JajinkaBec

Když jsem si tenhle film před pár lety pustila poprvé, mnoho jsem od něj nečekala. O to větší a hlavně příjemnější jsem zažila překvapení. Co si budeme povídat - v tomhle snímku všechno stojí a padá na Robertu Downeymu. Jeho Tony Stark je podle mého názoru v současnosti jednou z nejzajímavějších postav filmařského průmyslu, která má obrovský potenciál. Není to klasická postava hlavního hrdiny, která koná dobro a z nějakého ušlechtilého důvodu trpí a obětovává se pro druhé. Ne, Tony Stark vlastně nemá daleko k záporákovi v tom pravém slova smyslu. Pije, utápí se v sebelítosti, nikoho si nepouští k tělu, je ironický, sarkastický a sobecký. Nebo se tak alespoň navenek snaží vypadat. O to je to zajímavější. Stark má obrovské množství možností, kterým směrem se vydat, není to ani trochu statická postava.

V případě tohohle filmu mě napadá jen jedno slovo - dechberoucí. Od prvního záběru a tónu klavíru až po závěrečné titulky je člověk lapen do neuvěřitelného světa doby dávno minulé, která je naprosto perfektně zpracovaná a neuvěřitelně dojemně odvyprávěná. Keira Knightley je dle mého názoru ta nejlepší Elizabeth, která zatím spatřila světlo světa, a Matthew MacFadyen je pro mě určitě na stejné úrovni jako Colin Firth. Tvůrci z poměrně silné knížky vytvořili příběh, který plyne až neuvěřitelně hladce a přirozeně a člověka zanechá příjemně odpočatého a podle nálady buď lehce se usmívajícího nebo se slzou v oku.

Tenhle film v sobě má něco, co jsem zatím v žádném jiném snímku od Baye neviděla... Jistě, nechybí akční scény, hry s kamerou, osobitý humor, ale taky je tam ještě něco jako... - sdělení. U tohohle filmu jsem si prostě nazaťukala na čelo a neřekla si v duchu: "Co to vlastně má být?" Mělo to pointu, mělo to šmrnc a především to mělo skvělou ústřední dvojici, které to klapalo. Ostrov rozhodně patří a patřit bude mezi filmy, které si nebudu mít problém pustit znovu.

Vzpomínám si, jak jsem k tomuhle filmu přistupovala bez jakýchkoliv očekávání a spíš skepticky. Trochu mě nahlodávaly komentáře a hodnocení. Téma mě ale každopádně zaujalo, takže jsem si řekla, že do toho půjdu. A nelituji. Rozhodně ne. Snad jen toho, že jsem - jako obvykle - narazila dřív na film než na knihu. Ale to, co se děje na obrazovce, je natolik dobře a věrohodně zpracováno, že mě to nemrzí tolik jako třeba v jiných případech. Jennifer je úžasná a Hunger Games ji právem katapultovaly mezi top herečky na světě. Stejně jako příběh je naprosto grandiózní, což ale člověku v prvním díle ještě tak docela nedochází. Hunger Games se (nejen) u mě staly pojmem a tak trochu i součástí života. Svého času jsem si kdykoliv, kdy mi bylo opravdu mizerně, vždycky říkala: vzpomeň si, jak na tom byla Katniss. Ke Hrám se ráda vracím - když je čas, tak ke knize, když méně času, tak filmu.

Někdo nad Domem u jezera jenom kroutí hlavou, já spíš uznale pokyvuji... Ačkoliv jsem tenhle snímek už párkrát viděla, ještě pořád si nejsem jistá, jestli v něm tak docela všechno chápu. Ale nevadí mi to a klidně si jej budu pouštět dál - třeba na to jednou přijdu. Krásný film o touze, lásce, která (troufnu si tvrdit) překoná opravdu všechno, a hlavně čekání a vytrvalosti...

Pro mě jedna z nejlepších amerických romantických komedií, snad dokonce ta NEJ. Možná i proto, že toho s Amerikou nemá zas až tak moc společného. Podstatná část filmu se totiž odehrává v mojí milované Itálii, která je zde skutečně nádherně vykreslená. Všechno má spád, všechno má odpich a ústřední dvojice navíc skutečně vyvolává dojem, že k sobě patří. Zkrátka je to všechno takové přirozené, živé. Marisa Tomei je nádherná a taky nádherně praštěná. No a přiznejme si to, dámy, které z nás by se nelíbilo, kdyby nás po sluncem zalité zemi, kde je na každém kroku cítit moře, pizza a romantika, pronásledoval oddaně milující Robert Downey se štěněčím pohledem a nádhernými rty? No jo, nechala jsem se trochu unést :D

Je mi naprosto jasné, že spousta (většina) lidí tenhle film spíš odepíše a zařadí jej do nepřeberné směsi amerických romantických ptákovin... Pro mě osobně má však dočista jiný význam. Zatímco jsi spal byl jeden z prvních romantických filmů, které jsem kdysi dávno viděla a ačkoliv jsem schopná odříkat vám všechny repliky, nikdy se mi neomrzel a pouštím si ho pokaždé, když je mi mizerně a potřebuju si zvednout náladu. Příběh plaché Lucy, která má možnost všechno ve svém životě (aspoň na okamžik) změnit, když jako velká voda vlastně naprosto nechtěně vpadne do rodiny, která zase působí jako jedna velká lavina, mě pokaždé něčím dostane. Souboj dvou bratrů, z nichž jeden "spí", je prostě vánoční příběh, který v zimě zahřeje a v létě ochladí.

Do hokeje jsem blázen od doby, kdy jsem byla schopná pochopit rozdíl mezi pukem a hokejkou, útočníkem a brankářem... A když se k tomu navíc přidalo i pár znalostí z dějepisu, tak se mě tenhle film prostě nemůže nedotknout. Nedotknout v dobrém slova smyslu samozřejmě. I když jsem k Hokejovému zázraku přistupovala poněkud s rozpaky (jednak kvůli samotnému faktu, že se má pokusit zachytit takovou událost a jednak kvůli Kurtu Russellovi, kterého prostě moc nemusím), tak se musím přiznat, že zápas s Rusy jsem prožívala naplno. Mrzí mě fakt, že po utkání se Sovětským svazem už to bylo takové "hop-skok", ale faktem je, že to, co film zachytit chtěl, zachytil. A k tomu, že tenhle snímek čpí skrz naskrz americanismem... - nevím, ale mě to nevadí. Ve sportu je totiž celkem jedno, jestli jste černí nebo bílí (i když tady pochopitelně o ten vztah Rusko - USA jde), ve sportu je důležitý hlavně fakt, že jste ochotni udělat pro svůj tým (a národ) všechno... Češi jsou taky takoví.

Parádní! Na tenhle film jsem se těšila už strašně dlouho, konečně jsem se dočkala a vůbec nejsem zklamaná! Na začátek musím přiznat, že mě trochu zaskočila skutečnost, kterou jsem se dočetla na internetu - totiž že původní verze Holmese není tak docela v tom stylu, který byl divákům v jakémkoliv předchozím zpracování servírován, ale že naopak odpovídá spíš tomu, co předvedl Downey. Ale budiž, mě to ani náhodou nevadí. Spíš naopak! Film "jede" od prvního okamžiku, i když mě možná trochu zarazilo, že hlavní padouch byl dopaden už v prvních pěti minutách... Ale vlastně ne tak docela :) Napsané a zpracované je to brilantně, naprosto mě okouzlil Londýn na konci 19. století - ne ta špína, pochopitelně, ale ty tmavé uličky, stavba Tower Bridge apod. -, všechno vypadalo skutečně a nepřehnaně. Downey neskutečně perlí, všichni a všechno ostatní zůstalo daleko za ním. Kdyby žil Sherlock Holmes v dnešní době, určitě by to byl Tony Stark - až na ty prachy :)

Ledové ostří je jeden z mých dvou neoblíbenějších filmů ze sportovního prostředí (tím druhým je Hokejový zázrak). Kontrast mezi krasobruslením a hokejem je tu skvěle nastíněn, celá dynamika stojí a padá na ústřední dvojici, mezi kterou to od začátku až do konce skvěle jiskří. Životní výstupy a pády, radosti z výhry a slzy po prohrách. Aneb další průrva mezi zcela odlišnými světy překonána :)