noriaki

Téma slibuje pohled do divoké historie kapitalismu 90. let a ještě divočejších dějin Petry Drnovice, ale nedodává ani jedno. Informací o fotbale je málo, o ekonomické transformaci je řečeno jenom to nejzákladnější. Škoda nevyužitého potenciálu, příběh této fotbalové dědiny mohl posloužit jako základ skvělého dokumentu, ale dopadl jako nudná jednohubka ze které čiší amatérismus a nedostatek invence.

Neuvěřitelně pozitivní snímek. A stejně jako po Lásce nebeské, i po skončení tohoto skvostu máte touhu obejmout celý svět a přiblble se u toho usmívat. Film je prakticky o ničem, ale o strašlivě zábavném ničem. Navíc k tomu skvělému ničemu hraje úžasná hudba. Tohle není komedie, tohle je stylová reklama na Británii 60. let. A na rock 'n' roll samozřejmě. Top 10 za rok 2009.

Jeden z prvních Hitchcockových filmů a zároveň úplně první, který se dá označit jako "Hitchcockovský". Snímek nezapře mistrovu genialitu, nicméně jde poznat, že režisér ještě potřebuje dozrát. Sice krásně zvládl postupné budování napětí a předvedl několik režijních postupů, kterými dokreslil vyprávění, ale nezvládl vedení herců a celkově neuměl pracovat s němým filmem. Režiséra očividně brzdila nepřítomnost synchronizovaného zvuku. I když je Hitchcock proslulý svou schopností vypravovat pomocí obrazu, tak tady to ještě naplno neprojevil. V rámci mistrova díla jde o spíše průměrný a nevyzrálý film, pozoruhodný pouze osobou tvůrce.

Prý 18. nejlepší film všech dob a nejlepší komedie vůbec. No nevím. Frigo na mašině má spád, napětí, myšlenku a akci. Ale humoru je tam pomálu a ve výsledku spíš překáží. Kdyby Buster Keaton natočil dobrodružný film s odlehčujícími komediálními prvky, tak by mi udělal větší radost. Říká se, že jde o nejlepší komediální roli všech dob. Viděl jsem čtyři filmy s Charlie Chaplinem a ve všech byl nesrovnatelně lepší. Velice slabé čtyři hvězdičky.

Zvláštní hraný dokument o čarodějnictví a čarodějných procesech ve středověku. Snímek je natočen dostatečně poutavě aby udržel pozornost celou dobu. Vyniká především ve skvělých maskách, a jak už to u němých filmů bývá, v doprovodné hudbě. I po téměř devadesáti letech má pořád co dát. Na svou dobu je provokativně ateistický a i dnes šokuje syrovostí některých záběrů. Skvělá ukázka rané skandinávské kinematografie.

Slavný dokument z období němého filmu. Robert Flaherty tímto snímkem definoval žánr a navždy tak určil jak budou dokumenty vypadat. Film zaznamenal obrovský úspěch a pravé nadšení. Hlavně díky němu se znalosti reálií ze života Inuitů staly součástí obecné vzdělanosti. Ani po všech těch letech neztratil nic na své působivosti, právě naopak, jeho přínos je snad ještě větší.

Emocionálně nesmírně silný, a s přehledem nejlepší němý snímek který jsem kdy viděl. Výkon hlavní hrdinky je skvělý, výkony ostatních aktérů procesu jsou strhující, kamera geniální, hudba, sice nepůvodní, ale také geniální. Tenhle film vůbec nezestárl, působí svěže a nadčasově, pro mě je to za šest hvězdiček z pěti. Top deset z němého období.

Působivé psychologické drama, které se objede bez jediných dialogových titulků. Emil Jannings svým bravurním herectvím vykresluje pocity muže který náhle ztrácí celoživotní prací těžce nabyté postavení. A s ním i přirozený respekt kterému se dosud těšil. Murnau tak alegoricky poukazuje na situaci v meziválečném Německu, kde se staré autority hroutily a místo nich nastupovala anarchie a všeobecná skepse. Autor byl producenty donucen natočit happy end. Vypořádal se s tím bravurně a přidal epilog, ze kterého kape cynismus a který z pánů producentů udělal šašky. Top deset z němého období.

Zručně natočené, i když trochu rozvleklé romantické psychologické drama s prvky komedie a thrilleru. Příběh je naivně jednoduchý a kdyby šlo jenom o něho, tak by se brzo dostavila nuda. Naštěstí vše zachraňují skvělí herci a úžasná kamera. Konkrétně zrzavá (v černobílém filmu to tak nevyzní) Janet Gaynor exceluje. Za tyto tři kategorie - kamera, nejlepší film a hlavní ženská role, dostal film historicky první Oskary. I když je film němý, nespokojil se režisér s obvyklým hudebním doprovodem, ale do "soundtracku" zakomponoval i zvuky ulice, drmolení davu, klakson a další ruchy. Předznamenal tak dobu kdy se objevil první doopravdy mluvený film, natočený v témže roce, pouze o nějaké dva týdny později.

Jeden z nejslavnějších němých filmů a perla kinematografie. Ve své době vyháněl vyděšené diváky z kinosálů a ve dvou zemích byl zakázán kvůli nadměrné hrůze. Po téměr století se z krystalicky čistého hororu stalo tísnivé drama se strašidelnými prvky. Geniální výkon Maxe Schrecka a perfektní hudba dávají snímku mrazivou atmosféru a šíří pocit sklíčenosti. Ten přetrvává, dokonce i když záporný hrdina na plátně není, ovšem už notně zředěný. Nosferatu je výjimečné dílo, ale bohužel ryze specifické a není nadčasové.