Štěpán Mareš

Rozhovor s otcem Zeleného Raoula - Štěpánem Marešem

Ilustrátor Štěpán Mareš Foto: Vít Hassan

Štěpán Mareš (* 26. června 1972) je český ilustrátor, jenž se proslavil komiksem Zelený Raoul, který od roku 1995 pravidelně publikuje v časopise Reflex.

Jakou jste měl představu o svém budoucím povolání, když jste byl malý?

Nejdřív jsem se chtěl stát kosmonautem, poté vynálezcem dynamitu a jako třetí jsem se chtěl stát ženskou, ale potom jsem si řekl: "No jo, ale když jsem chlap, tak to asi nepůjde!" Nakonec jsem se rozhodl, že budu kreslířem, protože jsem v některém čísle časopisu Mladý svět viděl kresby Káji Saudka. Jeho nádherné kresby doprovázely můj oblíbený televizní pořad Okna vesmíru dokořán. Mně se jeho kresby líbily a už ve dvanácti jsem se rozhodl, že se jednou chci živit jako komiksový kreslíř a ilustrátor.

Můžete mi prozradit, co jste vystudoval?

Vystudoval jsem gymnázium v Třebíči na Vysočině. Takže jsem samouk. Dál jsem se nedostal, ačkoli jsem chtěl studovat na Pedagogické fakultě v Brně výtvarnou výchovu a český jazyk. Český jazyk jsem udělal, ale z výtvarné výchovy mě můj tehdejší profesor vyhodil. Prý se mám prvně naučit kreslit a tam nemám, co pohledávat. A tak jsem se paradoxně začal kreslením živit.

Váš první komiks vyšel roku 1990 v časopisu Kometa. Můžete mi k tomu říci něco bližšího?

Z dnešního pohledu to byl tak trošku legrační komiks. Neměl jsem ještě dost vykreslenou ruku. Byl to příběh o loupežníkovi Žampachovi. Motivovaly mne staré moravské pověsti. Když tehdy vyšel v Kometě, měl jsem z toho obrovskou radost a koupil si v trafice rovnou asi čtyři časopisy. Kometa měla na tehdejší dobu obrovský náklad (přibližně 300 000 kusů) a platili velké honoráře. Za tu dvoustránku jsem dostal asi 8000 korun, což bylo tenkrát opravdu hodně.

Který český, případně zahraniční ilustrátor Vás na počátku ovlivnil?

Odmalička se mi samozřejmě nejvíc líbil časopis Čtyřlístek. Já jsem své Čtyřlístky opatroval jako oko v hlavě a četl je tisíckrát dokola. Když mi někdo donesl nějaké číslo Čtyřlístku, tak to byla obrovská událost. Z cizích komiksů se mi nejvíc líbil seriál Asterix, který vycházel na zadní straně časopisu Sedmička, jenže ho v roce 1980 stopli, že je příliš imperialistický. Takže Čtyřlístek, Asterix, francouzský Pif a Kája Saudek.

Roku 1995 jste v časopisu Reflex začal publikovat komiks Zelený Raoul. Proč vlastně zelený mimozemšťan?

To napadlo Tomáše Baldýnského, který byl tehdy redaktorem Reflexu. Spoluzakladateli seriálu Zelený Raoul byli redaktoři časopisu Reflex – Milan Tesař, Dan Hrubý a Tomáš Baldýnský. Pamatuji si, jak mi tehdy říkali: "Ten Zelený Raoul by měla být taková malá figurka, trošku podobná, jako jsou v televizi Jů, Hele a  jak je tam ten Muf." Tak jsem nakreslil zelenou figurku s tykadly a rádiovkou – protože je v téhle zemi věčně zima a já jsem zimomřivý člověk. A také možná proto, že ta rádiovka trošku vyjadřovala určitou přízemnost našich lidí. Baretka, rádiovka, zmijovka k našim lidem často patří. Mít vlastní píseček, nic moc neřešit, sousedovi chcípne koza, tak já mu to přeju... a hlavně mu cokoliv závidět... Neříkám, že je u nás všechno špatně, ale ta rádiovka mi prostě nějak tak k Čechům sedla.

Jak vůbec vzniká komiks? Kterou technikou své obrázky vytváříte?

Kreslím klasickou tužkou na obyčejný papír. Pak skicu přiložím na prosklený kopírovací stůl, na ni položím výkres, prosvítím to a vidím kontury, které jsem nakreslil tužkou. Potom je obtáhnu fixou. Dřív jsem je obkresloval perem, které jsem namáčel do kalamáře. Již několik let kreslím americkými nebo německými fixy se speciálními hroty. V minulosti jsem vybarvoval ručně anilinovými barvami, teď jsem domluven s grafiky, kteří mé černobílé kresby vybarvují v počítači. Takže vlastně odevzdávám „jenom" černobílé verze.

V roce 2004 jste šokoval veřejnost billboardem s Bin Ládinem a textem „Myslím to upřímně!", který parodoval známý billboard Stanislava Grosse. Očekával jste takové pohoršení veřejnosti?

Vůbec mě to nenapadlo. Z okna hospody jsem viděl předvolební billboard Stanislava Grosse. Všude, kde jsem byl, to z těch billboardů myslel upřímně. Když jsem to pozoroval, tak jsem si říkal, že Hitler to myslel také upřímně. Když Adolf Eichmann likvidoval Židy, tak to bohužel myslel také upřímně. Usáma bin Ládin zabíjí lidi a také on to myslí upřímně... Samozřejmě, je v tom notná dávka černého humoru i notná dávka pravdy. Tak jsem si řekl, že místo Grosse použiji bin Ládina. Udělal jsem ten billboard a říkal si, že to třeba pobaví pár lidí z hospody, nebo někoho, kdo pojede kolem. Nenapadlo mě, že během tří dnů zavolá na osmdesát televizních redaktorů. Dokonce to ve svém vysílání měla i Al Jazeera. Tehdejší starosta Třebíče na mě podal trestní oznámení, pak mě vyšetřovala kriminálka, zda jsem se nedopustil trestného činu propagace terorismu. Poté to smetli ze stolu. Šlo o nadsázku a ta se soudit nedá.

Socha Svobody 1997

V Zeleném Raoulovi často karikujete politiky, což se některým nemusí líbit. Už Vám někdo vyhrožoval?

Mockrát. Spíše to ale byli jejich naprosto fanatičtí příznivci nebo tzv. podržtašky – tajemníci. A podobně. Výhružky mi přišly kvůli Jiřímu Paroubkovi a Karlu Březinovi. Od jejich fanatických fanoušků jsem dostával dopisy a e-maily s výhrůžkami zabitím, rozřezáním a takovými.  Jeden rozzuřený chlap mi popisoval, co všechno se mnou udělá...

Setkáváte se naopak s pozitivními reakcemi, či dokonce se zájmem politiků o karikaturu a její koupi?

Jedna karikatura se líbila Kalouskovi. Volal mi, jestli se pro ni může zastavit. A takhle si ode mne koupil během roku dvě nebo tři. Na jedné byl se svou manželkou. Tam mu říká, že nestojí za nic, jelikož mu nestojí. Tu dal manželce k Vánocům. Za půl roku se rozvedli. Nevím, jestli to mělo nějaký vliv...

Všiml jsem si, že jste ilustroval i komerční zakázky. Jakou zakázku, popřípadě pro kterou politickou stranu byste odmítl?

Určitě bych odmítl, kdyby mě oslovili z rudé komunistické strany. Celkově se snažím karikovat politiky všech politických stran bez rozdílu. Karikuji, kreslím, baví mě to, ale nechci pro ně kreslit způsobem, že bych jim dělal kampaň.

Jaké máte plány do budoucna?

Kromě Reflexu, pracuji na svém vlastním autorském komiksu, který je nadčasový, a nepolitický. Odehrává se v americkém Los Alamos a v nevadské poušti, kde se v 50. letech prováděly pokusy s atomovými bombami. Je to napůl detektivka, napůl horor, který je kreslen zábavnější formou. A hlavními postavami jsou dvě krásné ženy. Dále spolupracuji se spisovatelem Ondřejem Neffem na komiksu, který nemá s politikou naprosto nic společného. Snažím se o velice naturalistickou kresbu. Bez Kalouska, Klause, Paroubka. Uvidíte tam nádhernou holku, mafiány s drahými auty, kteří většinou špatně dopadnou... – Takový lehký odraz doby. Mělo by to vyjít na jaře. A jinak? Plánů, těch mám moc.