JajinkaBec

Bylo to jako nadechnout se čerstvého vánku. Svěží a zároveň svým způsobem omamné. Těžké a zároveň tak přirozené. Tenhle film se mi vryl hluboko do srdce a zanechal svoji stopu. Vnitřní souboje sváděné uvnitř i navenek, bláznovství spojené se strachem a láskou, procitnutí. Souboj světů, přesvědčení, věku a pak? Zjištění, jak strašně moc má k sobě vlastně tohle všechno blízko. Příjemný, zdravě se pod kůži vtírající snímek, u kterého se zasmějete, popláčete si a možná najdete kus sebe.

Myslím, že základem toho, aby se vám tenhle film líbil, musí se vám líbit hlavně postavy. Musíte je mít rádi. Což asi není můj případ. Strašně mě totiž rozčilují. Věčně koktající Bella, která není schopná vypravit ze sebe jedinou kloudnou větu, Edward, který mlčky snáší to, co by jiný nesnesl a my nad tím máme nadšeně vzdychat a obdivovat ho... A Jacob. Řekla bych, že je z nich nejnormálnější, ale... Možná právě proto mi k hlavní hrdince nesedí. Knížka vám dává aspoň určitý prostor k tomu, abyste si věci představili po svém. Ve filmu není ani dostatek vzduchu, aby se člověk mohl nadechnout, natož pak aby tam byl nějaký prostor. Oproti jedničce a dvojce je to podle mého názoru horší ještě navíc o to, že jsem se děsně nudila. Jako kdyby se za ty dvě hodiny vůbec nic nestalo.

Obrovská spokojenost. Nečekaně. Tenhle film se netvářil, že je něčím víc (jako třeba nedávný Souboj titánů) a bylo to jenom ku prospěchu věci. Neuvěřitelně jsem se bavila od začátku až do konce, příběh byl nečekaně originální (potěšilo mě, že se to jednou neneslo ve stylu "zachraň holku a spas svět"), slovní přestřelky hlavních hrdinů to celé okořenily a hlavně - všechno to fungovalo, přirozeně plynulo. Navíc Gyllenhaal tu není za žádného šíleně drsného svalovce, který ví všechno nejlíp, ale za vlastně docela normálního kluka. A také se mi velice líbil závěr. Podle mého názoru byl vyřešen mimo tradičně zajeté koleje a i když se nejednalo o stoprocentně čistý happy end (aspoň tedy pro mě ne), dávám mu plný počet bodů. Protože neotřelost je v současném filmařském průmyslu vidět stále méně...

Asi bych dala minimálně o hvězdičku víc, kdyby mě tam tak strašně do uší i očí netloukla jedna věc - vzdor Danielově ujištění, že mu záleží hlavně na Audrey a ne na kariéře, dělá všechno proto, aby vyhrál každý případ. Až do toho posledního - rozhodujícího - to ještě celkem chápu. Ale chatu v Aspenu už ne. To byla kudla vražedná do zad tím nejpodlejším možným způsobem a opravdu nechápu, proč to vlastně vůbec nepřišlo na přetřes. To byla pořád jen velkohubá prohlášení o nutnosti bojovat, ale na pozadí vlastně nic. Hlavně žádná důvěra. Jak se dá bojovat za vztah, ve kterém nevíte, kdy na vás partner v práci nevytáhne něco, co vyhrabal v odpadkovém koši ve vaší společné domácnosti? Celkově shrnuto - zajímavý námět, ale nevyužitý. Kdyby se vzal jenom o trochu vážněji a kdyby se tam jenom trochu víc přemýšlelo, bylo by to jednou tolik lepší.

Nepochybovala jsem o tom, že to bude dobré, ale musím říct, že mě to stejně překvapilo - velice mile! Co jsem tak četla recenze, tak si hodně lidí stěžovalo na to, že oproti jedničce tomu chybí akce. Té je tam asi vážně méně, ale já rozhodně nemůžu říct, že by tam vyloženě chyběla. V některých směrech to trošinku připomínalo drama, zvlášť první část filmu, kdy Tony zjistil, že umírá a kdy se snažil přiblížit tomu, na čem lpěl jeho otec... Samozřejmě, že by to asi ani nebyl on, aby v době, kdy kolem sebe ty lidi potřeboval nejvíc, je odehnal... Moc se mi líbí, jak se postava Tonyho vyvíjí a Robert jí skutečně dává obrovský kus ze sebe. Stark a Downey ruku v ruce ušli pořádný kus cesty! Líbila se mi hláška s jahodami ("Ale udělal jsem pokrok, věděl jsem, že k nim máte specifický vztah!"), uječená "manželská" scéna, kdy Pepper zjistila, že Tony umíral a neřekl jí o tom a pak samozřejmě scéna ze střechy ("Vypadni" - "Já tady byl první. Vy si najděte jinou střechu."). Zhlédnuto v originále - díkybohu!

Srovnávat původní film s touhle verzí by bylo jako strčit Foglarovy Rychlé šípy do paneláku a posadit je k počítači... Nedoporučuji dělat, nedobrali byste se uspokojujícího a odpovídajícího závěru :) Verze s Worthingtonem alias Avatarem (omlouvám se, nemohla jsem si pomoct) je rozhodně uspokojující a koukatelná. Plná akčních scén (v dnešní době to už asi ani jinak nejde) a dobrých scenérií. Scénář oproti tomu vyzněl trochu víc hluše, v tomhle směru jsem asi čekala o něco víc... Ale jak říkám, koukat se na to dalo a myslím, že v budoucnu nebudu mít potíž podívat se na to znovu.

Nejdřív jsem to považovala jen za hodně svérázné (a otravné) pojetí lásky na první pohled. Ale jak film běžel, došlo mi, že tady jde o něco víc a zaujalo mě to. A docela dost. Je to zajímavý a humorný pohled na život člověka, který je jiný než ten obecně platící "normál", o kterém se ve filmu mluví. Myslím, že nakonec Mary "brali" všichni, Stevem počínaje a divákem konče, najednou to už nebyla ta otravná holka... A díkybohu za ten konec, je to docela příjemná změna.

Parádní! Na tenhle film jsem se těšila už strašně dlouho, konečně jsem se dočkala a vůbec nejsem zklamaná! Na začátek musím přiznat, že mě trochu zaskočila skutečnost, kterou jsem se dočetla na internetu - totiž že původní verze Holmese není tak docela v tom stylu, který byl divákům v jakémkoliv předchozím zpracování servírován, ale že naopak odpovídá spíš tomu, co předvedl Downey. Ale budiž, mě to ani náhodou nevadí. Spíš naopak! Film "jede" od prvního okamžiku, i když mě možná trochu zarazilo, že hlavní padouch byl dopaden už v prvních pěti minutách... Ale vlastně ne tak docela :) Napsané a zpracované je to brilantně, naprosto mě okouzlil Londýn na konci 19. století - ne ta špína, pochopitelně, ale ty tmavé uličky, stavba Tower Bridge apod. -, všechno vypadalo skutečně a nepřehnaně. Downey neskutečně perlí, všichni a všechno ostatní zůstalo daleko za ním. Kdyby žil Sherlock Holmes v dnešní době, určitě by to byl Tony Stark - až na ty prachy :)

Nebudu tak kritická. Faktem je, že pohádky, které se točí dneska, nesahají Tří oříškům pro Popelku, Pyšné princezně a dalším ani po kotníky a asi je k zamyšlení, proč tomu tak je, ale mě se tenhle kousek docela líbil. Létající pekelná inspekce byla novinkou a tuším, že zamilovaný čert vlastně také. Mádla obvykle moc nemusím, ale tady se docela pěkně předvedl, když spustil tu svou zastrašenou koktanou, tak se člověk musel usmívat :)

Asi nedokáži hýřit takovým nadšením a komplimenty jako 99% ostatních lidí, kteří tento film viděli. Ano, jedná se o něco jedinečného, o něco, co zatím asi nemá obdobu a skvěle se na to dívalo. Ale asi jsem od toho čekala něco víc ve smyslu dramatu... Tohle byla pohádka, na kterou v dnešní době mohou vzít benevolentnější rodiče i svá malá dítka (když tedy nutno dodat, že si nedokážu představit dítě, které by vydrželo skoro tři hodiny), ale já prostě chtěla něco víc. Je to strašně, strašně, strašně diskutabilní, na spoustu věcí se v tomto snímku dá dívat z vícero úhlů... Skutečně obdivuji mozek, ve kterém se tohle všechno zrodilo. Neuvěřitelné. Úžasné. Rovněž obdivuji zpracování, které vtáhne, a které vás nutí málem tajit dech. Všechno dopadlo jak mělo. Asi. Vzdát se lidskosti? Smutné... Ale asi je nutné položit si otázku, kdo tam byl vlastně "člověk"...