type_B

Předlistopadová klasika. Béčkový pokus o muzikál na pozadí kulis materialistického socialismu. Z hlediska estetické kvality asi nic moc, jako dobový materiál super! Ne nadarmo v tomto filmu slyšíme hudbu Michala Davida, kterou půlka národa nenávidí a druhá ji odmítá, protože se neslučuje s trendem té dané generace, která do styku s M. Davidem zrovna přijde... Ale - pusťte ji ožralým lidem na diskotéce a pozorujte, co se bude dít, pak se pobavíme o tom, jestli teda má jeho hudba nějaké kulturní kořeny nebo ne. Já říkám - je to v nás. Jsme děti socialismu.

I Knížák zde byl snesitelnej.

Varuji případného čtenáře před následujícími řádky: Tento komentář nebude objektivní. Příčina je jednoduchá, jsem fanoušek původní (staré) trilogie SW. Můj comment se nezabývá úrovní animace, způsobem vyprávění (zobrazování) ani úrovněmi kvality jednotlivých dílů. Hlavní problém má už kořeny v nové trilogii SW, která je pojata oproti starým SW realističtěji: klade důraz na zobrazení politické moci a zákulisních machinací, do nichž jsou Jediové vtaženi. Tím také dojde k tomu, že se rytíři Jedi stanou generály armády klonů. (Mimochodem pamatujete si, že v starých epizodách SW, myslím že v v New Hope, se převlékají Han Solo a Luke Skywalker do brnění, která jsou různě velká?) Ze SW:Clone Wars dýchá válečná ideologie. Rozvíjí se tu romantizující zobrazení války, kde vojsku velí skupina humanisticky smýšlejících rytířů Jedi. No dobře, nemusíme se ptát, jestli to je náhoda, nebo ideologicky vhodná podpora pro náborovou kampaň americké armády přicházející na doplnění zahraničních misí ve světě. Ale z5 k dílu samému: Co je s klony nepořádku? Základní otázka je: Kdybychom zaplavili vesmír několika deítkami tisíc, nebo miliony jedinců stejného genotypu, nevedlo by to k celé řadě degenerativních onemocnění u příštích generací lidstva? (O tom výborný román C.J.Cherryh o Cyteen.) Nebo jsou klony asexuální - nemají se možnost rozmnožovat...? To by ale znamenalo naprosoto degradaci lidského jedince na pouhopouhý válečný stroj, který by byl navíc připraven o základní lidské právo, o to jediné na čem v životě záleží: předání genotypu svým potomkům, udržení rodové linie a generační kontinuity ve světě - právo na rozmnožování se. Jedinec, kterému je upřeno právo mít potomky, žije ve světě pouze s perspektivou své smrti - není nic, co by tento horizont překračovalo - je to vidina totálního zániku a zmaru. Jak by Jediové jako stoupenci životadárné Síly vesmíru mohli na toto přistoupit? Není to samozřejmě chyba rytířů Jedi, ale scénáristů, kteří od myticko-heroické ságy postoupili k propagandisticko-realistickému ztvárnění SW. I když otázku sexuality naklonovaných vojáků opustím, zůstává zde pořád fakt, že se s životy klonů nakládá jinak než s životy lidí. Jediové sice neustále proklamují starost o klonové vojáčky, ale tvůrci je nechávají klidně umírat takovým způsobem, že to v divákovi ani nezanechá pocit lítosti. Jsou to přeci jen klony - takové myšlení je nebezpečné, protože ukazuje na odlišné jedince jako na cosi podřadného, co se dá využít dobře ve svůj prospěch; a když to zemře, nic moc se vlastně neděje. Nevím, pro koho je seriál určen, jestli pro děti, tak to potěš Pánbu. Tento seriál si zaslouží bez ohledu na jakékoli jiné kvality odpad.

Duch starých bondovek se vytratil ve prospěch jakéhosi naturalismu. Možná převedení Bonda do 21. století, možná přiblížení se k stereotypu nových akčních filmů s špionskou tematikou. Každopádně mi tam chyběl proslulý britský humor. Film mě za srdce nijak nechytnul - a to mám Bondovky fakt rád. (Ach jo, co si s tím staromilstvím jenom počnu?) Určitě není špatně natočený, ale hodnotím podle ostatních filmů o 007, které mě bavily mnohem víc.

Naprosto neoriginální a dle mého názoru eklektický (Indiana Jonese a thrillery Toma Clancyho vykrádající) román a ještě o dost horší film.

SLunce plá-pláče a šílený Dekonstruktér - Ďábel dekonstruuje zvířata-stroje za rytmu bluesového shufflu? Šílenost.

Extremly stupid B-series! warning!

Jsem na rozpacích. Některé prvky mě hodně bavily. Třeba vyprávění zprostředkované vypravěčem doplněné záběrem na přesný předmět vyprávěného. To je opravdu kouzelné. Stejně jako neuvěřitelné mimózní dialogy vycházející z podivně pokroucené představy o scénáři. Velké myšlenky nabývají charakteru totálního úletu a vypadají směšně. I ty extrémně prkenné výkony hlavních postav se jen tak nevidí. Je zde celkem zřejmá návaznost na němý film. Plan 9 mě ale ke konci nebavil. Dám proto tři.

Moc pěkný film. Kriminální béčko podle střihu americké drsné školy. (Hlavně je tak stylizován hlavní hrdina.) Na Raymonda Chandlera to sice nemá, Čínské čtvrti se nepřibližuje ani náhodou, ale stejně stojí za koukání. Moc se mi líbily venkovní scenérie, auta i interiéry. Móda šedesátých let je super. K tomu nesmím zapomenout jazzem říznutou hudbu a krásné herečky. Tento film není noir - je založen spíše na humoru, a proto je lehčí se na něj dívat. Na rozdíl od klasických románů Chandlera a Hammeta nekončí deziluzivně - přibližuje se spíš "americkému" happyendu. Syžetově i tematicky tak jde o zjednodušení daných vzorů. Je to prostě béčkový film s přímočarou akcí.

Hehe, tak závěr jsem opravdu nečekal. Pohodová hudba s ním tvoří zajímavý kontrapunkt.