Spisovatel a scénárista René Goscinny se narodil 4.srpna 1926 v Paříži do rodiny polského chemika, jeho matka Anna pocházela z vesničky Chodorkov, jež se nachází na dnešním území Ukrajiny. V roce 1928 dostal otec Stanislaw výhodnou nabídku práce chemika v Argentině, a tak se celá rodina přestěhovala do Buenos Aires, kde René a jeho o šest let starší bratr Claude prožili dětství. René navštěvoval francouzské školy, kde často bavil své okolí, čímž kompenzoval svou vrozenou plachost. Na základě zájmu o obrázkové příběhy začal také kreslit. Rok po jeho maturitě, v roce 1943, otec zemřel a René se tak musel postavit na vlastní nohy. První práci získal v reklamní agentuře, kde působil jako ilustrátor. V roce 1945 se matka s oběma syny přestěhovala do New Yorku, kde jim poskytl zázemí strýc Boris. Aby se vyhnul službě v americké armádě, nastoupil v roce 1946 René vojenskou službu ve francouzském Aubagne. I zde si všimli jeho talentu, a tak se zabýval malováním vojenských plakátů apod. O rok později se dostal k první „vážné“ zakázce, když ilustroval knihu „Dívka se zlatýma očima“.
Po návratu do New Yorku ho čekalo těžké období, nemohl si najít práci, neměl zde ani žádné přátele. Po nějaké době si našel práci v malém studiu, kde se sblížil s několika lidmi podobného ražení (mj. pozdějšími zakladateli slavného magazínu „Mad“). Větší uplatnění získal jako umělecký vedoucí vydavatelství „Kunen“, kde napsal několik dětských knih. V roce 1951 se René vrátil zpět do Paříže, kde získal funkci šéfa francouzské pobočky „World press agency“. V tomto období také potkal jednu ze zásadních postav své kariéry, a sice kreslíře Maurice de Bevereho známého jako Morris, jenž se proslavil jako autor slibně se rozjíždějící komiksové série „Lucky Luke“. Oba tvůrci si padli do oka a v roce 1955 začali na sérii spolupracovat. Jejich kooperace trvala až do Reného smrti a vydali spolu přes čtyřicet alb s tímto hrdinou. Lucky Luke, kovboj rychlejší, než jeho vlastní stín, jenž vtipně parodoval a odkazoval na skutečné i fiktivní postavy westernových i jiných dějin se postupem doby propracoval na jednu z nejúspěšnějších komiksových postav starého kontinentu. Právě v roce 1955, kdy začaly jeho práce na Lucky Lukeovi, potkal ještě zásadnějšího spolupracovníka. Tím nebyl nikdo jiný, než kreslíř a scénárista Albert Uderzo. Spolu s Jeanem Hébradem založili vlastní společnost Edipress/Edifrance pod jejímiž křídli spolu rozjeli několik komiksových sérií jako „Clairon“ nebo „Pistolin“. Goscinny samozřejmě pracoval i sám a jeho práce se dostali např. do magazínu Tintin a jiných publikací. Za zmínku určitě stojí ještě několik knih o „malém Mikulášovi“ (Le Petit Nicolas), které slaví úspěchy dodnes.
V roce 1959 Edipress/Edifrance začala vydávat magazín Pilote, jeden z nejzásadnějších časopisů svého typu, kde odstartovala celé řada později úspěšných sérií. Hned v prvním čísle se také objevilo nejznámější „dítko“ z dílny Goscinnyho a Uderza, nikdo menší, než galský válečník Asterix a jeho přátelé. Zřejmě nejznámější evropský komiks všech dob asi není třeba blíže přibližovat, snad tedy jen krátce. Příběhy se odehrávají v období vlády Julia Caesara, který decimoval tehdejší galské území (mj. i dnešní Francie) svými legiemi. Po porážce sjednocených galských vojsk u Alesie a kapitulaci náčelníka Vercingetorixe bylo území celé římské. Až tedy na jednu jedinou přímořskou vesnici na severu Francie. Obyvatelé odolávají všem pokusům o podmanění díky druidovi Panoramixovi a jeho kouzelnému nápoji, jenž dodává nadlidskou sílu. Ze všech možných figurek, s kterými se v příbězích setkáme je samozřejmě nezbytné zmínit statečného, čestného a mazaného válečníka Asterixe a jeho věrného, věčně hladového přítele Obelixe. Komiks si získal tisíce fanoušků mezi dětmi i dospělými zejména pro svou inteligenci a vtip. Nejen, že je protkán celou řadou historických či zeměpisných reálií a nenásilnou formou tak působí i jako jakási učební pomůcka, ale stejně tak slouží jako pestrá knihovna popkulturních odkazů. Unikátní komiks slavil zasloužený úspěch a oba tvůrci spolu vydali přes dvacet pokračování této legendy. Kromě Asterixe ještě stojí za zmínku humoristická série „Iznogoud“ odehrávající se ve starověké Arábii.
Goscinnymu nebyl cizí ani svět filmu, pracoval na scénáři komedií KRYSY Z TEMNOT a LE VIAGER. Napsal také scénář k televiznímu zpracování příhod „malého Mikuláše“ TOUS LES ENFANTS DU MONDE. Podíl se rovněž na hrané adaptaci Tintinových dobrodružství TINTIN ET LES ORANGES BLEUES. Po úspěchu Asterixe na sebe nenechalo čekat ani filmové animované zpracování. Prvním byl ASTERIX a GALOVÉ z roku 1967, s kterým však René kromě předlohy neměl nic společného. Ve stejném roce však Goscinny i Uderzo spolupracovali na televizní verzi s názvem DEUX ROMAINS EN GAULE. Černobílý snímek byl kombinací hraného a animovaného snímku – konkrétně všechny postavy až na Asterixe a Obelixe byly hrané, ale bohužel se z něj dochovaly pouze fragmenty. O rok později oba pánové usedli na režisérské stoličky a podle vlastního scénáře natočili film ASTERIX A KLEOPATRA. V roce 1971 René zrežíroval podle svého a Morrisova scénáře také první celovečerní dobrodružství Luckyho Lukea ŠŤASTNÝ LUKE – DAISY TOWN. V roce 1976 uvedli Uderzo a Goscinny opět jako režiséři a scénáristé zřejmě nejuznávanější Asterixovo filmové dobrodružství 12 ÚKOLŮ PRO ASTERIXE. Až po Goscinnyho smrti byl uveden i druhý příběh Luckyho Lukea, který zrežíroval společně s Morrisem BALADA O DALTONOVÝCH. Asterix se poté vrátil ještě v několika filmech, v novém tisíciletí dokonce i hraných.
Goscinny byl v roce 1967 oženil s přítelkyní Gilberte Pollaro-Millo. O rok později se jim narodila dcera Anne, jež se později stala rovněž scenáristkou. René Goscinny zemřel poměrně mlád ve věku 51 let na infarkt. Posledním dílem Asterixových dobrodružství, na kterém pracoval, byl Asterix v Belgii. Od té doby vydává příběhy hrdého Gala Albert Uderzo sám, ve funkci scénáristy i kreslíře. Za svůj život i in memoriam posbíral René Goscinny mnoho cen za své dílo.
Josef "J.Connor" K
