Aquilles

Zápletka epizody se tvoří kolem cestovních zmatků. Mariel a především Memol se těší, že zimní prázdniny stráví ve Velenu a na ostrově. Po špatných zprávách od slečny Penelopy, to ale spíš vypadá na cestu na Azurové pobřeží. Zásahem Grace se však Mariel a Memol přeci jen dostanou domů. Ke své smůle tam však Grace "vyžene" i Oscara. Závěrečné shledání Memol a dědečka je krásným dojemným okamžikem, který už se v dnešních moderních seriálech moc nevidí.

Epizoda, která trochu klame názvem, protože spíš než o Vánoce v ní jde o předvánoční přípravy. Vlastně jde o celkem výchovný díl, kdy se Memol poučí, že nemá sama chodit do lesa, a Grace se pro jednou nezachová tak podle jako jindy. Milá předvánoční atmosféra je třešničkou navrch.

Moc hezky zpracovaná epizoda, kdy z jednoduché premisy jako je telefonování, vznikne celkem vtipně zamotaná zápletka. Na pozadí příběhu je tu krásně citlivě zpracováno, že touha být v kontaktu je vlastní nejen lidem. Vše je to přitom zabaleno a podáno vtipným způsobem, kdy se u jednotlivých telefonátů prostě nemůžete neusmívat (Náčelník při telefonování s automatem: "Káčo pitomá, nikdo se tě neptal, kolik je hodin." / Náčelník při telefonátu s Grace: "Fuj, co je zase tohle? Já chci Memolku, ne vránu."). Vše se pak díky Oscarovi (ten kluk je prostě formát) a shodě náhod s krysou vyřeší naprosto logicky a ku prospěchu všech kladných postav. Není co vytknout.

Původně se sice zdálo, že hlavní náplní epizody má být Mikulášova oslava narozenin, nakonec si ale celý díl pro sebe ukradla Róza.  Na jednu stranu působí jako neuvěřitelně otravná holka, které se člověk jen tak nezbaví (takže kdo by se divil Olivierovi, že s ní nechce hned chodit), na druhou stranu je ale tak skvěle napsaná a zahraná, že se divák prostě nemůže nudit. Ta holka má na všechno odpověď, a když ji jedněmi dveřmi vyhodíte, můžete si být jistí, že se vrátí druhými. ("Ta kytara má divný zvuk, ne? Trochu jako pohrabáč." / "Nejsem do tebe zamilovaný." - "Fakt ne? A nechceš se se mnou pomilovat jen tak?" - "Ne, Rózo." - "No tohle, to jsi teda první.") V epizodě pak perlí i Lola, když Adéle "přerovná" skříň kvůli své ponožce, anebo když pošle Mikuláše na nádraží, protože letiště se jí zdá daleko.

Hezký poetický příběh o hledání chutě do života a plnění snů.  Při sledování pobaví metoda učení ve spánku. Škoda, že ve skutečnosti nefunguje.

Lola vyšiluje kvůli návratu kluků z turné a holky s ní mají (opět) svatou trpělivost. Kluci se vrátí bez Josého, který (opět) zůstal s novým objevem, a nevědí, jak to zaonačit před Benediktou.  Plusem téhle epizody je originální začátek vztahu Kryštofa a Natálie, která sice přinese informace od Josého a Manuela výměnou za polibek od Mikuláše, ale nakonec odchází i se "spropitným" od Kryštofa. Takové netradiční začátky vztahů mám hodně rád. V součtu tedy příjemný díl s vtipnými hláškami ("Vždycky jsi byla pěkná, Natálie. Škoda, že jen na povrchu.") i dojemným vyznáním Benedikty ("Když má člověk někoho rád, jsou chvíle, kdy předstírá, že něčemu věří, jen aby všechno neztratil. To patří k lásce.").

José dostal legionářskou nemoc. To si tedy alespoň vsugeruje Lola, když narazí na článek v novinách. Co na tom, že zatím byly popsány jen dva případy kdesi v západní Africe. A tak zatímco José statečně simuluje nachlazení, aby se mohl vidět se svým objevem, Lola se čím dál víc utvrzuje v Josého vážné nemoci. Když pak zjistí, že se u Josého objevil další z příznaků, modrofialové modřiny kolem očí, neváhá a volá sanitku. José přitom nemůže před Benediktou prozradit pravdu, tedy že modřiny má od svalovce, který ho s onou holkou nachytal. Velice vtipný díl plný nedorozumění. Navíc musím podotknout, že José má v tomhle díle neskutečnou kliku. Sice skončí potlučený jak panda, ale před Benediktou se nic neprovalí. A to ani ve chvíli, kdy mu svalovec donese až domů zapomenutou peněženku :D

Zatímco původní "Čarodějnice školou povinné" jsem bral vždycky jen jako limonádu pro malé holčičky, tohle volné pokračování je mnohem lepší. Mildred zestárla a posunula se i se svou rivalkou Ethel do univerzitní Cambridge na kouzelnickou školu Podivná sestra. Přišly nové postavy a utvořily zajímavou mozaiku příběhů, byť mnohé z nich neměly bohužel potřebný prostor se plně rozvinout. Líbí se mi, jak se seriál pokusil posunout kouzla více k vědě a sci-fi tématu, a přitom nezapomněl na své původní kořeny a častokrát na ně odkazoval. Potěšila i atmosféra zmíněné Cambridge, která k seriálu skvěle seděla. Plusem je i povedený dabing, kdy počeštěná jména (Klepálek, Hvězdář, Hromová, Duchomocný…) dodávají seriálu další kouzlo. Škoda, že po první řadě přišla stopka.

Tak tenhle seriál se mi neuvěřitelně trefil do chuti. Začínám být asi do těchhle mystery seriálů ze španělské produkce zamilovaný. Všechny dějové linky (romantická láska Leire a Joela, poblázněný vztah Very a Nacha, kriminální linka s vrahem i záhada kolem vlkodlaků) se perfektně doplňovaly a prolínaly. Postavy byly sympatické a nebyl problém jim věřit jejich motivaci. Snad jen Leire byla občas protivná tím, jak se urážela, když se jí hned někdo nechtěl svěřit. Velmi pozitivně hodnotím i povedený pokus o přirozené zapracování vlkodlaků do reality, na rozdíl od mnohých hollywoodských přešlapů s tímhle motivem. Celou dobu se pracuje s atmosférou a onoho vlkodlaka vlastně divák nikdy úplně nevidí. Je to mnohem lepší varianta, než kdyby se autoři pokoušeli použít nějakou nepovedenou "digitální obludu". Ve výsledku tak seriál sice nedosahuje kvalit "Internátu Černá Laguna", ale i tak je příjemnou jednohubkou.

Příjemná epizoda, která se nese v poklidném tempu po návratu Sebastiána. Ovšem jen do chvíle, než Lola z jednoho telefonátu zjistí, že si Sebastian zapomněl na vojně kalhoty u nějaké Sofie. Naprosto skvělý je její následný rozhovor s Natálií po setkání v kavárně: "Jsem vzteky bez sebe, protože mi Sebastian zahnul." - "Lolo, přísahám, že to nebylo se mnou." Anebo dál: "Sebastian mě podved, tak já ho taky podvedu." - "Ale jak?" - "Natálie, ty žertuješ? Jakpak se to asi dělá?" - Jasně, že vím. Ale s kým? - "Ty jsi snad zabedněná, s nějakým klukem. S holkou ne." Mimochodem, když Lola tropí scénu před celou kavárnou, úplně mi před očima vyskakovaly staré díly, kdy takhle skvěle uměla vyvádět Johana. Vtipný je v tomhle díle samozřejmě i José, a to při šmírování před ložnicí Loly a Sebastiana, když se chce jít koupat s Lindou, anebo když závidí Alexovi, že bude hrát v kapele s pěti holkama Polkama.