Hwaelos

Možná pohádka, ale rozhodně hezká pohádka o možnostech soužití muslimské a židovské komunity. Naše společnost potřebuje víc takových filmů, které ukazují, že víra a tradice nemusí tolerantní lidi rozdělovat, protože hodnoty jako láska nebo přátelství jsou pro všechny lidi stejné. Škoda, že se podobné snímky nedostávají do běžné distribuce.

Pro mě zatím možná nejlepší Caprův film. Snad kvůli tomu, že odhodil veškerý svůj sentiment a patos a jde cestou nově zrozeného žánru "crazy komedie", jejíž cestu vyšlapala legendární Hawksova Leopardí žena. Cary Grant byl ve čtyřicátých letech v nejlepší komediální formě a kdyby vůbec neslezl z plátna, bylo by to na nejvyšší hodnocení. Bohatost výrazů jeho obličeje je opravdu neskutečná. Oproti tomu, ostatní figurky jsou v lepším případě zdatní nahrávači (Peter Lorre, obě tety), v horším uzurpují pozornost na sebe, aniž by byli vtipní (Raymond Massey v obličeji Borise Karloffa).

Věřím, že ve své době to byla pecka, ale pro mě to znamenalo sledovat natahovanou verzi Chaplina obchodním příručím. Alespoň do chvíle, než začal lézt na tu budovu. Lloydovy grimasy nemohou zakrýt, že do komediálního talentu Keatona a Chaplina mu chybí sakra velký kus.

Jsem přesvědčen, že stačil kousek, aby mě to nadchlo. Fascinují mě nejednoznačné příběhy a tady je interpretační pole široké, dlouhé a bystrozraké jako poušť Gobi. Parta výborných herců se může přetrhnout, aby předvedla, co umí v příběhu, který možná ani sami nechápou. I na mě byly ty paralelismy místy trochu moc. Přesto I'm not there všem doporučuju. Je za tím vidět pečlivá práce a dobré vedení příběhu. Minimálně režisér věděl přesně, co točí. Otázkou je, jestli je dobře nebo špatně, že to ví málokterý divák.

Jen sladká hloupost hrající si na film noir. Bacallová se na plátně spíš jen mihne. Děj je lineární až hamba. Chybí tomu dobrý scénář a dobrý režisér. Jediným opravdovým kladem filmu je sledování point of view hrdiny v první polovině, kdy se těšíme, až nahlédneme do tváře muže, o němž si myslíme, že ho hraje Bogart. Tou dobou to ale není pravda, protože Bogartův obličej přijde až po plastice. A mimochodem, alternativní název Slepá ulička je mnohem přesnější. S temnotou ani pasáží to nemá co dělat.

Jak říká klasik, příběh je chabej jak k smrti vyčerpanej a vyzvoněnej telefon. Chybí mu ta správná gradace, která je nejlepší ingrediencí v této diskuzi tolikrát zmiňované Casablancy. Ale Hawksova režijní ruka je pevná a dovede ukočírovat i špatný scénář. Atmosféra válečného Martiniku je velmi příjemná i s dokonalou hudbou. Ale hlavně, lepší filmový pár než Bogarta a Bacallovou byste pohledali (a nenašli). Dokázali to už v Hlubokém spánku a dokázali to i teď.

Charlie Chaplin, Douglas Fairbanks, Andaluský pes, Triumf vůle, Pink Floyd: The Wall, Fellini, Star Wars, Blade runner, Zjizvená tvář, Godzilla, Invaze lupičů těl - in breve. V hlavní roli rukavice. Perfektní :o)

To se jen tak nevidí. Epický příběh, akční řežba a veliké poselství humanity. To vše ve svojském vizuálním stylu někde na pomezí Black hawk down a Cloverfieldu. Těžko si vůbec, jak by to mohlo být lepší. Copley zvládá perfektně obě polohy svojí role - i úlisného hajzlíka, i charakterního hrdinu. Neill Blomkamp je veliký talent dnešní doby.

Celkem příjemné retro. Bojím se říct komedie, protože vtipné to vlastně nebylo. Co mě překvapilo, Curtis se vlastně ani nesnažil budovat nějaký příběh. Jako by si řekl, že stačí atmosféra "šedesátých" a pár zajímavých postav, které provádí různé klukoviny na lodi v Severním moři. A na jedno podívání to opravdu stačilo.

Ponurá dětská dark fantasy, která by se mi jako osmiletému šmoulovi asi moc nelíbila. Nicméně, příběh má všechno důležité: velkou lásku a přátelství na život a na smrt. Jen jsem snad očekával trochu epičtější finále, v němž by Krabat svého mistra porazil v souboji na hlavu.