type_B

Mezi tv soutěžemi podle mého názoru nadprůměr.

Jedna zviezda za scénu s letícím francouzákem. Fakt jsem to Van Dammovi za jeho herecký výkon přál. Rovnou na sanici. Ou yeah, tomu se říká moment katarze, kdy začíná mít divák dojem zadostiučinění. Druhá za roztomile odrzlého a nadrženého mladistvého počítačového geeka. Třetí za funky rytmy v závěru filmu.

Bavil jsem se.

Major Carterová to nezachránila. Hlavní dojem z filmu. Polystyrenovost.

Přivřel bych oko, teda nejradši úplně, abych ten seriál neviděl. Sic obdivovatel béček, vyžaduji jistou elemntární kvalitu. A to jak od seriálu, tak od filmu. Zde to nenacházím.

Už jsem viděl i horší Seagalovky než tuto.

Návrat po vlastních stopách III. Ouha. To jsme se báli. To jsme se teprve učili bát. Sabaty a větve v noci škrabající na okno a divá světla a zlé čarodějnice. Hrom do toho. Jména připomínající německé názvy ("Valpuržina noc"?), odkazy k noční temnotě a baroku. To jsou věci, co nás formovali, to způsobilo, že máme rádi noc, jež je naší utěšitelkou a jež nás milostným kolébáním uspí a dopřeje nám sladké snění pod povrchem vědomí... Dodnes se bojíme věcí, které se k nám z okolního světa dobývají a činí si nároky na naši pozornost. Věci přicházející neodbytně, věci kradoucí nám slastný spánek a barvící naše vlasy na bílo, věci nutítící nás šílet. Nechme je rozpustit v oné magické chvíli Valpuržiny noci a odhoďme je stranou do příkrovu temnoty, která jest naším přítelem. Temnota venku, temnota uvnitř. Jsme ti, kdo bloudí tmami.

Tenhle film mi tak nějak nepřišel ani trochu vtipný. Tudíž pro mě jako komedie zcela selhal. Kdybych tento film neviděl, nebo by ani tento snímek neexistoval, nic by se z mého pohledu nedělo. Jednu zviezdu za taneční scénu, která mi přišla pěkně udělaná.

Průměrný béčkový (ve smyslu sdělené myšlenky) film s nijak ohromujícím nápadem a dějovou linkou na stejné úrovni. Má to hezké interiéry a exteriéry a dá se na to v pohodě koukat. Zdejší hodnocení je dost nadsazené. Najde se tam samozřejmě i pár dobrých klišé, hlavně na rovině postav.

Asi měknu, nebo se stávám na stará kolena sentimentální, ale tenhle film mě dostal. Je to neuvěřitelně milý snímek. Ano, končí happyendem, ano, jde tam o lásku, ano, je to naprosto v pořádku. Z jiného pohledu se dá na film koukat jako na otevřenou adoraci escapismu, ale co, jak rád bych si taky někdy nasadil masku a utekl co nejdál od civilizace.