Tosim

Takový trošku mdlejší a celkově na méně důležité věci zaměřený Vyvolený. Ale nenudil jsem se skoro vůbec. 70%.

Sled za sebou jsoucích obrazů, ale nic víc? A je víc vůbec potřeba? Kdybych to rozpitval, snad by mi to úplný smysl dávalo, ale ten je mi zde, upřímně, celkem jedno. Smyslem můžou být také ty obrazy samy o sobě. Nevím. Dalo by se toho napsat ještě mnoho. Ale i zde platí pravidlo, že méně je někdy více. Ale co zaručit můžu, je, že fascinovat se budu nechávat ještě mnohokrát.

Příliš mnoho politiky, která se stupňuje s přibývajícími minutami, emocemi i řečmi. Hlouběji bych se, být tvůrcem, soustředil na postavy ve více sevřeném scénáři a nenechal je polovinu filmu pobíhat z akce a do akce. 70%.

Jako nadstavba k Náměstíčku a Návsi dostačující, samostatně ne. Tvůrcům se asi stýskalo po Josefovi Vinklářovi, že ho obsadili do role jeho dvojčete, nebo mu se stýskalo po tvůrcích, každopádně je to aspoň distingovanější charakter. Role Luby Skořepové už je opravdu obtěžující.

Takové pěkné, nervní a strašidelné divadýlko ve filmu, v němž herci, hrající role, hrají role.

Znám amatérského filmaře, u kterého by jen ta kamera vypadala o 300% líp...

Tak tohle by fakt bylo lepší číst jako tu povídku od Jana Míky. Staršího.

Jako nápad je to dobré (taky to trošičku vychází ze skutečnosti), ovšem na můj vkus má film mnoho hluchých míst a zbytečně natahovaných scén, včetně dialogů, které jsou často o ničem. V podstatě ale to nejlepší z "Noci filmových nadějí," pásma snímků studentů filmových škol, která byla obecně dost hrozná.

Nepochopit ještě neznamená nebýt fascinován. "Ticho..."

Příběh dvou "chlapců pro všechno," kteří zažívají mnohá dobrodružství, hodně se poflakují, hloupě hloubají o životě, sjezdí mnoho zemí, hledají různé lidi, s různými lidmi se i vyspí a celkem nic se nestane.