noriaki

Přiznám se že nevím jestli Superhrdinové představují typický polský humor a solidní kus z dílny našich severních sousedů, nebo jde o tamní odpad typu Jak ukrást Dagmaru, ale většina vtipů mě tak nějak minula. A vlastně celý film mě tak nějak minul. Při sledování jsem měl pocit že jsem se vrátil 15 let časem. Kamera, režijní postupy, vizuál hlavních postav, všecko zavánělo dávno minulými 90. léty. A to včetně hudby, vidět akční scénu podbarvenou písní Everlasting love anebo I’m Too Sexy od Right Said Fred je doopravdy hypnotizující zážitek. Minimálně jako experiment můžu film doporučit. Děj má spád, některé scénky jsou docela povedené a navíc tam hraje čarokrásná Marta Zmuda Trzebiatowska. Přesto jsem od kdysi tak skvělé Polské kinematografie čekal o dost víc.

Budoucí mistr nad mistry Woody se očividně ještě hledal, ale i tak předvedl že talent bavit mu rozhodně nechybí. Film je sledem roztříštěných scének které volně spojuje základní dějová linie. Woody si v nich vyzkoušel vše co později geniálně rozvedl ve svých následujících filmech. Konverzační humor, grotesku, hlubokou filosofii, vztahy, absurdní komedii i satiru. Vše je okořeněné skvělým hereckým výkonem pana režiséra a odkazy na díla světové kinematografie.

Po všech stránkách průměr. Tobruk není velkofilm, není to výpověď o nesmyslnosti války, není to příběh člověka tváří v tvář všudypřítomné smrti, není to strhující drama. Není to vlastně nic. Chápu že válka je především čekání, nesnesitelné napětí, nebo naopak nuda, ne moc chytré dialogy a nevyumělkovaná syrovost. Ale dobře natočit takovou válku, to chce režisérského génia. Mezi naší produkcí a Hollywoodem je obrovská propast a tím že se do ní snožmo skočí, se překonat nedá. Jako pocta našim jednotkám bojujícím v Africe snímek obstojí, ale dobře natočený dokument by posloužil víc a zanechal by lepší dojem. Zvlášť když hned v úvodních titulcích autor prozradí, že námět je převzat z knihy Američana, který zemřel 40 let předtím, než se u Tobruku bojovalo.

Nenápadný, ale hluboký film. Režisér si pro svou prvotinu vybral velice silné téma, které zvládl ukočírovat především díky výbornému obsazení. Vznikl tak koncert pro dva skvělé herce ve třech propracovaných rolích, kterým zdatně přicmrnduje Susan Sarandon. Na snímku je vidět že režisérovi chybí větší praxe, děj se vleče příliš pomalu a zkušenější tvůrce by z něho vyždímal více emocí. Scénář se nejspíš z půlky někde ztratil, citelně chyběla komplikovanější zápletka a napětí. Se závěrečnou scénou jsem se hluboce ztotožnil, konečně finále které dává smysl. Peacock nese všechny neduhy debutujícího díla, Lander přesto ukázal že talent má a druhý pokus by mohl být o dost lepší. Jestli vás někdy zajímalo jak by to dopadlo kdyby se Normanu Batesovi podařilo začlenit do společnosti, pusťe si tenhle film.

Hrubě nezvládnutý film. Kazatel je nejsilnější v námětu. Postapokalyptické gotické sci-fi, odehrávající se v alternativním světě, ve kterém vedle sebe žije rasa upírů a rasa lidí a ze všech sil se snaží navzájem vyhladit. Když do tohoto koktejlu přidáte Paula Bettanyho, zdá se že se nemůže nic pokazit. Kdo viděl režisérův minulý film Legie, ví že se dá pokazit úplně všecko. Z příběhu slibujícím dobrou zábavu a možná i kult, se stala nudná slátanina, která zanechá maximálně dojem roztrpčení a zklamání. Těžko říct koho vinit nejvíc. Film vypadá komiksově efektně, ale zbytečně lacině. Herci nepředvádí žádné oskarové výkony. Každý si odvedl svůj poctivý standard a stačí to. Hudba je, hmm hudba je. V souhrnu jde o prázdný a zbytečný film, který se bere zbytečně vážně. Sluší se upozornit, že Kazatel tak trochu klame tělem. Rozpočet není nejvyšší a stopáž 87 minut naznačuje, že jeho ambice jsou mnohem menší, než očekávání na něho kladené. Scott Charles Stewart se pokusil natočit zábavné béčko a trochu se tak rehabilitovat po minulém zklamání. Ani jedno se mu bohužel nepovedlo.

Tenhle snímek je zvláštní, vizuálně budí dojem že ho natočila parta nadšenců, ale přesto se v něm mihne množství známých herců. Většina vtipů je vyloženě samoúčelných (čest geniálním výjimkám), ale i tak máte při sledování pocit nadšení a dobré zábavy. Námět je tisíckrát ohraný příběh, ale i tak máte touhu vidět ho znovu. Tahle zběsilá a optimistická kamarádská roadmovie je hodně ambivalentní počin. Pro obyčejné lidi půjde o průměrnou komedii plnou neznámých herců a pošuků žijících ve smyšleném světě. Pro fanoušky STAR WARS je film naprostá bomba, ti si přidají do hodnocení dvě hvězdičky a tři srdíčka.

Na facelift kultovního béčka jsem byl hodně zvědavý. Originál se mi líbil, hlavně díky preciznímu výkonu Charlese Bronsona a odosobněné, mlčenlivé atmosféře filmu. Oboje v předělávce chybí. Jason Statham "britský Bruce Willis" je vždy zárukou kvalitního výkonu, ale tentokrát se do role nehodil. Stejně jako jeho americký originál je lepší v krimi komediích a postavu málomluvného samotáře jsem mu nevěřil. Největší vada filmu je ale jiná. Byla by ovšem pošetilost vyčítat režisérovi, že natočil akční film z roku 2011 a ne z roku 1972. Doba mrazivých, pomalých thrillerů je bohužel dávno pryč. Dnešek diktuje akci, pohyb a neustálé dějové zvraty. Mechanik se snaží balancovat mezi oběma světy a kupodivu mu to docela jde. Možná díky skvělé atmosférické hudbě, která úzkostlivě napodobuje originální soundtrack, možná tím že se dějově téměř otrocky drží předlohy a nesnaží se o nic nápaditého a nebo progresivního. Není to vyloženě špatný film, ale zbytečný a kompletně nevýrazný.

Krásná příroda, nuda, nuda, Muž s cigaretou, nuda, nuda, nuda, Nathan Stark z Eureky, nuda, nuda, krásná servírka, nuda, do očí bijící kravina, mírný zájem, nuda, nuda, klišé, klišé, pokus o napětí, nuda, pokus o dramatický závěr, nuda, konec. Jednu hvězdičku dám za známé herce, nic víc si tenhle film nezaslouží.

Hluboký film alegoricky zobrazující tradiční rozdělení rolí v lidském pářícím rituálu. I když je snímek označený jako "sci-fi", hodila by se spíše nálepka "historický". A to proto, protože v moderní době žena přestává vystupovat jako slabší pohlaví omezené pouze na defenzivní strategie a jemné manipulace a přejímá úlohu aktivního jedince. Děj je velice jednoduchý a bez zbytečných komplikací pregnantně vyjadřuje "teorii svádění". Žena, ve filmu představená jako samička cizozemského druhu převlečeného do podoby sexuálního idolu, odláká muže na odlehlé místo podle svého výběru, a pomocí svých hypnotických schopností ho přinutí k souloži. Jediným důvodem soulože je oplodnění ženy a zrození potomka, což muž nepřežije. Autor geniální zkratkou vystihl podstatu ženy, čili tvora pro muže naprosto nepochopitelného a cizího, pohybujícího se ve světě ve "slupce" kterou silnější pohlaví shledává neodolatelně přitažlivou. Tato přitažlivost slouží primárně k nadvládě na mužem, sekundárně ke konkurenčnímu boji s ostatními samičkami. Stejně jako ve snímku, hlavním úkolem soulože je zrození potomka a faktická smrt muže. Ten se následně transformuje a znovu se zrodí jako "otec". Tato alegorie ve filmu bohužel chybí. Co si zaslouží hlubší pohled, je prostředí ve které se akt soulože odehrává. Mimozemské samičky potřebují k oplodnění velice nízkou teplotu, tak nízkou že je muži velice nepříjemná a přímo ohrožuje jeho život. Také tento prvek lze nalézt v páření mezi mužem a ženou. I když je to nezřídka muž který vybírá místo k páření, i samotnou samičku, ve skutečnosti situaci pevně vládne žena, od samotného začátku kontaktu až do potenciálního oplodnění. Konečný verdikt je že se režisérovi povedlo natočit hluboké téma velice přístupnou formou a zabalit ho do stravitelného hávu, aby bylo pochopitelné i pro dospívající muže, pro které je primárně určeno.

Velice hořká balada z prostředí ponurých 50. let. Televizí tento film prošuměl skoro bez povšimnutí, což je obrovská škoda. Pro mě je to jedna z nejsilněji natočených obžalob zrůdnosti komunistického režimu a lidí kteří se na něm podíleli. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. První popisuje vyrůstání Janka, syna třídního nepřítele, který si svoje stigma táhne celý život. Z každého záběru jde cítit bolest, bezmoc, zlost, snaha se nevzdat a hledat útěchu v "malých" věcech. Tato část je silnější a nosnější. Kdyby se režisér omezil pouze na ni, vůbec bych se nezlobil. Druhá příběhová linie navazuje na první. Dospělý Janek narukuje k PPT, a na rozdíl od mnohem známějších Černých baronů to není žádná sranda. Humor ovšem nechybí, byť občas trochu nepatřičný. V souhrnu vznikl výjimečný film, který znovu, pokud je to vůbec potřeba, ukazuje že komunismus je svinstvo, a pokud člověku dáte moc nad osudem jiných, tak je s radostí shodí do bahna a šlápne jim na krk.