Aquilles

Jednoznačný adept na nejvtipnější díl celého seriálu, ne-li celé trilogie/tetralogie. Epizoda naplno těží ze svěžího větru, který přineslo úvodní sestěhování do jednoho domu (tohle by se prostě na kolejích nestalo), a přináší jednu vtipnou situaci za druhou. Ono taky zkuste malovat s partou, ve které jsou Lola a José, to nemůže dopadnout v klidu. Ohodnotit tenhle díl sta procenty a pěti hvězdičkami je zatraceně nedostatečné.

Když jsem se dostal k anime Malé Memol, byl jsem podle obrázku hlavní hrdinky přesvědčený, že se mi něco takového nemůže líbit. Jenže ten seriál má duši a dokáže se rychle dostat pod kůži. Hlavní postavy jsou sympatické, člověk se s nimi snadno sžije. Navíc jsou do příběhů šikovně zabalená mravní ponaučení a životní hodnoty, které z jednotlivých epizod úplně přirozeně vyplývají. Hlavně mě zaujal charakter Oscara, který se neváhá v Memoliných očích obětovat a pošpinit, jen aby ji uchránil před nebezpečím. Podobně jako Mariel, která v poslední epizodě předstírá, že je v pořádku, jen aby mohla Memol bez starostí a v klidu odjet. To je síla přátelství. Možná jen samotná postava Memol je na můj vkus někdy až moc dětinská, ale to už je úděl toho, že jde o dětský seriál a malí diváci se s ní mohou díky tomu rychleji ztotožnit.

Velmi vtipná epizoda, která je doslova plná trefných hlášek. Kluci v tomhle díle navíc ukáží, jak moc jim na holkách záleží, protože potom, co se s nimi rozhádají kvůli kostýmům andělů, nakonec ustoupí a rozhodnou se v kostýmech přeci jen vyrazit. Jenže holky už kostýmy mezitím zničily, a ačkoli Kristián namítá, že "jetej anděl" je originální, nakonec jdou kluci za upíry, a tak na výsledku vydělají všichni. Tedy až na Josého, kterému se vymstí jeho posmívání a je donucen jít za Krále slunce a trne, že ho někdo pozná, což se dle zákonů schválnosti samozřejmě stane:) Naprosto zasloužených pět hvězdiček. Navíc holkám to v jejich kostýmech fakt sekne.

Povedený díl, který se točí okolo seznámení s Johnem Wanderem a příprav na nahrávání ve studiu. I když je tahle epizoda dějově trochu chudší a vlastně se toho moc nestane, vynahrazuje to řada vtipných narážek. Pobavilo mě především neustálé pošťuchování mezi Štěpánem a Kristiánem. Povedla se také scéna z tělocvičny, kde Kristián nejprve svědomitě cvičí (ten výraz ve tváři je perfektní), a poté málem zmrzačí Johanu.

Verneova klasika v animovaném kabátě mě před lety chytla hned na první dobrou a já díky ní nadšeně hltal každý díl, aby mi neušla žádná část Strogovova příběhu. Napínavý příběh, klasická animace (byť místy nebyla dokonalá), krásná hudba s východními motivy, chytlavá znělka. Trochu mi vadily jen úvodní scény na začátku každého dílu, protože mi přišlo, že někdy až zbytečně vytrhují diváka mimo příběh. Carův kurýr je ideální příležitost, jak seznámit mladého diváka s jednou z těch méně známých verneovek.

Bezesporu jedna z nejlepších epizod celého seriálu. Nabízí vtip, romantiku a především návrat všemi milované Johany. Právě tato scéna, kdy Kristián za podkresu písničky Možná v září (dokonce s českým překladem, který potěšil a krásně celou scénu podbarvil) vzpomíná na události posledních dní, zatímco se mu Johana zjeví za zády, je moc krásně zpracovaná. Naprosto neopakovatelná část seriálu, kdy srdce každého fanouška určitě zaplesá. Pamatuju si, že v době premiéry jsem si právě onu scénu pouštěl několikrát dokola a nemohl se jí nabažit. Krásná tečka za celou tou vážnou dějovou linkou točící se kolem drog a Ariely.