zputnik

Pekelně dobrá režie, scénář, střih, herecké výkony a andělsky krásná Kim Basinger - to vše dělá z L. A. - PŘÍSNĚ TAJNÉ jeden z vrcholů krimi-žánru. Film se na povrchu tváří jako obyčejná detektivka, ve které se odkrývá jeden spletitější případ. Stačí však odkrýt vrchní vrstvu a divák najednou proniká do světa plného vrtkavé lidské spravedlnosti, intrik, komplotů a sviňáren všeho druhu, které se dějí ve "městě andělů" (bohužel však spíše těch padlých). Pokud máte rádi detektivní příběhy, 50. léta, vhodnou míru napětí a zároveň u filmů rádi přemýšlíte, pak je toto ta správná volba. Poznámka závěrem: Snímku nechybí ani špetka odlehčení - viz nádherný gag s Lanou Turner.

Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné.

Jedna věc je pro mně u tohoto snímku neoddiskutovatelně skvělá: hudba. Přesně ta ve mě po celou dobu vyvolávala přitroublý úsměv na tváři.

K obsahové stránce: Naomi Watts v roli extrémně naivňoučké a hysterické herečky. Ufff - jestli někdo někdy někde nějak narazil na takovou "dívenku", tak ho upřímně lituji. K formální stránce: Jde vidět, že jde o amatérskou práci. Snaha udělat něco, co by bylo více koukatelné než domácí video, vychází jen tak na půl. Shrnuto a podtrženo: A taková to mohla být láska. ;o)

Miluji filmy s onou jakousi "Kieslowsky francouzsko-polskou atmosférou". Filmy tohoto ražení jsou pro mne neskonale inteligentní, transcendentně laděné, citové a citlivé a tak nějak prazvláštně krásné. Nedokážu to racionálně zdůvodnit a ani to po mně - prosím - nechtějte. Nevyžadujte po mně "hard-data" a objektivní názory... já prostě a jednoduše u těchto filmů taju. Tom Tykwer si se scénářem Krzysztofa Kieslowského poradil na jedničku. Dokonce si dovolím tvrdit, že takhle nějak by mohl vypadat další z Kieslowského filmů, kdyby mezi námi tento vynikající polský filmový tvůrce ještě byl. Shrnuto a podtrženo: Milujete Kieslowského tvorbu a chcete vidět něco nového, neotřelého a krásného? Příliš dlouho neváhejte a zkuste toto Tykwerovo NEBE.

Příjemně a stravitelně dojemný snímek, který by se i dal zařadil do škatulky rodinných komedií, nebýt ovšem té jakési hospodské hantýrky našich milých stárnoucích stejdů Gartha a Huba. Snímek má přes všechny své klady (humor, dojemnost + bonus navíc: moudrá myšlenka linoucí se celým filmem) i ledasjaké mouchy. Především mě během filmu znervózňovalo přehrávání H. J. Osmenta (viz ŠESTÝ SMYSL etc.). Ale jde skutečně jen o mouchy... Shrnuto a podtrženo: jděte do toho, pokud máte chuť na příjemnou a zábavnou pohádku pro dospělé, která zároveň předává i něco víc.

Filozoficky hluboké a Lynchovsky laděné depresárium, které je však o trochu (ale opravdu jen o trochu) více "dějovější" a stravitelnější než kusy pana Lynche. Je jen málo filmů, které mě svou myšlenkou tolik mluví z duše jako právě Aronofského PI. Naše odvěká touha hledat ve věcech, které nás tolik přesahují, řád a smysl + meze lidského poznání + kopa dalších věcí = to jsou jen některé z témat, jichž se tento zdařilý opus dotýká. Nemohu taky nezmínit geniální soundtrack - vždyť na kolika OST se sejdou takové perly electra jako Massive Attack, Aphex Twin, Orbital, Gus Gus, David Holmes a další? Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi schizoidnější část tvorby Davida Lynche a vůbec filmy "těžšího kalibru", pak si PI nenechejte ujít.

Možná mi v tomto filmu něco zásadní uniklo... nevím... pokud ano, tak mě opravte. A pokud ne, tak jsem měl tu "čest" vidět jeden z těch hodně slabých hororů. Kult/nekult - tento film mě ani nevyděsil, ani "nepoučil", ani nepobavil; bohužel jsem se u něho prachsprostě nudil. A z nudy mě nedokázal dostat ani samotný pan Dlouhán (Tall Man). Shrnuto a podtrženo: PHANTASM se pro mě prostě a bohužel stal totálně béčkovým hororem s nevydařenou atmosférou, infantilními mašinkami (létající koule) a jakousi celkovou bezduchostí. Ale možná se pletu. To nic však nemění na mém výsledném ortelu: 2/5. A ať si na mě klidně přiletí nějaká létající kulička. ;o)

Tak tento koncertní záznam mě totálně odrovnal. Během celé hodiny sledování a pak několik dalších hodin jsem nedokázal nahodit žádný jiný gesicht než Úsměv #23. Přesně ten úsměv, u kterého mi má milá říká, že mám "plamínky v očích" a někteří zase, že vypadám jak kretén. Prostě jsem se několik hodin usmíval, usmíval a usmíval, díval se na ten širý svět z té lepší stránky... a v neposlední řadě své okolí terorizoval pozpěvováním ruských evergreenů. Shrnuto a podtrženo: totálně zábavné, šílené a geniální.

POHODLÍČKO bylo mé první (vědomé) setkání s plastelínovým světem Nicka Parka. První setkání a já byl z tohoto plastelínového univerza totálně paf. Od té doby už uběhlo mnoho vody a já viděl další "nickparkovštiny". Jedno mi však zůstalo: způsob, jak totiž Nick Park a vůbec celé Aardman Studio dokáže oživit postavičky, mě vždy totálně skolí a uchvátí. Pokud by alespoň každý druhý herec zahrál svou roli tak přirozeně jako tyto plastelínové zvířátka, tak by se svět zmítal v pandémii filmové závislosti. Ty postavičky mají prostě duši... a Nick Park skvělý smysl pro humor.