Paroubkové
Obsahy(1)
FilmPOLITIK pátrá po důvodech negativního mediálního obrazu Jiřího Paroubka. Někdejší předseda sociální demokracie a český premiér byl některými médii a internetovou komunitou zesměšňován a šeredně karikován jako ztělesnění zla a odporná postava, která vede zemi do záhuby. Režisér si vytiskl jeho nejznámější zpodobnění a vydal se ptát novinářů, technařů i samotného politika. (MFDF Ji.hlava)
(viac)Recenzie (14)
Dokument o jednom z nejsilnějších mediálních obrazů - Paroubkovi, kterého jeho vládní nástupci dokázali v negativní politické praxi hravě překonat, ale jen částečně zacelili obrovskou mezeru, jež po něm zbyla v médiích. Spektrum Paroubkových odpůrců se svému nedostižnému sokovi na hrudi nápadně podobá slabou sebereflexí, fyziognomicky (ten, co první hodil vajíčkem ! či pilný autor paroubkovských článků) a stejnou mírou tupé nenávisti, kterou přisuzuje jemu. Bělohradského chytrá formulace tekuté nenávisti možná není nejlépe vysvětlena, technické zpracování je povýtce studentské, k dokumentu by podle mého patřilo ještě vyjádření utrápených či pyšných mediálních poradců (agentury?) někdejšího premiéra. P.S. V národě Paroubků platí: trenýrky = rodina. 3-4* ()
Film Jana Látala, pátrající po důvodech negativního mediálního obrazu Jiřího Paroubka, sám o sobě vytváří mediální obraz (přestože s výrazně omezenějším publikem), tentokrát o kriticích tohoto bývalého premiéra. A tento nový obraz převážně ukazuje kritiky jako lidi hloupé a argumentačně impotentní. Prvotní nápad je miliónový, avšak aby výsledek mohl být brán vážně, musela by předcházet důkladná analýza, která by zohledňovala také subjektův vklad (jeho konkrétní činy, kontext...), tj. která by jasně rozlišila, co je prosté zobrazení skutečnosti a co je interpretace/mediální fikce. ()
Nic jiného, než obhajoba nejúspěšnějšího českého spisovatele, lva, sexy mozka, nadsamce a budoucího prezidenta zeměkoule. Celá myšlenka založená na jeho záměrném karikování ze strany pravicových médií mi přijde zcestná. Nebyla to ani tak aktivita české pravice (i když na tom postavili svou volební kampaň), jako čistě Jyrkova nabubřelost, arogance, neschopnost nadsázky jak směrem k pravicovým médiím, tak do vlastních řad. No a poté zákonitě přišla odveta jak zleva, tak zprava. ()
Přehlídka subjektivních názorů, méně či více zajímavých na osobu Jiřího Paroubka, které jsou podpořeny výběrem 40 fotografií s expresivním zachycením okamžiku, což má podpořit střet nelichotivých narážek s osobním vyjádřením samotného objektu mediálního kolotoče. Zajímavá konfrontace pohledů z obou stran, přičemž se projevuje absolutní dezinformovanost občanů, způsobená masmédii. ()
Nejsme si jistý, zda se to vůbec dá nazývat dokumentem, protože to na mě tak rozhodně nepůsobilo. Jediné, co jsem si z toho odnesl je to, že mladí nemají Paroubka rádi (ach, jaké překvapení). Bohužel jsem se ale nedozvěděl proč tomu tak je. Nemyslím si, že je to tím, že by mladí (mezi které se počítám) neměli názor, jde spíš o to, kdo byl v dokumentu osloven. Z "účinkujících" jsme nabyl dojmu, že moje generace je tlupa pologramotných idiotů, kteří jsou neustále na nějakých drogách, nemají absolutně žádný názor a jediné, co je zajímá, je jít s proudem a nadávat na společnost a její elity (ať již jsou jakékoliv). Jiřího Paroubka považuji za jedno z nejhorších zjevení na naší politické scéně, bohužel tento dokument není ani tak o Jiřím Paroubkovi, jako spíš o schopnosti autora vybrat si co největší ztroskotance a natočit s nimi rozhovor. Upřímně se divím, že jak Bělohradský, tak Mareš měli potřebu se takovéto propagace podprůměrnosti zúčastnit. PS: Teď jsem si přečetl teprve cíl, jaký si autor dal. Bohužel jsem již ohodnotil odpadem a nižší stupeň tu nemáme. ()
Reklama