje snadnost prvoplánových postupů, jejichž vnějšková přesvědčivost je druhotně zesilována důkladnou kresbou charakterů i přesvědčivostí kontextu, do něhož je zasazována (Volpone není jen gangstrem, ale i exponentem krajní francouzské pravice a v mnoha ohledech i vysoce pravděpodobným poučeným příjemcem Hitlerových říšskoněmeckých marek). Určitý mezižánrový i dějový hybrid, jímž BORSALINO také je, jen dále zesiluje hodnotu jednoho z prvních Delonem produkovaných filmů. Máme-li tedy uzavřít tento komentář tím, čím byl započat, totiž srovnáním klasické francouzské a současné americké školy drsného filmu, propracováváme se k podobenství výrobků z plně robotizované linky a poctivých, manufakturně se starou řemeslnickou precízností vyhotovovaných kusů na zakázku. Můj pocit je, že manufaktura právě pro tu starosvětskou nešablonovitou důkladnost v tomto srovnání nejen vede, ale i jednoznačně vítězí. (06.04.2008)

Inu, pokud vám stačí hluboké pohledy Delonových očí a spousty vystřílených nábojů, pak se vám film bude líbit. Pokud čekáte překvapení, napětí, nečekanou zápletku či sofistikované vedení války gangů, pak nemá smysl tento film vůbec pouštět. Zrcadlově podobné dvě půle filmu ukazují neuvěřitelnou naivitu jednoho gangu, aby to samé zopakovaly s gangem druhým. K tomu se přidávají nevěrohodně natočené přestřelky, neustálé pobíhání a spousta "chlápáckého" mlčení. Dost hloupě a prvoplánově je do toho navíc zatažena politika; asi aby mohl švihák lázeňský pronést přece jen nějaké to patetické moudro. Snadné švihákovo vítězství je ovšem jedinou a největší záhadou celého filmu. Slabé, hrozně slabé. (26.10.2015)

Sice tento film, co do kvality nemuzeme srovnavat s nejlepsimi gangsterskymi filmy natocene v USA, tak prece ma Borsalino jeden trumf... Delonovi to slusi vzdy ( pokud nehraje cikana ), ale stylovy oblek a kamenna tvar z nej dela skutecnou mafianskou star! Dej neni nicim komplikovany a jde presne podle prebalu na filmu:-), ale sceny z vlaku jsou vyborne. Nebyt prave Delona, nikdo si na tento film uz asi nevzpomene, diky nemu jsem ale presvedcen, ze se jedna o celkem slusny film. (11.09.2010)

Začiatok zaujímavý, stred filmu unudený, koniec zaujímavý, veľa mŕtvol a Alain Delon. Ten chlapík má SWAG (jak sa tomu hovorí). Ak som miestami filmom nebol zaujatý, rozhodne Alain robil svojím vzhľadom čo sa dá. Zakaždým dokonale upravený a štýlovo oblečený. Keby nebolo jeho, hodnotenie by som možno znížil o 1*. (30.01.2014)