Gilmour93

Lowery cílí v Middle English na high art. Tak moc se tomu snaží vtisknout charisma a tvář, až selhává v obojím (jedno herecké pojítko s Kurzelovým Macbethem jako by potměšile naznačovalo, že ne všichni takhle dopadnou). A teď k významu, který se v rámci autorské licence a společenské poptávky od básně ze 14. století mírně liší. Je to o cti a lidské dobrotě, které mají stát nad snahou zanechat odkaz? O odpoutání se od matky a postavení se na vlastní nohy v dospělosti? O konfliktu mezi člověkem a přírodou, který má i v rámci symboliky zelené barvy vždy jen jediného vítěze? O síle žen přebírajících vládu nad slabými muži (viz. scéna na konci titulků)? Ale kdepak, nehledejme za tím nic komplikovaného. To jen Zelený rytíř zatoužil po sličném sirovi z Artušova dvora a vlákal jej do sexuální pasti. V téhle trojfázové hře však získal jen polibek (a to ještě vlastní aktivitou), handjob mu byl z neznámých důvodů odepřen a jeho sázka na to, že Gawain podlehne hradní paní a on pak dojde ke slasti mezi mechem a kmeny cesmíny, nevyšla vůbec. Se nedivím, že pak musely padat hlavy. A teď mi to zkuste vyvrátit..

Pan a paní Smithsenovi potkávají (Not so much) Funny Games Norway. Tommy Cirkula Wirkola v jedné ze scén představí nástroje k budoucímu řezničení, ale postavy za celou dobu představit nedokázal. Anabáze Royovy nacistické stolice není zrovna výkvět humoru a po sérii zbytečně natahovaných scén bylo jen otázkou času, kdy vtipnost pojde na řídkost. Pokud to kvóty dovolí, český remake s plešatým Budařem, Kateřinou Hrachovcovou a Ondřejem Hejmou..

Servilita, absurdnost, cvakání pětky drátu prdelí a poučení soudruhů z krizového vývoje. Jakápak satira? Něco mi říká, že se to stalo přesně takhle.. Samozřejmě můžeme najít paralelu i s aktuálním děním u nás. Vzpomenout si na chrochtajícího vlekaře opojeného mocí a tiskovou mluvku, která když má mluvit, tak mlčí a když má mlčet, blábolivě blouzní a cituje Písmo. Potkat Jiřinu Isaacsův Žukov, řekne mu, ať si sundá brýle a plnou vahou svých metálů by mu jednu natáhnul..

Rozporuplné pocity. Na jedné straně špinavost, přímočarost a patřičně zkažený muž zločinu Dorff. Líbil se mi moment, jak Henry překročil podobně jako Llewelyn Moss v No Country for Old Men „point of no return“ a vlastním rozhodnutím, které rozhodně nebylo nevyhnutelné, nasměroval svůj osud k nevyhnutelnosti. A tady se dostáváme k těm „ale“, protože jak se ukázalo, Henry ta rozhodnutí činil už mnohem dřív. Nevím, jestli mi víc vadil ten lehce trapný twist, který byl geekům na Divoký západ velmi brzy dost natvrdo napovězen a do kterého jste si mohli myslet, že Tim Blake Nelson doslova klame tělem (a on neklamal), a nebo to špatně zahrané jinošské buřičství, které za dané situace otravně nahrazovalo posrání se až za ušima. V tomhle žánru je méně slov vždycky více..

Pod povrchem Babadook. Funkční, děj posouvající dialogy (vzácný to dar u podobných filmů), frekventovaná husí kůže a metafyzický ocas, kterému ke kráse scházelo trochu méně jasu. Tomu one-woman show konceptu dost pomáhá i Rebecca Hall. Kdyby snad někdy došlo k tomu heretickému aktu a točil se remake Osvícení, ona by měla utíkat před požární sekerou dull boye Jacka..

Washingtonský „Redskin“ Kilmer (nyní by ho asi nazvali Football Team, ale to je jedno) zúročuje meskalinové výlety z rok starého fláku od Stonea, aby jako agent FBI na drancovaném území zjistil, jaká krev mu koluje v žilách a jak otrávená je těch, co se podílejí na jejím plundrování.. Lehce mystický neo-western, který sice vyslal pár kouřových signálů ohledně problematiky „amerikanizace“ původních Američanů, ale po stránce krimi a thrilleru ten potenciál plně nevyužil. Zůstávají však Bossovy Badlands, ryzost Deakinsových obrazů a rozverná postava Crow Horse Grahama Greenea, která podle hloubky otisku vaší podrážky hravě určí, jestli jste se ráno úspěšně věnovali masturbaci..

„Příběhy jako naše vždycky končí za svítání..“ Hrozní fízlové a jejich nikdy nekončící házení klacků pod nohy těm, co jsou v jádru dobří, ale tuze zlý systém je donutil stát mimo zákon. Tentokrát i s etnicko-sociálním podtextem, že sice můžete dostat cikána z cikánského tábořiště, ale nedostanete cikána z chlapa.. Typický Giovanni s typickými hrdiny, byť tentokrát Alain až lehce parodicky představoval něco mezi Jurajem Kukurou a Oldou Kaiserem ve scénce Olééé. Ve finále ale rozhodně zajímavé tím, jak se Delon vzepřel očekávání (viz. úvodní citát)..

Přítomnost hvězd nižší svítivosti, udržování diváka v nejistotě ohledně pachatele a atraktivní exteriéry můžeme brát jako pozitiva, nicméně Quaid je jakýsi kožený, Stuart režisér si často nerozumí se Stuartem scénáristou a hledat motivy v jednání otvírače stehenních tepen je tady stejně marné, jako pokoušet se učesat obočí Ronalda Lee Ermeyho.. Jedna perlička týkající se i dabingu: Při své první scéně Ted Levine jako budoucí kapitán Stottlemeyer řekne budoucím českým hlasem Monka: „Stalo se to takhle.“ A pak nevěřte na náhody..

Nemají pokoj svévolníci? Dejte pokoj.. Nečekané konsekvence trojmordu v nočním podniku vedou k poznání, že ne každé zabití je špatné a ne každá smrt zbytečná. José Coronado vylezl z popelnice, kterou už od sklonku sedmdesátek nikdo nevyvezl a chlastajíce více coly než Sagvan v Kamarádech do lijáku (navíc s rumem) neokázale řeší situaci, do které se při opičce namočil. Způsobem lehce archaickým a nesystémovým, ale o to méně pro jeho okolí uchopitelným.. Noirovým suknem potažený thriller, u kterého jsem při potýkání se s tempem a jistou dialogovou toporností nabyl dojmu, že divákovi byly informace dávkovány tak komplikovaně jenom proto, aby pak ocenil finále, které se drží osvědčené jednoduchosti..

Bee Lives Matter! Na tři dekády starý kult, který se taky nebál být sociálním komentářem, to ztrácí v hodně věcech. V urbanismu si libující kamera sice vtipně změnila polohu z letícího na ležícího pozorovatele a dokáže zaujmout estetičností vizuálu, nicméně na atmosféru prostoru a času, Glassovu hudbu a především sílu mýtu Roseova filmu to dosáhnout neumí. V čem jej ale rozhodně trumfne, je tlak prstů na tepu doby a explicitním obžalováváním všeho od gentrifikace až po „bílé, kteří milují, co černí dělají, ale je nemají rádi.“ To „racial justice“ kyvadlo se už snad blíží k největší výchylce. A pak, nevím jestli dříve, nebo později, ale vím to s jistotou, kvůli velikosti svého vychýlení zase nezastaví v rovnovážné poloze. A tento Candyman možná bude na stejném seznamu jako nyní Fullerův White Dog a animovaný Dumbo..