POMO

Těžký kalibr. Psychologicky přesný, skvěle vyvážený. Jednoduchá dějová premisa, pozvolna, chytře budovaná z bezpečného neklidu, přes utahující se smyčku až do přísného rozhřešení.

Produkce Darren Aronofsky? Proboha proč? Protože je to drama, kde všichni trpí? Ale teda na něj docela nevýrazné drama. A Arnoldova přítomnost v něm je bez debaty WTF roku 2017. Jakoby hrál místo Seana Penna ve 21 gramech. Ukažte mi jediného člověka alespoň trochu se věnujícímu filmům (ať již jako divák nebo tvůrce), kterému to nepřijde unreal. Jinak vyobrazení zodpovědnosti pracovníků v řídícím středisku letiště je zde neokoukané a silné, a Scoot McNairy hraje důstojně. Tak, jak bylo potřeba. Scenáristicky se příběh mohl vyvinout jinak, zajímavěji. Takhle film zapadá prachem, než skončí závěrečné titulky.

Nesmyslnej mix všeho možného, na který se těžko napojuje. Jednotlivé fragmenty vyprávění, pocity a motivace postav jsou pochopitelné, ale slečna scenáristka/režisérka/střihačka se z nich snaží složit sofistikovanou, úmyslně matoucí skládačku na pomezí reality a představ, která má dát na konci smysl a takřka filozoficky se uzavřít. Již v průběhu vyprávění příběhu se ale zájem a důvěra diváka mění spíše v údiv a prohlubující odstup. Chování postav je přemrštěné, dělá z nich karikaturické idioty, a v (jinak divácky vděčných) sociálních motivech příběhu film fatálně zabloudí, jakoby v zapomění, co chtěl původně říct.

Atmosférou australského outbacku, navíc v realistické (rozuměj ne-fantasy) postapo podobě s hodně bezútěšným společenským fungováním, parádně vtahující thriller. Navíc mám tyto málomluvné opusy, kde postavám pronikáme pod kůži po malých krocích, velice rád. Ale čím rafinovaněji se Rover rozjede, tím marněji působí v některých rádoby filozofických dialozích, a tím více neuspokojivé je jeho zakončení. Jakoby sám ve výsledku přiznal (a považoval to za svoji silnou autorskou stránku), že v něm šlo o h*vno.

Motivace k přerodu z přesvědčeného skinheada v dobráka, který začne chápat i sebou páchané zlo, ve filmu není dostatečná. Stejně tak příliš rychle vzniklá potřeba ochraňovat svobodnou mámu s dětma, se kterou si začne románek. Chtělo by to ve scénáři silnější události, které ho k tomu vedli. Anebo hned od začátku zdůrazňovat jeho pochyby, a ne ho naopak hned v úvodní scéně nechat konat nenávistné fašistické zlo. První půlhodinu si až říkáte, proč na film s takovými postavami koukat. Jinak ale herci dobří, husina z tlupy nácků a jejich chování důvěryhodné, a filmu přidává i fakt, že jde o skutečné události.

Nevýrazné drama o motorkářském gangu zlounů, versus tří motorkářských dobráků, versus skupinky hippies, mezi kterými se semele drama v odlehlém ghost townu. Vražda, křivé obvinění, šikana… Exploitation to není, na to jedny obnažená prsa nestačí, a jako drama o křivdě a zadostučinění pomstou a následném vykoupením to funguje pouze v primitivní rovině. Navíc je to kvalitou obrazu na hranici koukatelnosti (žádný remaster zřejmě ani neexistuje), v nočních scénách nerozeznáte tváře postav. A zrovna minimálně jedna klíčová scéna je prudce noční.

Méně známá, béčková variace na Bonnie a Clyde z produkce Rogera Cormana. Bláznivá, prudce amorální. Angie Dickinson je TOP MILFka a Tomu Skerrittovi se nejde divit, že otočí nejdříve ji a později i obě její dcery (najednou). Taky bych jim skočil (nejen) do auta. Jako komedie je to docela infantilní, jako kriminálka spíše úsměvné. Vztahy naprosto ujeté, ne moc realistické. Ale ta Angie, sakra drát!

Dějově našlapané dobrodružně-akční béčko s překvapivě vysokým rozpočtem! Připomene Battle Royale / Hard Target námět, ovšem ne jako plagiátor, ale jejich odvážný předchůdce. Násilné a drsné, v dnešní době až šokujícně nekorektní, a hlavně dobře obsazené. Bachaři věznice i její ředitel, lovci “návštěvníci” i každý z vězňů, kterým se film věnuje, skvěle zapadají do skládačky nenávistných či podporujících se vztahů, které se postupně vyhrocují a vybuchujou - obrazně i doslovně. Fakt dobře i napsané, s neočekávanými scénami i drobným překvapením. Jen ta režie, přestože dynamická, zavaní osmdesátkovou béčkovostí. Nejvíce u nerealistických a “slepých” přestřelek, kde postavy střílejí jak dementi do země místo na cíl.

Super námět s oscarovým potenciálem, možností vícevrstvé myšlenkovosti a velkou hereckou příležitostí pro zúčastněné. A nežeby se nevydařil. Jen se nevydařil natolik, jak by si zasloužil. Flashbacky, které měli diváka nechat procítit bolest postavy Jeremy Ironse jsou udělané kýčovitě, což oslabuje celý základ filmu. Rovina “v současnosti” je ale funkční, rozhodnutí Bradleyho Coopera v jeho situaci chápeme a dobře zahrál i následné pocity viny a snahu všechno napravit. Nadstavba s Dennisem Quaidem se snaží o sumarizaci myšlenek s odstupem času a dokonce o intelektuálně hravou relativizaci, ale přišla mi trochu zbytečná, alespoň z pohledu přínosnosti pro příběh.

Hodně lampasácká filmařina, možná ovlyvněna mírou gandže v plicích nejenom herců, ale i štábu. Ze záběrů jízdy gangu na motorkách po pouštních cestách úplně cítit inspiraci Hopperovým Easy Riderem, tu road-tripovou pohodu. Zdejší osazenství je ovšem nevýrazná banda buranů s tahounem Adamem, který není žádný charismatický badass, ale jen neslaný nemastný ňouma s velkým egem. To i vedlejší postava indiána jménem Tarot je zajímavější, protože má intuici a jako jediný ve filmu přemýšlí. S vlkodlačím motivem se mělo vyhrát více, do děje vchází pozdě a rádoby hororové scény nemají ani špetku kouzla v jakémkoliv paramateru “hororovosti” (t.j. nejsou ani strašidelné, ani nechutné, ani formálně zajímavě udělané). Za pár týdnů si z filmu budu pamatovat asi jenom hezkou nahou motorkářku, tančící při okultním obřadu. A za pár měsíců nic.