JajinkaBec

Chci je všechny domů a vůbec se za to nestydím :D Ale teď vážně... Převod Šmoulů do reálného světa se docela vyvedl. Samozřejmě, hlavní malé modré hrdiny bylo bohužel nutné poněkud amerikanizovat, ale šmoulí duch filmu naštěstí zůstal. Vznikl pohodový mix zábavy pro děti i dospělé, který se může chlubit zejména skvělým Hankem Azariou v roli Gargamela (jeho vynořování z mlhy je k popukání vtipné, gandalfovský útěk z vězení rovněž), kocouřím parťákem Azraelem, u něhož takřka není poznat, kdy je skutečný a kdy animovaný, příjemnou pohádkově-komediální atmosférou, zručnou režií s citem pro vtipy a povedenou svěží hudbou. Celý film je plný podařených scén, a když v závěru dojde na listování "magickou šmoulí knihou", zavane na člověka až nečekaně silný poryv nostalgie. Snad právě ta mě nakonec přinutila jednu hvězdu ubrat. Protože klasika je prostě klasika a dětství nenávratně v trapu.

Na tenhle film jsem se těšila hodně a dlouho, a tak jsem měla na jednu stranu trochu obavy, abych nebyla zklamaná. Nebyla. Moje první věta po skončení titulků zněla: "Mohli by mi to pustit znovu?" Bylo to úžasné, dojemné a nehorázně milé. Po celou dobu jsem se usmívala, až mě pusa bolela. Kráska a zvíře je velkolepou pohádkou natočenou s pečlivostí a řemeslným umem. Je plná krásy, humoru i emocí, kulis, kostýmů, hudby, která chytne za srdce... Emma Watson je roztomilá bojovnice za svůj osud, Dan Stevens má obrovské charisma a Kevina Klinea jsem sledovala tak nějak s dojetím. Scéna, kdy se nábytek měnil natrvalo v nábytek, mě dokonce rozplakala. Dlouho, ale opravdu dlouho, jsem neviděla tak romantický a krásně smutný film. S trochou nadsázky říkám, že to má jen jednu jedinou vadu, a tou jsou dlouhé vlasy Dana Stevense :)) Viděno v originále a jedním dechem dodám, že člověk je někdy až překvapen, jak herci, které má prostě hlavně za herce, umí i nádherně zpívat.

Příběh je velmi zajímavý, sází na klasickou divákovu hrůzu z uneseného letadla, bortí klišé o hlavních hrdinech, když jednoho z nich nechá umřít prakticky hned na začátku (přiznejme si, že to jsem fakt nečekala), a nemystifikuje ohledně tzv. islámské otázky. Hlavní postavy jsou sympatické, David Suchet hraje islámského fanatika nenapodobitelně, ten zlý pohled je oproti dobráckému Poirotovi dle mého názoru skutečným hereckým uměním. Jako by jím prostě vážně byl. A i když konec je hodně velké klišé, v němž se spoustou věcí počítáte dopředu (jaká to náhodička, že si Russell zrovinka na začátku filmu udělal papíry na létání...) , není až tak dlouhý, aby to člověka nějak významněji nakrklo a zkazilo mu to jinak příjemně a hlavně v solidně velkém napětí strávenou dvouhodinovku.

Bylo to epické, bylo to emotivní a byl to... Konec. Dlouho jsem se tomu bránila, ale nakonec jsem se na poslední díl téhle ságy podívala. Někde v hloubi duše jsem se bála, že mi tak trochu skončí dětství. A něco na tom bude. Ale nejsem jediná, dětství tady definitivně skončilo taky hlavním hrdinům. A konec to byl vskutku důstojný. Mé pocity bych popsala asi tak, že jsem byla smutná i šťastná zároveň. Neuvěřitelně silně na mě zapůsobil příběh Snapea, ochromily mě i dodatečné scény s Brumbálem. Trochu mě mrzí absence příběhu Lupina, dvojčat Weasleyových nebo Draca, ale hádám, že všechno se do filmu asi prostě nacpat nedalo. Některé scény byly prostě bomba - jízda v trezoru, jízda na drakovi, bitva o Bradavice a Bradavický štít. Spousta nápadů a tu osudovost, tu epiku, se tvůrcům skutečně vykřesat podařilo. Dlouho se mnou nic tolik nepohnulo a hned po skončení jsem prohlásila, že se na to budu muset podívat znovu, protože mám pocit, že ne všechno se mi podařilo tak úplně vstřebat. Dokonalé to není, ale má to k tomu hodně blízko.

První část Relikvií smrti je neskutečně temná a chladná, až z toho mrazí. Pryč jsou Bradavice, pryč jsou usměvavé tváře, pryč jsou jakékoliv náznaky rodiny a pochybovat by se dalo i o přátelství. A hlavně je tak nějak pryč i Brumbálova aura. Pro mě osobně se jedná o (zatím) druhý nejlepší film série po Vězni z Azkabanu. Pro některé může jít o utahanější část, na první pohled bez větší akce, ale "tiché a klidné" scény jen umocňují, že tohle už není pokoukání pro malé děti, ale syrové a kruté drama. Právě tahle komorní pasáž putování ústřední dvojice/trojice je slušně vyhrocená a dostala mě vůbec nejvíc. Naprosto kouzelná je taneční scéna mezi Harrym a Hermionou, i když i ta jenom podtrhuje všechno to zoufalství. Dostal mě příběh Relikvií smrti a jsem napnutá, co všechno to ještě přinese. A hlavně se v závěru ukáže Dobby, tentokrát už jako největší frajer a finále na pláži je díky němu jednou z nejemocionálnějších scén vůbec. Z posledních momentů filmu pak doslova tuhne krev v žilách.

Je to za pět hvězd, ale na rovinu říkám, že těsně. Princ dvojí krve má totiž jednu věc, která mi prostě nějak nesedla - vztahy, vztahy a zase vztahy. Je normální a zcela přirozené, že naši hrdinové, dospívají, ale... Vážně to muselo hrát tak velkou roli? Třeba Ron z tohoto dílu vyšel vyloženě jako ťulpas a jeho role byla tak nějak... zbytečná? Ale pryč od toho, protože jinak se jedná o další skvělý krok na jedné úžasné a velkolepé cestě, která nepřestává ve svých zákrutách šokovat a brát dech. Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A osamění.

Po Vězni z Azkabanu - pro mě - nejlepší kousek téhle série. Alespoň zatím. Yates stejně jako Cuarón pochopil, že dobrá adaptace neznamená přepis knihy slovo od slova. Navíc silně zapracoval na psychologické stránce, k čemuž mu dopomáhá samotný Radcliffe, který se dle mého názoru definitivně vymanil z dětských střevíců a hraje "jako z praku". Střihové sekvence byly rovněž skvělým nápadem, stejně jako výměna scénáristy a dosazení na post skladatele Nicholase Hoopera (hudba je mnohdy dechberoucí, o čemž by vám mohla vyprávět moje drahá polovička, která si ještě v titulcích broukala všechny melodie). Díky tomu všemu film funguje nejen jako celek, snad poprvé totiž budete mít pocit, že se série někam posunula a někam směřuje. Připočtěme bombastické finále a dostaneme skutečně luxusní Potterovku. Slza za Siriuse připočítána.

Na úvod vážně: Verze Petera Jacksona z roku 2005 mě zaujala jednoznačně víc a to jsem ji viděla doma v televizi. Přitom filmy tohohle typu jednoznačně potřebují filmové plátno. A teď trochu nadsazeně :-) Je to film o obrovský opici, která mlátí obrovský ještěry na ostrově, který nikdy nikdo neviděl. Pak je tam pár týpků, někteří z nich mírně či více švihlý. A samozřejmě nějaká ta pěkná šťabajzna. Potom je tam taky Tom Hiddleston, který to pro mě celé drží. Občas tam proletí nějaký ten vtip, občas trochu znechuceně odvrátíte zrak. Za mě tedy dobrý. Přesně ten typ filmu, ke kterému si koupíte popcorn a zas až tak moc nepřemýšlíte. Což je jenom dobře, protože největší slabinou tohohle filmu je dle mého skromného názoru scénář.

Ve srovnání s Vězněm z Azkabanu to jde trochu dolů. Právě Vězně totiž považuji za perfektně odvyprávěného, bez zbytečných můstků, vaty nebo nelogičností. Ohnivý pohár už se takovými plusy chlubit nemůže, chybí mu jakási celistvost. Speciálně úvod je dle mého názor útržkovitý a divák neznalý knih si ho snad ani nemůže tolik užít. Taky přiznávám, že mi chybí famfrpál, semknutost hlavních hrdinů a atmosféra. Ale abych jen nenaříkala a vysvětlila, proč i tak dávám pět hvězd - hrdinové se neustále vyvíjí, takže asi nemohou být neustále nejlepšími přáteli, narvat 900 stran knihy do filmu jde nepochybně hodně těžko a být scénáristou, piju denně dvě lahve vína, a atmosféra? Tu bohatě dohání závěrečná sekvence. Scéna ze hřbitova a následný návrat do Bradavic jsou pro mě jedny z nejsilnějších v rámci celé téhle ságy.

Ve Vězni z Azkabanu jsem asi poprvé našla tu pravou potterovskou atmosféru se vším všudy. Děti přestávají být dětmi, začínají se chovat a hlavně přemýšlet dospěle. Přesto nechybí důraz na city a lidskost. Děj knihy je neuvěřitelně poutavě, relativně přesně a hlavně fakticky přenesen do filmové podoby. Nic není plytké, nic není navíc, nic neobtěžuje. Myslím, že velkým základem je dost možná právě samotná kniha, která je podle mě rozhodně jednou z nejlepších v celé sérii. Člověku navíc sednou i "nováčci" v podobě Lupina a Blacka. Z mozkomorů šla hrůza i na mě. A ten konec plný příslibů? Ten zahřeje u srdíčka a Harrymu ho přeju. I proto, že ho do budoucna nic moc veselého nečeká.