JajinkaBec

Je mi naprosto jasné, že spousta (většina) lidí tenhle film spíš odepíše a zařadí jej do nepřeberné směsi amerických romantických ptákovin... Pro mě osobně má však dočista jiný význam. Zatímco jsi spal byl jeden z prvních romantických filmů, které jsem kdysi dávno viděla a ačkoliv jsem schopná odříkat vám všechny repliky, nikdy se mi neomrzel a pouštím si ho pokaždé, když je mi mizerně a potřebuju si zvednout náladu. Příběh plaché Lucy, která má možnost všechno ve svém životě (aspoň na okamžik) změnit, když jako velká voda vlastně naprosto nechtěně vpadne do rodiny, která zase působí jako jedna velká lavina, mě pokaždé něčím dostane. Souboj dvou bratrů, z nichž jeden "spí", je prostě vánoční příběh, který v zimě zahřeje a v létě ochladí.

Kdyby člověk neměl po celou dobu napaměti, že je to "pokračování" jedničky, asi bych tomu hvězdičku přidala. Ale takhle... Jasně, má to nějaké přednosti, je tam podmanivá hudba (možná dokonce lepší, než v jedničce, ale to záleží čistě na vkusu) a taky to má zajímavý příběh zasazený do konkrétní situace, která se skutečně stala. Líbí se mi vývoj vztahu a značné pokroky, co se tance týče... Jen mi tam chybělo něco "silnějšího", velkolepějšího a taky nějaký lepší konec. Ten mojí zoufale romantické dušičce tak docela nesedl :-)

Udělat z volby papeže akční detektivku, to chtělo dost odvahy už v knižním podání tohoto kousku. Ten se nicméně vyvedl a já dílo Dana Browna zhltla jako nic. O filmovém zpracování už to bohužel tak jistě říct nemůžu… Nechci být přehnaně kritická, protože ten film nebyl zas TAK špatný a v ledasčem zaujal. Například se mi líbilo, že oproti Šifře je tohle o poznání méně ukecané dílo – což se rovná větší míře akčnosti. Taky se mi líbilo perfektní vizuální zpracování Vatikánu a všech věcí okolo volby papeže, do kterých jinak normální smrtelník moc nenahlédne. Co mě naopak oproti Šifře hodně zklamalo, byl naprosto nevýrazný Tom Hanks. Ani nevím, v který moment to bylo, ale najednou mi prostě „zapadnul“… A už nevypadnul. Jeho výkon totálně zastínil Ewan McGregor, díky kterému jsem nakonec dala tři hvězdičky. Díky němu a hudbě Hanse Zimmera, abych byla přesná.

Podle mě jedna z nejlepších romantických komedií vůbec. Zatímco u většiny filmů tohoto typu jsem skoro pokaždé schopná říct, co přijde, tenhle kousek mě pokaždé něčím překvapil. Tempo Návrhu neopadá ani na chvilku a člověk se skvěle baví celých 108 minut. I když si na začátku říkáte, že takový normální chlap, jako je Andrew, zdravě toužící po úspěchu a po práci, která ho baví, a taková čarodějnice (i když mě to tak hrozné nepřišlo), jako je Margaret, se nikdy nemůžou dát dohromady, nakonec nestačíte zírat, co se za víkend (!) všechno stihne stát... V Andrewově na jednu stranu praštěné, na jednu stranu "normální" rodince můžete docela normálně najít tu svoji, lehce "střihnutá" babča a všudepřítomný striptér Ramón tomu dávají onu pomyslnou korunu. Sandra by se neztratila v Hříšném tanci a scéna se psem a orlem člověka taky zaboří do křesla. No a Ryan... na toho je prostě radost pohledět :-)

Pro mě jedna z nejlepších amerických romantických komedií, snad dokonce ta NEJ. Možná i proto, že toho s Amerikou nemá zas až tak moc společného. Podstatná část filmu se totiž odehrává v mojí milované Itálii, která je zde skutečně nádherně vykreslená. Všechno má spád, všechno má odpich a ústřední dvojice navíc skutečně vyvolává dojem, že k sobě patří. Zkrátka je to všechno takové přirozené, živé. Marisa Tomei je nádherná a taky nádherně praštěná. No a přiznejme si to, dámy, které z nás by se nelíbilo, kdyby nás po sluncem zalité zemi, kde je na každém kroku cítit moře, pizza a romantika, pronásledoval oddaně milující Robert Downey se štěněčím pohledem a nádhernými rty? No jo, nechala jsem se trochu unést :D

Jak jsem se na tenhle film těšila, tak musím přiznat, že mě strašně, strašně zklamal. Prakticky nulový vývoj postav – tedy ne, že by měl člověk něco takového čekat od lehce praštěné romantické komedie, ale přeci jenom „vybafnout“ na diváka, že se Patrick Emmě vlastně líbí, zatímco se spolu viděli jen dvakrát (z toho byla ona jednou namol a podruhé se on choval jako idiot), to už je trochu moc – zmatený děj, který působí dojmem, že je strašně násilně tlačen dopředu. A nakonec jsem se navíc přistihla, že spíš fandím Colinu Firthovi.

Někdo nad Domem u jezera jenom kroutí hlavou, já spíš uznale pokyvuji... Ačkoliv jsem tenhle snímek už párkrát viděla, ještě pořád si nejsem jistá, jestli v něm tak docela všechno chápu. Ale nevadí mi to a klidně si jej budu pouštět dál - třeba na to jednou přijdu. Krásný film o touze, lásce, která (troufnu si tvrdit) překoná opravdu všechno, a hlavně čekání a vytrvalosti...

Tenhle film v sobě má něco, co jsem zatím v žádném jiném snímku od Baye neviděla... Jistě, nechybí akční scény, hry s kamerou, osobitý humor, ale taky je tam ještě něco jako... - sdělení. U tohohle filmu jsem si prostě nazaťukala na čelo a neřekla si v duchu: "Co to vlastně má být?" Mělo to pointu, mělo to šmrnc a především to mělo skvělou ústřední dvojici, které to klapalo. Ostrov rozhodně patří a patřit bude mezi filmy, které si nebudu mít problém pustit znovu.

Do hokeje jsem blázen od doby, kdy jsem byla schopná pochopit rozdíl mezi pukem a hokejkou, útočníkem a brankářem... A když se k tomu navíc přidalo i pár znalostí z dějepisu, tak se mě tenhle film prostě nemůže nedotknout. Nedotknout v dobrém slova smyslu samozřejmě. I když jsem k Hokejovému zázraku přistupovala poněkud s rozpaky (jednak kvůli samotnému faktu, že se má pokusit zachytit takovou událost a jednak kvůli Kurtu Russellovi, kterého prostě moc nemusím), tak se musím přiznat, že zápas s Rusy jsem prožívala naplno. Mrzí mě fakt, že po utkání se Sovětským svazem už to bylo takové "hop-skok", ale faktem je, že to, co film zachytit chtěl, zachytil. A k tomu, že tenhle snímek čpí skrz naskrz americanismem... - nevím, ale mě to nevadí. Ve sportu je totiž celkem jedno, jestli jste černí nebo bílí (i když tady pochopitelně o ten vztah Rusko - USA jde), ve sportu je důležitý hlavně fakt, že jste ochotni udělat pro svůj tým (a národ) všechno... Češi jsou taky takoví.

Parádní film, u kterého pokaždé cítím napětí, jak to vlastně dopadne. Nepřeslazené, usměvavé, občas lehce uplakané, ale hlavně nepřeplácané s nádechem reality. Po celou dobu jsem se skvěle bavila, fandila a užívala si myšlenkové pochody hlavního hrdiny při hře: "... mohl bych si koupit barák. Lizzie by mi ho mohla pomoct vybavit, kdo ví, jaký má vkus! Och, zmlkni, ty blbe..." :)