Gilmour93

Louisianský duch místa a twistování na route Nadpřirozeno po úsecích Možná, Ne a Ano. Obrácené pořadí názvů úseků je pak totožné s tím, jaké dojmy se u mě z toho střídaly.. No home invasion s nasranou všehoschopnou Arménkou a fajn hudbou (byť to chvílemi vypadalo, že se blíží Magneto)..

To takhle hledáte krvavou nevěstu a nevšimnete si, že do Romana Štolpy vstoupil duch Radovana Lukavského! Paranormál s Devítikřížovými deníky, na kterém je sympatické, že zná své limity a na nic si nehraje. Jako boomer bych byl potěšen, kdyby to směrem k youtube komunitě bylo sžíravější, takhle to vypadalo jen jako faktický popis stavu, ve kterém někteří ani nemusí zaslechnout kritickou strunu.. A nekňubovitý hovňajs Radomil? Magnuskův herecký liposukces! „Půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál..?“

Jeden střelec bývá osamělý vlk s psychickými problémy, dva střelci jsou už spiknutí.. Sic si tvůrci dávali pozor, aby to nebylo zasazeno do konkrétního místa a času, „dallaský“ úvod i jméno atentátníka naznačily víc než dost. Představoval bych si o něco inteligentnější scénář, ale je tam pár aspektů, které kolem té myšlenky poslušnosti vůči autoritám zaujmou. Důraz na procedurálnost, atmosféra Pakulových amerických paranoií ze sedmdesátek, zasazení interiérových i exteriérových scén do moderní architektury ala Brasília (ve skutečnosti francouzské Gercy s „nanukem“ Tour EDF-GDF) a očekávaný konec, kdy se vosk na křídlech definitivně rozpustil..

Psychopatický říďa Lane Smith, co má nervy v hajzlu a bulve valí ve stylu Samuela L. Jacksona vs. libový Viggo, před nímž se ve vězeňských sprchách skláníte pro mýdlo s toužebným očekáváním. Mohl to být souboj ve stylu Frajera Lukea, kdyby se do všeho nepletl zlý duch s modrými světlomety a paní, co ten rok stihla obdivovat i He-Manovy naolejované bradavky.. Úvod se zelenou mílí vedoucí do výroby škvarků v plynové komoře(!) navnadí a pak už jen sledujeme něco, co je sice často nechtěně vtipné, ale bezelstně baví svou obskurností. Toho ektoplazmatického mukla se státnicemi z elektrotechniky by nezkrotil ani doktor Peter Venkman!

„Racers should race, cops should eat donuts.“ Trhání amerického asfaltu prostřednictvím vysoce oktanové demence příběhu i postav. Příště bych raději těch 132 minut strávil na přednášce Dominica Toretta o rodinné sounáležitosti. Pozor, spoilery!

Velmi osobní píseň, kterou střídavě pějí gentlemanský labutí samec a slavík, co si vylétával z klece tam a zpět. Antropomorfismus božského Karla je příjemný, ale některé epizody z reality show Gottovi působily až patologicky..

Tahle nevadská policejní stanice je přesně ta, že když se její členové dozví, že mají jet na měsíční školení, tak se dívají na noční oblohu, jak je to asi daleko. Teda až s výjimkou jedné policistky, co si nakoukala filmy s Dirty Harrym.. Nepříliš záživné rétorické cvičení se snahou přepadnout si zase okrsek a stvořit někoho s aurou pana Chigurha. Explozí násilí už jen zůstalo klišovité béčko, ve kterém Carnahanův atraktivní styl bojuje se scénářem a v patetických zpomalených záběrech s rychlostí digitálních plamenů. Co se týká castingu, prohodil bych Grilla s Hussem a pustil k nebi balónky..

Ráno vstanu a sežvýkám si Orbit. Objevilo se pár vtipných momentů (myšleno dva), ale jinak.. Někde za polovinou tomu spadne řemen, přesvícená stylizace ala Vyprávěj má blíž k nostalgické umělině než šedivé autentičnosti a Marty McMádl vypadá, jak kdyby si z pusy vyndal zubní protézu. Jakému publiku to bylo vlastně určeno? U nahánění ušatého emigranta Waldemara jsem se v tom úplně ztratil..

„Itˈs your time, boy.“ Schraderovo tex-mex „taxikaření“ přináší lakonický revenge movie, který má dvě vzájemně se doplňující roviny. Citovou vyprázdněnost válečného zajatce, který se po návratu domů nemůže zařadit do společnosti a motiv msty, pro kterou je ta vyprahlost týrané duše dokonalým katalyzátorem. Závěrečné vysvěcení juárezského bordelu má styl a záběr, kdy T.L.Jones zapíná s brokovnicí v ruce poklopec, musel každému vykouzlit lehký úsměv na rtu. Mimochodem, za mlada celej Josh Hartnett..

Pohádka O kohoutkovi a slepičce z prosluněného Venice, kde nechybí surfařská muzika, paleta bizarních postav, znuděný Willis a Goodman ospale variující Waltera Sobchaka. Asi po půlce jsem u každé další dějové nadstavby už jen zoufale vzýval konec a on vlastně nikdy nepřišel! Při nudistickém skejtování Bruce, který při natáčení zjevně neucítil slabý píchání, si nešlo nevzpomenout na Bartovu jízdu v The Simpsons Movie..