It's a Good Life (S03E08)

Jedna z nejmrazivějších epizod seriálu. Ovšem zdaleka ne tak temná a mrazivá jako její literární předloha. It's a Good Life patří k nemnoha adaptovaným příběhům původní Zóny a pokud neznáte stejnojmennou povídku Jerome Bixbyho, je možné, že budete touto (všeobecně populární) epizodou nadšeni. Jelikož mám Bixbyho arcidílo už čtvrt století opravdu zažité, byl jsem z prvního zhlédnutí trochu rozpačitý. Nakonec jsem si ale uvědomil, že Serling dokázal ve svém scénáři vyždímat z minima prostředků absolutní maximum. Zajímavé je porovnávat postup, jakým seznamuje s hrůzností situace své čtenáře Bixby a jakým dělá totéž Serling se svými diváky. Zatímco ten první na vás uvalí od prvních řádků temnou kletbu a po celou dobu udržuje napětí, aby vás na závěr rozdrtil na prach tak mohutnou explozí temnoty a beznaděje, že ji lze jen těžko vydýchat, ten druhý na vás tutéž zdrcující pointu vytáhne jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo, už v úvodním proslovu. Tím zcela vědomě zahodí Bixbyho největší trumf hned na začátku hry a všechno vsadí na zbývající, zdaleka ne tak vysoké karty. Přesto s nimi dokáže zahrát velice obstojnou hru. Zatímco Bixbyho ultratemná předloha neobsahuje ani náznak humoru, Serling zpočátku zdánlivě laškuje a dovolí si dokonce jeden opravdu povedený vtípek. Postupně velice nenápadně, ale jistě přitvrzuje, a vše nechá vyvrcholit ve vyhrocené scéně oslavy narozenin. Po ní už je jasno. A dokonce i chumelí. Závěrem nutno zmínit excelentní výkon tehdejšího prvňáčka Billa Mumyho, který si dle svých vlastních slov roli Anthonyho náramně užíval. (24.11.2019)

Není to dobré! Ty jeden spratku! Až všichni postupně zmizí ve žluté barvě nicoty a to se dřív, či později stane, nezůstane už nic. A ty nenávistné oči budou hledět do prázdna a žasnout. Možná té jediné přeživší síle zla něco dojde a možná taky ne. Jen doufám, že se s Ní nikdy nepotkám. (09.08.2022)

Epizoda z doby, kdy se ještě nehrálo na kult dítěte, a tak mohlo mít podobenství o totalitní společnosti hlavního antihrdinu nechutného fracka. (14.01.2021)

„Kdo bude pět árie, zmizne jako kólie!“ Tři hvězdy, ryze subjektivně. Možná mě za to Apač pošle do... kukuřice, ale ať. Jen upozorňuji, že povídku Jerome Bixbyho jsem nečetl, takže hodnotím pouze film. Spíš než „podobenství o totalitní společnosti“ (©Snorlax) jsem v tom viděl vizionářskou předpověď budoucnosti, „výchovu“ dětí bez vařečky, jen samým chválením a v rukavičkách, s Barnevernetem za zadkem. Chlapeček, telekinetický tyran, byl samozřejmě k zulíbání a výborně zahraný, včetně zlých pohledů při výhružném: „Ty nejsi dobrý člověk!“ Bohužel povídka byla pouze depresivní, bez jakéhokoli závěru, smysluplného rozuzlení nebo nedejbože mravního ponaučení či poselství. A ke všemu se Serlingem v úvodu, coby průkopníkem spoilerování ve vlastním filmu. (09.08.2022)

Jedna z najvtipnejších epizód, v ktorej ale nepadajú vôbec žiadne hlášky. V istej americkej dedine, toho času možno jedinej na svete, si žije "spokojným" životom zopár rodín a nechajú sa s úsmevom na perách terorizovať šesťročným deckom, ktoré má schopnosť nechať zmiznúť každého, kto sa vzoprie jeho vôli. Ide, okrem iného, o alegóriu na totalitné režimy a bohvie čo ešte mal Serling a spol na mysli, interpretovať si to môžete ľubovoľne, napríklad aj ako polemiku o diktáte konzumu. K maximálnej spokojnosti chýbala údernejšia pointa, ale aj tento záver mal svoju pevnú, ironickú logiku. (11.12.2018)

„Nedělej žádný hluk, když hraje hudba!“ Pro mě zatím nejděsivější a nejosobnější „střet“ se Zónou soumraku. Nejosobnější proto, že v některých scénách jsem v hlavní záporní postavě dítěte-monstra až nepříjemně poznával své menší já ze svého dětství a sledování povídky se pak ve mě prohloubilo až do zpětné sebereflexe rodinných příhod či mých dětských postojů. Nejděsivější proto, že tyto často běžné dětské postoje a představy přetavili tvůrci až do nejvyšších možných extrémů a od nich přímou cestou zašly až do mrazivého podobenství totalitní společnosti. Nejdřív jsem se u představení monstra, z něhož se vyklubalo dítě, zasmál, pak jsem chvilku litoval, že pointu známe od samého začátku a je mi jasná i ve scénách, které by za jiných okolností vyvolaly asi odlišné emoce a mohl být celkový zážitek i barvitější... ale nakonec jsem dostal natolik hutný a zneklidňující celek, s přesahem větším, než jsem čekal, opět brilantně vystavený na krátkém prostoru, že ho musím stejně ocenit plnou palbou. (28.02.2021)

Ten pocit, kdy znáte dokonale nějakých cca 200 epizod Simpsonů, a pak se dostanete ke zdroji, jež odkazuje na jednu z nich.... ;-) (11.01.2021)

Nezlobte se na mě, ale tohle je geniální parodie na americký styl výchovy, ve kterém se dítěti vše musí povolovat a ani hlas se na něj nesmí zvednout. Ať už to byl záměr nebo ne (taky to zase mohlo být jen o totalitě či samotném nápadu), mě to z toho prostě vyplývá. Taky to může působit úplně opačným dojmem, tedy hodně znepokojivě a těžce depresivně, ale jelikož jsem nesčetněkrát viděl epizodu Simpsonů, která na tuhle epizodu odkazuje, tak jsem to takhle už moc brát nedokázal - zvlášť, když Bart byl snad ještě krapet nebezpečnější než Anthony. Spokojenost je z mé strany ale opravdu velká, protože tahle epizoda byla skutečně skoro bez chyb a přišla mi prostě dokonalá. Navíc tak nějak obsahuje i moje životní názory na děti nezodpovědných rodičů, takže putuje automaticky mezi moje nejoblíbenější z celé Twilight Zone. 5* (18.05.2022)

Námět: Jerome Bixby. Scénář: Rod Serling. (Poprvé vysíláno: 3.11.1961.) (11.04.2020)