Hromino

Paráda! Tohle je přesně ten Mijazaki, kterýho žeru. Zatímco mistrova prvotina jménem Naušika mě zase tolik neuhranula a byla pro mě "jenom" dobrým snímkem, tak Laputa mě pohltila naplno a stále jsem si říkal: "ano, ano, to je ono, přesně tohle jsem očekával!". Snímek s tak vymazleným mixem optimismu, vtipu a akce dokreslené nádhernou hudbou jsem už vážně dlouho neviděl (naposledy to byl Tonari no Totoro) - to prostě umí jen pár mistrů, mezi něž pan Mijazaki určitě patří. Z celého snímku jsem si ponejvíce vedle hudby zamiloval celou pirátskou familii v čele s energickou babkou, kteří byli naprosto perfektní; působili na mě tak trochu pratchettovsky, což myslím samozřejmě jako pozitivum. Ani na chvíli po celé dvě hodiny jsem se nenudil a na to, že se jedná o Mijazakiho teprve druhý film, musím jednoduše smeknout... a pustit si hned nějakou skladbu z filmu. Geniální!

U některých režisérů jejich filmový rukopis nepoznáte ani za zlatý prase. U jiných režisérů zase stačí vidět třeba jenom pár minut jejich snímku, aniž byste věděli dopředu, kdo to natočil, a už máte jasno. Ošii u mě jednoznačně patří do té druhé sorty. Meditativní tempo snímku, nádherné úvodní titulky, fantastická hudba Kendžiho Kawaie, štěkající baseti a hromada otázek, na které si odpovědi musí dohledat divák sám. Fascinující. Tenhle film mě rozložil na jednotlivé kousíčky a na konci jen velmi pomalu složil. Pravděpodobně jeden z těch filmů, které byly stvořeny asi jen výhradně pro mě. :)

Každý tvůrce musel nějak začínat a Mijazakiho debut rozhodně není na ostudu. Trochu jsem měl obavy z toho, do jaké míry bude Mijazaki vířit vody ekologie a zda to nepřeteče trochu přes okraj, ale nakonec to zas až tak vyhrocené nebylo a plamenné řeči o záchraně planety rozhodně nebolely tolik jako v "poser-se-z-mého-vizuálu!" Avatarovi. Naušika je sympaťačka, její mazel podobný Pikaču jakbysmet a celkově si nemůžu jinak na příběh, postavy či nápad stěžovat. Jenom mi to nepřipadalo tolik divácky přitažlivé jako právě budoucí mistrova dílka - bylo vidět, že tady oba pánové Mijazaki a Hisaiši ještě hledali svůj budoucí styl, kterým se budou ubírat, ale za to se na ně přece nelze nijak zlobit. Možná další zhlédnutí vyšvihne mé hodnocení ještě o jednu hvězdu výše, jinak jsou to teď takové slušné 4*.

Současný 155. nejlepší seriál? Možná podle této databáze, ale mně to tak skvělé zase nepřišlo. Jako ano – je pěkné, že se Američani pokusili o nějakou inovaci na poli animované tvorby. No, inovaci... spíš bych to nazval takové větší odkoukáváníčko od japonských anime. Mé zklamání pramení možná z toho, že jsem byl asi moc naivní po přečtení zdejších komentářů hýřících superlativy a po doporučení jedné kamarádky, která se mi o tom na Facebooku snad přes hodinu rozplývala a pěla na to málem slavnostní ódy. Ještě když to mnozí nazvali jakýmsi "americkým anime", očekával jsem od toho něco úžasného v úrovni filmů Miyazakiho (proboha, taková úvaha je snad na double facepalm), takže ono vlastně opravdu není divu, že jsem pak byl skoro až zákonitě zklamán. Je to sice hezky zpracované, má to ono profláknutý schéma záchrany světa pomocí jednoho vyvoleného zasazené do zajímavého světa, pár sympatických postav, hezké souboje, docela pěknou hudbu a v první sérii také slušnou chytlavost, ale jinak mě už nějaké výraznější klad nenapadá. Pokud bych měl shrnout jednou větou to, co mi v seriálu vadilo nejvíce, byla by to ona zaměřenost na mladší publikum. Bohužel se vším, co k tomu patří – hromadou infantilnosti (počínaje tamním humorem, spoustou šklebů a "komických" výstupů, roztomilými zvířátky a kdovíčím ještě konče), předvídatelnosti a moralizování jdoucí ruku v ruce s fobií tvůrců zabít či zranit jakoukoliv postavu. –– POZOR, lehký SPOILER! Za celý seriál jsem napočítal pouze dvě mrtvé (vedlejší) postavy, z čehož jedna se obětovala (samozřejmě žádným násilným způsobem) a druhá byla v podstatě odrovnána mimo obraz (teda, co si aspoň pamatuju). Vrcholem toho všeho je samozřejmě závěr – kdo viděl, ví, o čem mluvím. KONEC SPOILERU. –– Teda ne že by se to v japonských anime nevyskytovalo, ale tady to bylo na můj vkus vážně už trochu moc. U Japonců mi zkrátka připadá, že podobné příběhy umí jakýmsi způsobem zaobalit do takové podoby, že si jej milerádi vychutnají i ti odrostlejší. Při sledování Avatara jsem však často měl pocit, že jsem se tak trochu minul cílovou diváckou skupinou. Některé postavy mi ve svém jednání přišly občas dost hloupé (hlavně Zuko mi ze začátku seriálu často svým jednáním připomínal Jezdce z Probuzení tmy, taky to vystupování ve stylu: "teď se mi to sice nepovedlo, ale příště budu mnohem zlejší, mnohem nemilosrdnější a prostě už vám nakopu koule", přičemž to takhle opakuje x-krát a stále dokola – ale ok, ke konci jsem si ho opravdu oblíbil) a vůbec mi chování některých postav a jisté zvraty v příběhu přišly poněkud nelogické, některé díly zase vyloženě zbytečné, však víte, jen taková ta výplňová vata pro zředění děje, proto u mě časem chytlavost seriálu opadla. Myslím ale, že kdyby se to sestříhalo zhruba do takových čtyřiceti dílů, mohlo to být mnohem ucelenější a nemusel bych místy mít nutkání posunout děj někam dál. Chápu, že někomu výše zmíněné výtky nevadí, ale že by těch lidí bylo až tolik? Možná kdybych nebyl odrostlej na japonských šónenech a neměl tak přehnaná očekávání, asi bych z toho byl taky blahem bez sebe a práskl tam též tu pětihvězdu, ale bohužel. Takhle to pro mě byla celkem zajímavá pohádka, která mi sice v mnoha ohledech skřípala, ale pokud nějak zrechnujeme jednotlivé série (1. série: slušné 4*, 2. série: silnější 3*, 3. série: slabší 3*), vychází mi z toho stále silné trojhvězdí. Jako jo, ono se mi to vesměs líbilo, jen jsem měl prostě až příliš velká očekávání. Závěrem tři dodatky: 1) Aang mi byl mnohdy dost nesympatickej. 2) Nejsympatičtější postavy: Toph a Iroh. A možná ještě Appa, byť zrovna komunikativní postava to nebyla. 3) Jó, mám to prostě smůlu na Avatary. Jak ten animovaný z Nickelodeonu, tak i ten hraný od Camerona mě prostě nedokázali pořádně posadit na prdel.

Zase jeden z těch případů, se kterými se buď úplně minete nebo si je zkrátka beznadějně zamilujete. Nevím, jestli mám takovou úchylku na holky typu "sassy girl", ale Suzumiju jsem si už po prvním díle (dobře, ten nultý nepočítám) fakt děsivě oblíbil. A u ostatních členů SOS brigády to samý – Asahininu roztomilou nesmělost, Kjónovu nezúčastněnost a pesimismus, pro změnu zase i Koizumiho optimismus a nejvíce Jukiny lakonické, v jedné a té stejné tónině přednášené, přesto tak zamotané odpovědi. Nechronologicky uspořádané epizody jsou podle mě zajímavým tahem, který dodává seriálu ještě takový těžce specifikovatelný šmrnc a naprosto vynikající ending, který jsem si musel vždycky po skončení přehrát, je jen takovou malou, sladkou třešničkou na jinak skvěle upečeném dortu, po němž budete mít sto chutí se Haruhin tanec taky naučit. :) Itadakimasu, dámy a pánové, tohle je fakt vydatnej chod.

Jasně že je to kalkul, na který kritici vyloženě slyší, ale ruku na srdce - kolik filmů z Top300 takových není? Navíc tenhle mě opravdu dostal svou precizností, parádními výkony Crowa a Connelly a samozřejmě příběhem, který se u mě strefil přímo do černého. Téma schizofrenie sice vybízí k přehánění, ale v tomhle filmu tomu tak není - sám z vlastní zkušenosti vím, čeho všeho je člověk trpící schizofrenií schopen a tenhle film přesně dokázal odhadnout to, co se může v hlavě takového člověka odehrávat. Ode mě 5* s čistých svědomím.

„And where does the newborn go from here? The net is vast and infinite.” –– Ukázkový prototyp filmu, na které zkrátka jedno zhlédnutí nestačí. S každým dalším zhlédnutím v tom vidím něco víc, stále víc si zamilovávám postavy majorky Kusanagi a Batóa, stále víc se mi ten film dostává hlouběji pod kůži a stále více se mi líbí podmanivá hudba Kendžiho Kawaie. Pro fanoušky Matrixu, kteří hledají podobné a taktéž vyvedené dílko, je to výborná volba, pro otaku a všeobecně milovníky východní kinematografie povinnost. Totálně sugoi!

Bacha na ulízlý dědky! Teda všeobecně na lidi s ulíznutým účesem. Za ta léta, co tu na světě jsem, jsem dospěl k tomuhle poznatku z vlastních zkušeností. A když k sortě ulíznutých hajzlů přidáme ještě postavu Kopfrkingla bravurně zahraného Rudolfem Hrušínským, mám ve své teorii jasno. Spalovač je určitě jedno z technicky i herecky nejzajímavějších děl naší kinematografie a touto rolí mě Rudolf Hrušínský opravdu dostal. Myslím, že svůj pomyslný seznam "the best film villains" asi rozšířím o dalšího člena ;)

Mohla by banánová velryba odmítnout nabídku moderovat pořad o žrádle, zvlášť když na sebe hodí co nejuplejší hadry, aby byla její postavička jak labutička na kameru viděti? Myslím, že je odpověď na tuhle otázku jasná, stejně jako na to, jaké hodnocení tomuhle skvostu dám.

A nakonec to není tak špatné, jak jsem se po prvních několika málo dílech domníval. Jako jo, je tam dost infantilní humor, celé je to takové ukřičené a úchylnosti jako věčně se tlemící slunce a měsíc musel vymyslet buď někdo s velkým nadbytkem tvůrčí nálady, nebo prostě někdo dostatečně šílený na to, aby se uplatnil ve výrobě Soul Eatera. Název? Další jedno velké wtf, tentokrát na adresu české distribuce. Kdo to do psí prdele přeložil jako "Bohové smrti"? Co to je za blbost?! Větší nesmysl jsem slyšel snad jen při distribučním názvu Jonzeho Where the Wild Things Are, jehož překlad sem raději ani vypisovat nebudu. Ale zpět k věci: když si na tyhle výstřelky, tamní styl humoru a ještě pár dalších věcí zvyknete, pak se vám postavy celkem dostanou pod kůži a seriál si oblíbíte. Nečejte od toho nic víc než prostě takovou nenáročnou jednohubku, jako co to slouží více než uspokojivě a navíc má dvě stoprocentně vražedné postavy: Šinigami a Excalibur. Přesně tak crazy a ujetí, jak to mám rád.