Mr.Apache

Z údajného zombie seriálu jsem zhlédl dvouhodinový pilotní díl. Zombie jsem se nedočkal, zato tam bylo hodně létajících Asiatů. (15.4.2020: Zjišťuju, že jsem viděl něco úplně jiného.)

Scéna s čarodějnící, chvíli se skládající a svíjející před domem, je vynikající. Také dcera a matka jsou výborné. Příběh je zpočátku velmi nadějný a scény z lesa jsou fajn. Vyděšená kamarádka je taky fajn. Bohužel, v podstatě skoro všechno ostatní je něco mezi jednou hvězdičkou a odpadem. Po zhlédnutí se dostavuje intenzivní pocit, že takhle promrhaný potenciál se hned tak nevidí.

Slabší závěr, luxusní průběh (minimálně dvě nejúžasnější horrorové scény za posledních hodně let) a absolutně bezchybná a nekritizovatelná monstra. Kam se na tohle hrabe nějaké Tiché místo.

Celkově trochu podhodnocené. Horrorů, kdy někdo ztroskotá na strašidelném ostrově, jsem moc neviděl, takže jsem si to užil. Minimálně první polovina filmu funguje bezchybně.

Nejpřeceňovanější bondovka.

Nenechte se mýlit mými třemi hvězdičkami nebo komentářem mm13. Ve skutečnosti je to mnohem lepší než to na první pohled vypadá.

Vůbec jsem netušil, že Obitus v zrzavé paruce má takový úspěch.

Jedna z nejmrazivějších epizod seriálu. Ovšem zdaleka ne tak temná a mrazivá jako její literární předloha. It's a Good Life patří k nemnoha adaptovaným příběhům původní Zóny a pokud neznáte stejnojmennou povídku Jerome Bixbyho, je možné, že budete touto (všeobecně populární) epizodou nadšeni. Jelikož mám Bixbyho arcidílo už čtvrt století opravdu zažité, byl jsem z prvního zhlédnutí trochu rozpačitý. Nakonec jsem si ale uvědomil, že Serling dokázal ve svém scénáři vyždímat z minima prostředků absolutní maximum. Zajímavé je porovnávat postup, jakým seznamuje s hrůzností situace své čtenáře Bixby a jakým dělá totéž Serling se svými diváky. Zatímco ten první na vás uvalí od prvních řádků temnou kletbu a po celou dobu udržuje napětí, aby vás na závěr rozdrtil na prach tak mohutnou explozí temnoty a beznaděje, že ji lze jen těžko vydýchat, ten druhý na vás tutéž zdrcující pointu vytáhne jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo, už v úvodním proslovu. Tím zcela vědomě zahodí Bixbyho největší trumf hned na začátku hry a všechno vsadí na zbývající, zdaleka ne tak vysoké karty. Přesto s nimi dokáže zahrát velice obstojnou hru. Zatímco Bixbyho ultratemná předloha neobsahuje ani náznak humoru, Serling zpočátku zdánlivě laškuje a dovolí si dokonce jeden opravdu povedený vtípek. Postupně velice nenápadně, ale jistě přitvrzuje, a vše nechá vyvrcholit ve vyhrocené scéně oslavy narozenin. Po ní už je jasno. A dokonce i chumelí. Závěrem nutno zmínit excelentní výkon tehdejšího prvňáčka Billa Mumyho, který si dle svých vlastních slov roli Anthonyho náramně užíval.

Legendární epizoda, která má všechno potřebné: Vynikající scénář Richarda Mathesona, perfektní atmosféru, dobré herce (William Shattner se po skvělém Nick of Time ocitá v Zóně soumraku už podruhé) a budoucího režiséra jednoho z nejlepších horrorů všech dob (Omen), tehdy začínajícího Richarda Donnera. Jen v jedné věci tahle Noční můra ve výšce 20 000 stop selhává. Alespoň tedy z mého dnešního pohledu. Raději však nebudu spoilerovat. Třeba bude váš pohled na věc úplně jiný.

Zpočátku hodně dobré, ale po čase už tam není komu fandit. Všichni jsou ultra zlí takovým tím nudným způsobem a pro prachy je schopen odkráglovat kdekdo kdekoho. I kdyby to byl vlastní bratr, otec nebo manželka. A to, co udělali s postavou Číra, je katastrofa.