type_B

Větší trapárna snad byl už jen rozhovor Klause na Nově, kde na závěr vytáhl svou knihu.

"Já ti tu udělám takovej céres, že se ti ty šikmý voči narovnaj," vyjekl Nick Conklin na šéfa japonských policistů, poté co ho policejní prezident urazil svou distingovanou slušností. Snad bych ani nemusel psát dál, aby bylo zřejmé, oč v tomto filmu půjde. O tvrdé poldy, kteří se občas nechovají, jak mají. O ztrátu blízkého přítele a pomstu, o to, jak přežít Yakuzu a jednu pěknou blndýnu z Chicaga. A v neposlední řadě i o tom, že zakříknutý Ósacký polda z kanceláře se může přiblížit americkému extrahustému poldovi. Takový asijsko-americký sen.

Prima oddychové béčko se spoustou logických chyb. Nejzajímavější záběry pocházejí ze smíšených sprch... Jak to, že v antiutopisticky laděných sci-fi (v Hvězdné pěchotě to bylo přece taky) se tenhle moment objevuje celkem často? Záporáci jsou správně odporní, herečky pěkně vyvinuté, Lambert je sympaťák a ani nějaký ten vtípek semtam nechybí. Až ten přeslazený konec mi trochu vadí, je takový moc cukrkandlový.

"Frank Castle je mrtvý, teď jsem ten, který trestá." No řekněte, lze takový film nemilovat? Ale vážně: Někdy působí více jako komedie, než jako seriózní drsňárna. I když hlavní hrdina zosnuje pomstu hodnou shakespearovského dramatu, nemůžu dát pět hvězd - a za to může být film vděčen debilnímu nápadu s lebkou jako logem nového mstitele. To je zase vykradené z komixové poetiky a v tomto filmu zcela nevhodně použité, protože se tak mísí dost neproporcionálně dva úplně jiné žánry, v první části filmu totiž žádnou komixovou stylizaci nenajdeme. Vložka s kytaristou je vtipná, že by odkaz na Desperada? Každopádně je to samozřejmě béčko, jo a ty drsné scény jsou fakt až moc uhlazené. Ale zase z morálního hlediska je to v pořádku, jsem rád, že se na film mohou podívat i postarší americké konzervativní dámy, silně puritánsky založené /ty co podporovaly Bushe/.

Jeden z archetypálních filmů, které zakládají béčkovou kategorii.

Prima béčko pokoušející se o filosofický přesah. Děj je koncipován jako antická tragédie. Střet obou hlavních hrdinů je určen souběhem okolnostní, z nichž neexistuje smířlivé východisko. Charaktery postav nejsou ani dobré, ani špatné, každá z postav má dostatečně silný motiv pro své jednání.

Docela dlouhou dobu jsem váhal, jaké hodnocení mám zvolit. Po prvním zhlédnutí jsem měl dojem, že je v tomto filmu příliš násilí, že je tento snímek zbytečně krutý. A to se mi zdá hloupé. Napodruhé jsem to už rozdýchal v klidu (není tohle varující?) Jakkoli mám komixy rád, tak tohle není cesta pro mě. Jestli se ptáte, co je hlavními výstavbovými pilíři Sin City, pak: mozaikovitá kompozice, zobrazované násilí a temná - noirová stylizace. Myšlenkově je tento snímek mělký, mesianistické manýry postavy, kterou hraje Willis, pomíjím jako klišé. Jenže až téměř sadisticky rozkošnické násilné scény pominout nelze. Na závěr konstatuji, že snímek je vizuálně nadprůměrně přitažlivý.

U seriálů z 80. let mě vyždycky dostane ten syntetický funk.

Kamera à la nejlacinější porno je opravdu odporná. Na tento film jsem se ani nedokázal dodívat do konce. Pocit, že zbytečně ztrácím čas, se asi okolo půlky definitivně změnil v jistotu a já si šel lehnout. To už by bylo lepší se podívat na nějaké to porno než na tohle. Hlavní dojem z tohoto filmu: Je to ubíjející. Jedna hvězda je za míru nesnesitelnosti, která je vpravdě obrovská.

Hranice je i název o něco staršího filmu s Jackem Nicholsonem z roku 1982. Námět je podobný, ale rovnou říkám, že pozdější verze s Nicholsnem je lepší. Film samotný není nezajímavý, scény z jatek, kam jsou přiváženi uprchlíci, jsou celkem prima. Jinak trpí film vcelku statickými scénami a dlouhými úseky, kde dominuje jen jeden z herů. Konec už je však o dost svižnější. Tato verze se Savalasem je taková,no, víc romantická, řekl bych. Docela dobré jsou i dialogy, není jich mnoho a jsou i celkem vtipné. Bez zajímavosti není ani to, že úplný konec filmu se typově dost přesně shoduje s druhou verzí z roku 82.