Mať a nemať

V tomto filmu si Humphrey Bogart poprvé jako se svoji filmovou partnertkou zahrál s debutantantkou Lauren Bacallovou, kterou objevil režisér Howard Hawks. Během natáčení mezi nimi přeskočila jiskra a vše skončilo až svatbou. Scénaristé William Faulkner a Jules Furthman tu zpracovali Hemingwayovu předlohu velice, velice volně, mnoho společného tu naproti tomu můžeme najít s předcházejícím úspěšným filmem Casablanca. (28.01.2005)

Knihu Mít a nemít jsem četl, a proto jsem byl poněkud zklamaný filmem, který se vydává za Ernest Hemingway´s To have and have not, a přitom má s knihou společný jen název a jméno havního hrdiny. Nehledě na to, že ten název je ve vztahu k filmu nesmyslný. Z filmu totiž vypadla všechna srovnání třídních odlišností. Naprosto tu také byla obroušena spisovatelova schopnost líčit krutost, nelítostnost prostředí To ale jen zbytečně kritizuju něco, o co se film ani trochu nesnažil. Ústředním motivem filmu je jiskření mezi Bogartem a Bacallovou. Všechno ostatní (ilegální převážení lidí, problémy s policií) je jen vata, která není vůbec důležitá Mohlo by se to stejně tak odehrávat někde jinde, být o něčem jiném, a výsledek by byl stejný – prázdné, přitom však geniální dialogy se v ústech ústřední dvojice mění ve ZLATO!!! První (a pak i všechny ostatní) pohledy na mladou Bacallovou v jejím debutovém filmu patří do kategorie toho nejlepšího, co si přestavuji pod pojmem femme fatale. Bogart hraje to co vždycky – člověk, který neřeší žádná velká dilemata (na rozdíl od svého literárního předobrazu), na každý problém má perfektní úsměv, vždy je připraven jednat. Mít a nemít je buď smutná ukázka hollywoodského zprznění skvělé literární předlohy, nebo skvělý příklad toho nejryzejšího Hollywoodu, s těmi nejcharizmatičtějšími hvězdami, jaké kdy oblažili svou přítomností filmové plátno. Jako film sám o sobě rozhodně fungující. (12.05.2006)

Exotický snímok z 2. svetovej vojny, ktorý je exotický svojimi LA dekoráciami, variáciami na ostrov Martinik. Film pôsobí potom aj napriek téme odboja veľmi príjemne, akoby stačilo sa iba vzoprieť systému a vyhrajete. Ak máte na to povahu. Ak trochu porozmýšľame na Bacallovej postavou, tak pre príbeh je úplne zbytočná, ale bez nej by film nemal šťavu a musel by sa potom viac zahustiť dej. Obe herečky sú krásne, elegantné, muži šarmantní, mužní, alebo vtipní. Nevidíme žiadnych Nemcov, zlo je už infikované okupáciou v mysliach tých hore a prichádza tak z francúzskej strany. Nie je to žiadna sláva, ale má to šarm, spád a atmosféru. (16.10.2015)

1940, tesne po obsadení Francúzska... my sa ale nachádzame mimo územia... boj však zúri aj tu... fašistickí kolaboranti hľadajú a snažia sa likvidovať každého, kto môže sympatizovať s nepriateľmi... bar... klavír... Humphrey Bogart alias charizmatický a za cynizmus sa skrývajúci dobrák, ktorý nestojí na žiadnej strane a ide mu hlavne o vlastné záujmy (alebo si to aspoň myslí)... na scénu prichádza ona a poriadne sa to rozvíri. Povedomé? Možno až príliš, a to je zároveň moja jediná výtka k tomuto inak skvelému filmu – prílišná podobnosť s Casablancou, na ktorú ale kvalitatívne ani náhodou nedosahuje. Bogey a Lauren sú ale imho ešte lepší filmový pár ako Bogey a Ingrid, potom tu máme ešte krásne cynické hlášky, dokonalého Eddieho a “Anybody got a match?“, a tak to na tých výborných 8/10 aj vyjde. (07.06.2006)

Jak říká klasik, příběh je chabej jak k smrti vyčerpanej a vyzvoněnej telefon. Chybí mu ta správná gradace, která je nejlepší ingrediencí v této diskuzi tolikrát zmiňované Casablancy. Ale Hawksova režijní ruka je pevná a dovede ukočírovat i špatný scénář. Atmosféra válečného Martiniku je velmi příjemná i s dokonalou hudbou. Ale hlavně, lepší filmový pár než Bogarta a Bacallovou byste pohledali (a nenašli). Dokázali to už v Hlubokém spánku a dokázali to i teď. (28.12.2009)