Hromino

Já vám nevím... tak nějak sbírám slova, abych napsal aspoň trochu soudný komentář k tomuhle dílu, ale nějak mi to nejde. Připadám si úplně vygumovanej. Přirovnal bych můj současný stav třeba k tomu, jako by mi někdo několik hodin v kuse pouštěl Nyan Cat až do zjebnutí. Tohle je prostě fakt něco nesmazatelného. Nudnější porno scény jsem teda ještě nikde neviděl, hlášky jako „I did not hit her, it's a bullshit! I did NAAAAAT... oh, hi Mark!” nebo „You're tearing me apart, Lisa!” jsou prostě už klasika a Wiseaův hekavý smích mi bude znít v uších asi ještě hodně dlouho. Je to peklo, ale věřím, že až se na to podívám někdy s přáteli v podnapilém stavu a se slušnou zásobou plastových lžiček, pak si to teprve užiju. Do té doby to bude ale nevonný odpádek, pane Wiseau, na to vemte lžičku. –– Edit: Už jsem tak učinil. Zvyšuji na plnou palbu.

Totální bejkárna na n-tou, která je tak neuvěřitelně špatně zahraná, zrežírovaná a sepsaná, že jsem mnohdy nevěděl, zda se mám smát nebo jen mlčky trpět. Utopit tolik peněz do něčeho, co si spíš než na akční sci-fi hraje na ódu na Matrix, je skutečně na poklonu. Scéna se sázkou a plivnutím je snad jedinou scénkou, u které jsem se měl asi smát úmyslně a zbytek je jen neplánovaný, bullet-timem přepálený paskvil. Těm, kteří se chtějí dobře pobavit a hledají humorné fantasy, můžu jedině doporučit. Jenom si s sebou vemte sluneční brýle, ať vám ty proklaté problikávací scény se žárovkou neotupí smysly s trvalými následky.

Uříznout růžovýmu Lotsovi čenich a byl by z něj dokonalej Voldemort. Nejen vzezřením, ale i osobností. No fakt, několikrát jsem si během sledování třetího story o hračkách říkal, zda by se v zařazení žánrů nemělo doplnit i "Horor", protože mě docela překvapilo, jak od předchozích dílů razantně potemněla atmosféra. Jinak až na posledních circa patnáct minut bezvýhradní spokojenost, protože... sorry guys, za posledních patnáct minut musím jednu hvězdu srazit dole. Jak už řekl někdo přede mnou: skončit děj u pece na odpadky a byla by to čistá pětihvězda. Tam už mě to prostě smrdělo vatou, připadalo mi to už hrozně výplňovité a samotný konec na poměry Pixaru dost klišovitý. Dávám tedy velmi silné 4* a Lotso zůstává v paměti otišten jako Voldie.

Druhá polovina seriálu na ten řádně ochucený děj z mangy sice nemá, na druhou stranu si můžeme užít více prostoru a nabrat sympatie pro děj a postavy, které jsou v remaku poněkud okleštěny. Teda ne že by druhá půlka stála za přesně mířený políček pro tvůrce, ale dovolím si citovat paní Dědinovou ze Smržovky u Jablonce nad Nisou, která vždy v teleshoppingu na Barrandově „recenzuje” přistýlku Dormeo Renew: „(…) to jako ne že by se pak člověk už nevyspal na těch starejch, proleženejch matracích, ale když už jste naučení na lepší, tak je to něco jinýho, no, na lepší si člověk prostě zvykne rychlejc…" V překladu: nezabije to nikoho, když se na to dodívá úplně do konce, ale když si pak naservírujete před čumák nového Alchymistu, už si na něj zvyknete (a to rychle) a budete jej hltat až po čtyřiašedesátý díl. Ale neodrazuji tím nikoho od sledování toho starého, to ne, mrkněte se na něj, ale tak po třicátým díle na to hoďte bobek a ukájejte se novým Alchymistou. Přeji dobrou chuť.

100% čirý destilát filmové debility. Ochutnáte a přidušeni smíchy neusnete nejméně týden, pokud vůbec.

A bit over the top.

Pro tohle anime bych napsal jedno slovo – žeroucí. Proč? Protože to prostě žerete... a zase žerete. Vidíte jeden díl a chcete víc, chcete další díl. Po výtečném původním anime přichází ještě vypečenější pokračování, při kterém se prostě musíte usvědčit v tom, že děj podle mangy je zkrátka něco jedinečnýho, že nějaký fillery, byť sebevíc dobré, vám nenahradí ten jedinečný pocit, když vidíte konečně něco podle původní předlohy. Má to kouzlo, má to švih, má to atmosféru hutnou jako prase, stále vás to nutí pouštět si další díly, protože tajemství a zrádné plány homunculů vám v noci nedají spát... teda, aspoň mě. Úplně jsem žhnul napětím, jak to bude dál. Připočtěte k tomu ještě sympatické a perfektně vykreslené postavy, povedenou hudbu, úžasně promyšlený svět Amestrisu a děj v něm se odehrávající (a nejen v něm) a máte z toho jedno z nejpovedenějších anime, kdy si při posledním díle jen povzdychnete a řeknete si: ach, těch 64 dílů je fakt zatraceně málo...

„Wanna die?” –– Romantický filmy mi jdou často proti srsti, ale tohle mě teda dostalo. Asijskou kinematografii mám hodně rád, Korejci mě velice příjemně překvapili už snímkem A Moment to Remember, který sice ze mě slzy nevyždímal, ale nabídl i tak výborný zážitek a já tudíž na romantiku (alespoň tu východní) úplně nezanevřel... ale tohle? Tohle se více než jen povedlo. Vtipem vystlaná romantická komedie, která mě ani na moment nenudila, tu drzou dívenku bych hned bral do postele (i když ty následky by pak přece jen byly asi trošku vážnější) a hned několikrát jsem se při sledování přistihl, jak se nekontrolovaně culím. A onen vyzdvihovaný epilog... inu, co říct? Až do konce závěrečných titulků jsem se jen usmíval od ucha k uchu a tupě civěl na obrazovku. Jasný adept na místo v mý top ten.

„Not my daughter, you bitch!” –– Konec jedné předlouhé ságy se... povedl. V některých aspektech více, v jiných méně, ale v rámci zakončení jednoho dlouhého příběhu to zakončení špatné vůbec není. Bohužel, mohlo být ale mnohem lepší. Již tradičně musím zavzdychat nad neumětelem jménem Steve Kloves, kterému se i tentokrát podařilo mi úspěšně znechutit nějakou tu scénu. Tentokrát však musím vyčinit i producentům. Koho sakra napadlo, aby se to dělalo do 3D, přičemž i jednotlivé scény byly dělány samoúčelně pro tuhle pakáž? Na tmavost si sice jako většina uživatelů nestěžuju, ale když je tohoto efektu využito akorát v prvních cca 15 minutách, je něco špatně. Smrt Bellatrix a Voldieho – odkdy se podřizuje i způsob smrti nejhlavnějších záporáků té trojrozměrné bejkárně sice nevím, ale rozhodně z toho nejsem nijak udělanej. Na druhou stranu si jinak můžu jedině libovat. Co třeba skvělá atmosféra? Řekli byste někdy, že budu přát Bellatrix či Voldiemu, takovým povedeným komikům, opravdovou smrt? Byť způsob smrti je již věc druhá, tady fakt nejde jinak než smeknout před herci a Davidem Yatesem, géniem a smolařem v jedné osobě, který dokázal vytvořit nádherný film plný silně nabitých scén, ale narazil na hubu se zpackaným scénářem a hladovými producenty. Snapeův příběh, úvod, epilog, McGonagallová a sochy – tyhle scény bych z tohoto snímku zvlášť vypichol. Snímku, který sice důstojně zatáhl oponu za krásnou desítkou let s HP, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to šlo udělat ještě mnohem lépe.

Třetí Transformers bych přirovnal třeba k třetímu nebo poslednímu dílu Shreka - kdyby tyhle díly nebyly součástí nějaké série filmů, s níž se zákonitě porovnávají, nebyly by to vůbec špatné filmy. Ale právě proto, že od nich člověk čeká stejnou zábavu jako od těch předchozích, tak jak poslední Shreci, tak i třetí Transformers padají prudce na prdel. Bay se začal slušně vykrádat, vtípky už začínají být silně trapné (př. scéna na toaletě) a přibylo víc zpomalovaček, které mají ještě více zvýraznit 3D. To se sice daří filmu výborně - vizuální stránka, triky, efekty, 3D -, ano, za to chválím, pane Bay. Jenže když není k dispozici příběh, který by dokázal po většinu času chytnout, je to všecko na dvě věci. A to je docela škoda, protože zajímavý začal být film zhruba až od druhé poloviny, která zachránila mé uvažování o odebrání další hvězdy na hodnocení. Od té doby jsem si říkal "ano, to už jsou ti staří známí Transformers z prvního a druhého dílu", ale i tak to nemění nic na faktu, že jsem povětšinou myslel jen na to, kolik času ještě v kině strávím. Možná by mě Megan Fox probrala ze sedadla, možná ne, ale s tím už asi nic nenadělám. Jenom zbývá doufat, že tohle byl do transformerské sbírky pana Baye již poslední kousek. P.S. Jednu věc má třetí díl kupodivu lepší než první a druhý díl, a to hudbu. Tady jsem hudbu pana Jablonskyho zaregistroval dokonce víc než jedenkrát!