JajinkaBec

Tak tohle se mi líbilo. Hodně. Upracovaná hlavní hrdinka, odreagování se a zamilování se na svatbě v Itálii (bože, miluju Itálii), trocha kouzel, trocha víry a to všechno zabaleno do krásného balícího papíru s nápisem Duhamel. Ale ne, nehráblo mi :) Fajnově to plynulo a závěr mě nečekaně překvapil. Nevyvolávalo to dojem zas až takového klišé. Co možná nebylo zas až tak nutné, jsou ti zamilovaní blázni, co celý film za hlavní hrdinkou létají jako splašení... V tomhle to možná chtělo maličko ubrat. Mimoděk mě napadlo, že základní kostra by byla dobrá i pro knižní vyprávění. Nevadilo by mi na to narazit někde v knihkupectví.

Škoda, že tenhle film až příliš často kolísá na hranici dramatu, komedie a čehosi romantického. Jako kdyby se do těch necelých dvou hodin tvůrci snažili nacpat za každou cenu všechno - no a tady už je jasné, že zkrátka občas musí zaskřípat. Možná by to ve finále nebylo zas až tak mrzuté, kdyby se nejelo v osvědčených kolejích a často až neuvěřitelných klišé. Přišlo mi spíš směšné než vtipné, jak obrovským problémem se ukázala být výměna plenky nebo otevření záchodu. O "karikaturách" v podobě postaviček sousedů ani nemluvě... Zvlášť bez nich by se to podle mě naprosto obešlo. Nicméně na Duhamelovi něco je a Heigl mi tady překvapivě nepřipadala tak otravná, jako mi obvykle připadá.

Pobavilo a příjemně zahřálo o večeru, kdy toho má jeden dost a potřebuje na chvilku vypnout a zrelaxovat. Všechno to stojí a padá hlavně na Barrovi a jeho perfektnímu výkonu coby homosexuála - opravdu tleskám, na jednu stranu jsem to žrala, na druhou se smála jako blázen. Páreček gayů vůbec nepůsobil trapně, naopak to považuji za skvělé koření. A Winter je opravdu hezká a sympatická herečka.

Já tedy nevím, ale srovnávat tohle v nějakém pozitivním smyslu s Iron Manem je jako pokoušet se nacpat slona do zkumavky a doufat, že ta zkumavka nepraskne. Jediné, co mají tyhle dva filmy společného, jsou (bez nějakého bližšího určení) maskovaní hlavní hrdinové a nějaké to akčno. Ve všem ostatním je rozdíl. Zatímco Tony Stark dohání tu svou "zparchantělost" vysokým IQ a opodstatněným charismatem, Britt Reid je... trapný. A potíž je v tom, že tím infikuje i všechny ostatní. Ve filmu se určitě dá najít pár lepších momentů, které pobavily, ve většině případů ale spousta scén působila zbytečně přehnaně. Rozhodně jsem od toho čekala mnohem víc.

Není moc filmů, na které bych si sama od sebe vzpomněla ještě druhý den po shlédnutí. U tohohle se mi to stalo. Ačkoliv mi bylo od začátku jasné, že na "životě Davida Galea" nebude všechno tak, jak to v prvních minutách vypadalo, stejně jsem na konci zůstala překvapeně zírat. Jasně, měla jsem pár podezření, jak to celé dopadne a skutečný závěr byl mezi nimi, ale stejně - dostalo mě to. A o tom asi skutečně dobrý film je. Nešokovat nečekaným, ale překvapit v očekávaném. Pokud jsem si na trest smrti nedokázala udělat názor, nebo se spíš přikláněla pro, tenhle film naprosto změnil můj náhled na věc. A říkám teď spíš ne. A přiznávám - pobrečela jsem si.

Dějová linie samozřejmě ničím nepřekvapí, pokud jste alespoň teoretickými znalci originálního díla. Přesto jsem byla v mnoha ohledech příjemně překvapená. Dle mého názoru to mělo nenucený odpich a především spád, což se cení. Zvlášť když vezmeme v potaz, že se do "babrání" tohoto mistrovského díla pustili Američané. Některé pasáže sice byly poněkud trapné, ale abych se přiznala, proč jsem nakonec dala čtyři hvězdičky a ne tři - Elizabeth jsem v Kam nějak nemohla najít, ale co mě naprosto uzemnilo, byla nadčasovost postavy Darcyho (mé asi vůbec nejoblíbenější literární postavy), kterého Seale převedl do jednadvacátého století naprosto bravurně a já na to zůstala koukat s pootevřenou pusou.

Případy mi mnohdy připadaly originálnější než v původní Kobře 11. Osobně si myslím, že by měli Frank se Susannou mnohem větší šanci, kdyby nebyli žádnou "odnoží", ale dalším, zcela samostatným seriálem. Napětí mezi nimi bylo patrné, mělo to svižné tempo. Podle mě je to taková splácanina Kobry 11 a Dempseyho a Makepeacové. Podobnost s druhým seriálem se mi zdá až neuvěřitelná. Ona příslušnice šlechty, slušná, vždy perfektně upravená a na úrovni. On buran bez respektu k autoritám, vždycky jako první vytahující zbraň a bezhlavě se řítící dopředu.

Nějakou dobu jsem uvažovala i o čtyř hvězdičkách, protože tenhle film mě docela překvapil. Čekala jsem trapné klišé - dobrá, to se asi i dostavilo - ale celé to fajnově plynulo a hlavně to občas "zařízly" opravdu úžasné hlášky. Butler to držel poměrně vysoko nad standardem, ale Aniston to zase srážela dolů. Tři hvězdy se mi nakonec zdají férové.

Ledové ostří je jeden z mých dvou neoblíbenějších filmů ze sportovního prostředí (tím druhým je Hokejový zázrak). Kontrast mezi krasobruslením a hokejem je tu skvěle nastíněn, celá dynamika stojí a padá na ústřední dvojici, mezi kterou to od začátku až do konce skvěle jiskří. Životní výstupy a pády, radosti z výhry a slzy po prohrách. Aneb další průrva mezi zcela odlišnými světy překonána :)

Když jsem si tenhle film před pár lety pustila poprvé, mnoho jsem od něj nečekala. O to větší a hlavně příjemnější jsem zažila překvapení. Co si budeme povídat - v tomhle snímku všechno stojí a padá na Robertu Downeymu. Jeho Tony Stark je podle mého názoru v současnosti jednou z nejzajímavějších postav filmařského průmyslu, která má obrovský potenciál. Není to klasická postava hlavního hrdiny, která koná dobro a z nějakého ušlechtilého důvodu trpí a obětovává se pro druhé. Ne, Tony Stark vlastně nemá daleko k záporákovi v tom pravém slova smyslu. Pije, utápí se v sebelítosti, nikoho si nepouští k tělu, je ironický, sarkastický a sobecký. Nebo se tak alespoň navenek snaží vypadat. O to je to zajímavější. Stark má obrovské množství možností, kterým směrem se vydat, není to ani trochu statická postava.