Mr.Apache

Tak ono prý to nemělo být prázdné, ono to mělo prázdnotu zobrazovat. No, vypadá to, že prázdnota je velmi nezajímavá. Jaké překvapení.

Oceňuji, že ČT nechala v názvu dokumentu slovo Dracula tak, jak se po léta psalo i u nás, a nezkoušela to s tou novodobou zpotvořeninou (Drákula), jak je v poslední době zvykem. Jinak 50 minut na dokument o nejslavnějším upírovi se ukázalo být zoufale málo, takže výsledek může plně uspokojit jen člověka klasickými horrory příliš nepolíbeného. Nutno ocenit zmínku o Ženevském jezeře, i když poněkud okleštěnou. (Např. o tom, že šlo v podstatě o nejslavnější sázku v dějinách literatury, se zde zarytě mlčí.) Na druhou stranu, ani nepípnout o Draculově ženské předchůdkyni, Carmille, je téměř neodpustitelné. Začínající vampyrologové si s takovým dokumentem možná vystačí, já bych však ocenil přece jen trochu hlubší vhled do problematiky, a to na minimálně dvojnásobné ploše.

Kniha Jamese Hadleyho Chase No Orchids for Miss Blandish z roku 1939 je drsná, temná, syrová až šokující gangsterka. Jinými slovy nezapomenutelná klasika. Tenhle film, který se jí volně drží, bohužel není nic z toho. I kdybych se zkusil oprostit od znalosti výborné předlohy a hodnotil pouze filmové kvality snímku, hned se do mysli vkradou o čtyři roky starší Bonnie a Clyde a Grissomovci zase spláčou nad výdělkem. Začátek mají sice hodně nadějný, ale pak už to s nimi jde jenom z kopce. Přestřelky a jiné vypjatější scény mají sestupnou úroveň, příběh drží jakž takž pohromadě jen díky špatně poslepovaným útržkům Chaseovy předlohy a samotný konec má k překvapivému finále jeho Orchidejí hodně daleko. Do téhle Aldrichovy gangsterky jsem šel bez vědomí toho, na jaké motivy byla spáchána, a nebyl jsem předem nijak zaujatý. Popravdě jsem jí docela fandil. Výsledek však nemohu vnímat jinak než jako promarněnou šanci, ať už to beru z kteréhokoli úhlu pohledu. Ten film selhává jak coby adaptace literární klasiky, tak jako konkurence klasiky filmové.

Před patnácti lety, kdy měl Brad Anderson na kontě excelentní horror Session 9 a mysteriózní klasiku Mechanik, vyslovovali fanoušci hrůzy a tajemna jeho jméno s úctou, tušíce v něm jeden z největších žánrových příslibů pro 21. století. Dnes, tedy o šest jeho filmů později, může být Anderson sice na oba výše zmíněné tituly stále pyšný, zároveň však nutno dodat, že kvalitám těchto snímků se žádný z jejich následovníků nepřiblížil. Fractured působí jako druhořadá variace na Mechanika, která čekání na režisérův plnohodnotný návrat přesouvá až někam do složky Nepravděpodobné.

Se stylem Sama Dunna mám velký problém. Obzvlášť iritující je jeho snaha udělat ze starých fotek jakousi 3D animaci. Z téhle křeče jsem umíral už u jeho filmu o Alice Cooperovi. Jinak samotní ZZ Top a jejich sedmdesátkový blues rock samozřejmě za pět hvězdiček. Raději ale přímo z alb jako Rio Grande Mud, Tres Hombres nebo Fandango než z tohohle poněkud zdlouhavého dokumentu s takřka minimální informační hodnotou pro každého, kdo si někdy přečetl jakýkoliv trochu zasvěcenější článek o téhle kapele. Jinak úvod s triem projíždějícím se v ZZ mobilu nebo archivní koncertní záběry z jejich bláznivě experimentálního období na přelomu 70. a 80. let jsou určitě fajn. Celkový dojem ale vylepšují jen malinko.

Na tenhle film jsem šel někdy počátkem 90. let málem do kina, protože ten název mě velmi zaujal. Ale nestalo se, protože v té době bylo nutno taky občas chlastat, ne jen pořád chodit do kina. A teď vidím, že v tom hrála Tuesday Knight, herečka (a zpěvačka) z čtvrté Noční můry. Vzhledem k tomu počtu hodnocení si říkám, že je nakonec možná škoda, že jsem nešel. Byli bychom tu s matynemem dva. Ale kdo ví, jestli by mi to dneska stálo za komentář.

Scenárista Sexmise už v roce 1983 dobře věděl, že Van Helsing... byl žena! A teď všichni: https://www.youtube.com/watch?v=wsUyd7iau4k

Sympatický, ambiciozní bizar z prostředí buranské lesní komunity, s kvalitně znepokojivou atmosférou, nijak oslňujícími, ale vcelku funkčními triky a vynikajícími hereckými výkony. Při sledování jsem si vzpomněl na filmy, které v 80. letech běžely každý pátek na rakouské TV v rámci nočního pořadu Kunst Stücke. Ty sice bývaly daleko bizarnější, ale myslím, že Jug Face a.k.a. The Pit by se mezi nimi neztratil.

Asi každý, kdo četl alespoň první díl comicsu, bude zklamaný už krotkým zpracováním vražedného řádění v Mendocino Valley; o proměně nemilosrdného psychopata Lessera v politováníhodného nešťastníka ani nemluvě. Na druhou stranu, všichni sourozenci Zámkovi jsou k sežrání a také Dodge má (hlavně zpočátku) potenciál. Některé scény (a občas i celé epizody) pak ukazují, že to nakonec mohla být opravdu bomba. Bohužel, je to průběžně natolik ředěno politickou korektností a zhruba od sedmého dílu tak ládováno nevěrohodnými momenty, že je člověku výsledného produktu (zmatená kombinace Stranger Things a Harryho Pottera) až líto. Zvlášť když ví, že Hillův comics působí originálním a suverénním dojmem, k němuž má tahle adaptace ve finále dost daleko. Sice je to pořád lepší než třetí řada zmíněných Stranger Things, ale toho promrhaného potenciálu bude věčná škoda.

Z údajného zombie seriálu jsem zhlédl dvouhodinový pilotní díl. Zombie jsem se nedočkal, zato tam bylo hodně létajících Asiatů. (15.4.2020: Zjišťuju, že jsem viděl něco úplně jiného.)