zputnik

Snímek KOYAANISQATSI nabízí zajímavé a velmi dobře zpracované zamyšlení nad světem kolem nás a nad naším přístupem k přírodě a k životu. Napůl je to zamyšlení krásné a vzrušující - člověk vnímá krásu a rozmanitost přírody, či svou (tj. lidskou) „maličkost“. A napůl je to zamyšlení tíživé, obtížné a deprimující - v této části je to „zběsilá pouť“ lidskou civilizací a jejími výdobytky. Pouť, která přivádí člověka k uvědomění si, že v určitých ohledech jsme to s tou naší civilizací tu více, tu méně „přepískli“, a že potřebujeme opět najít v lecčems ztracenou rovnováhu. Jde o nepěknou a neklidnou část cesty; ale zároveň je to etapa nesmírně důležitá pro pochopení mnoha souvislostí. U snímku je vhodné také zdůraznit výborné spojení obrazu a zvuku. Některé zvukové momenty se natolik „vsákly“ do obrazu, že až jakoby „mění“ samotný obraz. Výsledná kombinace obrazu a zvuku působí v určitých chvílích hypnoticky. Shrnuto a podtrženo: Godfrey Reggio vytvořil pozoruhodné dílo - co do myšlenky i co do ztvárnění. Přestože se dotýká mnoha témat, nedává hotové odpovědi - ty si nakonec musí každý divák dát sám.

Bravurně zvládnutý snímek Billeho Augusta PELLE DOBYVATEL seznamuje diváka s bídným a ponižujícím životem na jedné dánské farmě, na sklonku 19. století. Ačkoliv ústředními postavami jsou švédští emigranti Lasse (Max von Sydow) a Pelle (Pelle Hvenegaard), tak snímek neopomíjí zachytit životy i řady dalších obyvatel farmy. Pro mě osobně byly velmi silným zážitkem životní osudy Anny, Nielse a malého chlapce jménem Rud. Na snímku si vysoce cením skvělých hereckých výkonů všech herců; především pak malého Pelleho (jeho herecký výkon je udivující). Příběh je navíc výborně „dokreslen“ hudbou Stefana Nilssona. V neposlední řadě je také nutné zmínit výborné zachycení drsné, ale přesto krásné dánské přírody. Shrnuto a podtrženo: snímku nemám co vytknout. Právě naopak: zaslouží si jen a jen chválu. Jde o silný emocionální zážitek.

Geniální filmová hříčka, která se celá „točí“ kolem (a to by jste nevěřili) Mikeova nového auta... ;o) Smysl pro detail (veškeré stíny, odlesky etc.), perfektně propracované postavičky - to vše dělá z tohoto "kraťasu" jasnou pětihvězdičkovou záležitost.

Snímky tohoto typu jdou zcela mimo můj filmový záběr. Přesto jsem neodolal a na snímek se koukl. Výsledek? Pokusím se jej ve zkratce shrnout. Klady filmu: zajímavé (a relativně přijatelně podané) zamyšlení nad různými etickými problémy a dilematy: klonování, manipulace, právo na život a smrt etc., děj není infantilně jednoduchý a zároveň není překomplikovaný, snímek obsahuje pár opravdu dobrých vtípků (světe, div se - i já se zasmál). Zápory filmu: špatné herecké výkony béčkového typu (hlavními postavami počínaje a komparsisty konče), ledabyle odvedené akční scény (střílení z bambitek, prostředí kolem akčních scén). Shrnuto a podtrženo: Klady a zápory filmu vidím v poměru 50 na 50, tedy "fifty-fifty". Přesto: nelituji stráveného času.

Snímek Dominica Seny - SWORDFISH: OPERACE HACKER - "trpí" jednou základní běžeckou chybou, a to: nesprávné a nevyrovnané rozložení sil. Úvod filmu je strhující a velmi dobře natočený. Po počátečním „sprintu“ však snímku velmi brzy „dochází síly“ a stává se z něho průměrný akční thriller, který rychle ztrácí svou vybojovanou pozici. V závěru - v „cílové rovince“ - se ještě Dominic Sen snaží dohnat, co se dá. Bezúspěšně. Shrnuto a podtrženo: jedná se o (vcelku) dobrý film, ale na „stupně vítězů“ nemá; ty patří jiným - daleko lepším.

Snímkem MRAKY ODTÁHLY obrací významný finský (potažmo světový) nezávislý režisér - Aki Kaurismäki - divákovu pozornost na citlivé společenské téma, a to nezaměstnanost. A nutno říct (napsat), že Aki Kaurismäki si s tímto tématem poradil znamenitě. Snímek netrpí planým moralizováním (na tu či onu stranu), ani (nevhodným) zlehčováním tématu. Ačkoliv vážné momenty jsou střídány bravurně zvládnutými groteskními momenty, tak smích, který je u diváka Kaurismäkim vzbuzen, má silně nahořkou příchuť. Excelentní je také práce s kamerou, barvami atd. Shrnuto a podtrženo: snímek MRAKY ODTÁHLY je výborným zachycením toho, že nezaměstnanost není pouze chladné číslo ve statistických tabulkách, ale pro některé bohužel i denní hořká realita, s níž se musí odpovědně vypořádat. Poznámka: stejně jako v případě "kaurismäkovštiny" MUŽ BEZ MINULOSTI si i v tomto snímku z roku 1996 zahrál Matti Pellonpää (zemřel: 1995). Matti Pellonpää se zde objevuje jako dítě na fotografii. Aki Kaurismäki tak činní z úcty a na vzpomínku svému příteli. Matti tak "hraje" a "žije" v díle Aki Kaurismäkiho dál.

Máte i vy utkvělou představu, že z Islandu pocházejí téměř samé zvláštní, prapodivné a leckdy až tajemné a mystické věci? Vzpomeňme například jen islandskou divu Björk (TANEC V TEMNOTÁCH) či neméně nestandardní band Sigur Rós. Pokud tedy i vy trpíte touto utkvělou představou, pak tato road-movie vás v tomto pocitu ještě více utvrdí. Hlavní postava příběhu - Acuši Hirata - se chystá na svou krátkou dovolenku. Sám by si tento čas přál strávit někde v teple, ale okolnosti jej nakonec dovedou na studený a mrazivý Island. A právě zde se odehrává série bizarních, neobvyklých, vtipných a groteskních situací, které se pro Acušiho samotného - a zprostředkovaně i pro filmového diváka - stávají cennou životní zkušeností. Fridrik Thor Fridriksson natočil skvělou road-movie. Navíc o to poutavější, že se odehrává na krásném a v mnohém tajemném Islandu.

Dokázat kvalitně zpopularizovat určitý obor lidské činnosti není nijak snadný úkol. Davidu Vávrovi se to však pořadem ŠUMNÁ MĚSTA podařilo na výbornou. Ve svém pořadu dokáže tento "Sklepák" nejen poučit a zaujmout, ale také svým specifickým a nezaměnitelným způsobem pobavit.

Muzikály mě nechávaly, nechávají a asi i budou nadále nechávat „víceméně“ chladným, a to spíše „více“, než „méně“. Zářnou výjimkou pro mě však je skvělý (ba přímo geniální) snímek ŠUMAŘ NA STŘEŠE. Film obsahuje nezapomenutelné písně, vtipné hlášky, znamenitá „taneční čísla“ a také hlubokou (a „lehce“ posmutnělou) myšlenku. Shrnuto a podtrženo: Norman Jewison odvedl vynikající „práci“. Film (muzikál), který dokáže rozesmát, pobavit, poučit, zadumat i vehnat slzy do očí. Poznámka: předlohou pro snímek ŠUMAŘ NA STŘEŠE jsou povídky Šoloma Alejchema, které do muzikálové podoby „převedl“ libretista Joseph Stein.

Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné.