Häxan

Rarita mezi filmy němé éry. Do jisté míry fascinující obsáhlý náhled na historii čarodějnictví, rozděleném na 7 částí. První z nich je takový stručný exkurz za pomoci statických obrazů a ukazovátka na středověký naivní pohled na Zemi a vesmír a na tehdejší náhled na fenomén čarodějnictví, fascinující podívaná začíná od druhé části, kdy Christensen za pomoci herců a perfektní dobové výpravy přináší hranou rekonstrukci jednotlivých čarodějnických úkazů. Čarodějnice tu létají na košťatech, obcují na satanistických obřadech, plivou a šlapou na Kristovo znamení, vaří batolata v kotlích, coby ďáblovy milenky rituálně líbají jeho řiť, rodí malé ďáblíky, močí do mís a následně tou močí polévají dveře souseda, aby tak na něho seslali smrtelné prokletí. Podíváme se i na nechutné inkviziční metody, jejich soudy, útrpné výslechy za použití mučících nástrojů, také různé dobové pověry (jako např. uhranutí manželovy postele provazem plným uzlů, kde jeden uzel znamená zmařené početí potomka) atd. V poslední části Christensen přechází do současnosti a předestírá až bizarní analogie mezi hysterií a čarodějnictvím, i duševními poruchami a různými stavy jako např. náměsíčníctví, kleptomanie apod. a utvrzuje tak svůj skeptický pohled na pověry ohledně čarodějnictví. (23.05.2009)

Něco mezi dokumentem a hraným filmem. Na rok 1922 se jedná o pozoruhodné dílo, které už ale dnes nemá takovou hloubku jako měl asi tenkrát. Výslednej dojem mi tak kazí zbytečně dlouhá stopáž, která je podporována hudebním doprovodem, kterej mi nebyl zrovna pochuti. U tohohle polo dokumentu je taky značně znát absence mluvenýho slova. Na rok vzniku je to samozdřejmě pochopitelný. Jen tím chci říct, že s mluveným slovem by tenhle kousek měl větší tah na bránu. (04.02.2018)

Tak tohle je opravdu něco! V době, kdy ještě neexistoval žánr "dokument" natočil Benjamin Christensen rovnou mystifikační dokument, v němž si sám zahrál roli ďábla. Prolomil hned několik tabu - natáčel v noci, jako jeden z prvních použil ve filmu stínohru, nechal po nebi létat desítky čarodějnic na košťatech, zobrazil rituály uctívání Satana včetně líbání ďáblovy řitě či šlapání na kříž... Jeho snímek je i na dnešní dobu dost podivný, a to formou i obsahem. Je prodchnut bizarním humorem, u kterého se divák může dohadovat, zda vůbec šlo o humor (zcizovák s herečkou, co si chce na vlastní kůži vyzkoušet mučící nástroje apod.). Vzhledem k tomu, že film nemá děj a je tvořený jen jakýmsi sledem scének, je v dnešní době trochu náročnější ho usledovat (např. hned úvodní pasáž, kde se jen ukazují obrázky čarodějnic, je dost dlouhá). Přesto je ale tenhle lexikon čarodějnic tak bizarním, znepokojivým a raritním filmem, že srdce každého milovníka trochu jiné kinematografie zaplesá. Už jen pro to nezapomenutelné zpodobnění Satana s kmitajícím jazykem! (15.08.2017)

[LFŠ 2008] Skvělý film, velmi uvědomělý, což jsem na dobu vzniku nečekal. Svůj boj proti lidské hlouposti vede na dnešní poměry hrozně naivně, ale má svou sílu, věřím, že publikum v dvacátých letech mohlo být unešeno. Hudební elektronický / experimentální doprovod, uvedený na LFŠ, mě k tomu sednul skvěle. (31.07.2008)

Slavný dokument Häxan je bizarním němým filmem, který zkoumá povahu čarodějnictví a ďábelskosti od starověké Persie až do tehdejší moderní současnosti a používá k tomu nejrozličnější filmařské prostředky od statických obrazů, přes hrané scény až po řadu živých dramatických rekonstrukcí z dobových pramenů. Je obtížné film zařadit, neboť překračuje hranice žánrů, především pak dokumentárního filmu, který je počátkem dvacátých let minulého století ještě stále neujasněný a nedefinovaný. Čarodějnictví v průběhu věků je zčásti poctivé vědecké cvičení, které nachází souvislosti mezi starobylým strachem a neporozuměním moderním duševním chorobám, a z části erotický horor. [8/10] (Aljosha, Svensk) (Němý, čb. /// Scénář: Benjamin Christensen podle románu McTeague Franka Norrise /// Kamera: Johan Ankerstjerne /// Hudba: Launy Grøndahl (1922), Emil Reesen (verze z roku 1941)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (10.03.2010)