Biografia
Pyrkosz byl výrazným, charakteristickým hercem, nepochybným mistrem druhořadých rolí, který si dovedl v jedné scéně pro sebe ukrást polovinu filmu.
Witold Bronisław Pyrkosz byl polský divadelní, filmový a dabingový herec. V roce 1954 dokončil Státní hereckou školu v Krakově a rok poté debutoval na jevišti Divadla Stefana Žeromského v Kielcích v komedii „Lehkomyslná sestra“ Włodzimierze Perzyńského. Ve stejném roce začal vystupovat v krakovském divadle Teatr Ludowy, ve kterém strávil následujících devět let. Příznivé ohlasy získal za roli George Miltona ve hře „O myších a lidech“ (1959) v režii Jerzyho Krasowského. Za roli Sadybana ve hře „Kondukt“ získal roku 1963 ocenění na IV. Festivale polských moderních umění (Festiwal Polskich Sztuk Współczesnych).
Od roku 1964 strávil jedenáct let ve Vratislavi, vystupoval v dramatech Witkacyho, Becketta i v shakespearovských rolích. Ve stejné době hostoval v Divadle Julia Słowackého v Krakově. Spoluvytvářel populární kabaret „Dreptak“. V roce 1975 se přesunul do Varšavy, kde účinkoval na prknech většiny tamních divadel. Poslední premiéru měl v roce 2004 ve varšavském Divadle Ochoty, konkrétně v roli Mateje Popova v komedii „Plukovník Pták“ Christo Bojčeva. Dohromady vystoupil ve více než stovce divadelních inscenací a ještě bohatší je jeho rozhlasová tvorba. Na svém kontě má také nejméně 120 filmových a televizních rolí, zejména vedlejších a epizodních.
Za zmínku jistě stojí desátník Wichura ze seriálu Čtyři z tanku a pes (1966), zbojník Pyzdra z Janosika (1973), nájemník Balcerka z Alternatywy 4 (1983) – sešel se zde mj. s řadou herců ze seriálu Čtyři z tanku a pes – a konečně Lucjan Mostowiak, nestor rodu z nekonečné telenovely M jak miłość (2000), kterého ztvárňoval od roku 2000 až do své smrti. Asi nejznámějšími filmy, ve kterých se objevil, jsou válečná Eroica (1957) Andrzeje Munka, historická fantasy Rukopis nalezený v Zaragoze (1964) Wojciecha Jerzyho Hasy, krimi komedie Vabank (1981) a fantasy komedie Kingsajz (1987), obě v režii Juliusze Machulského.
V období válečného stavu v Polsku (1981–1983) se účastnil bojkotu médií. V éře Polské lidové republiky se politicky nijak neangažoval, v letech 1999–2006 byl radním okresu Piaseczno. Witold Pyrkosz byl ženatý dvakrát. Jeho první ženou byla Ewa Bilewska, se kterou měl syna Pawła. Od roku 1964 byla jeho ženou téměř o dvacet let mladší Krystyna Pyrkosz, se kterou měl syna Witolda a dceru Katarzynu. Zemřel na následky mrtvice, která ho postihla po zápalu plic. Urna s jeho popelem je uložena na hřbitově ve městě Góra Kalwaria nedaleko Varšavy, kde žil.
Witold získal několik ocenění, např. Zlatý kříž za zásluhy (1974), Rytířský kříž Řádu znovuzrozeného Polska (1984), Odznak „Zasloužilý kulturní činitel“ (1984), Zlatou medaili za zásluhy o kulturu Gloria Artis (2009).
Herec
Krátkometrážny | |
---|---|
1969 |
Wenus z Ille (TV film) |
1967 |
Upiór (TV film) |
1965 |
Modrý pokoj (TV film) |
1958 |
Con bravura |