Dotek zla
Touch of Evil
Touch of Evil
Réžia:
Orson WellesScenár:
Orson WellesKamera:
Russell MettyHudba:
Henry ManciniHrajú:
Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Ray Collins, Dennis Weaver, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor (viac)Obsahy(1)
Spočiatku plánovalo filmové štúdio Universal zamestnať Orsona Wellesa (1915-1985) len ako herca. Ale keď zistil Charlton Heston (1924-2008), ktorého obsadili ako superpopulárneho herca tých rokov, že na projekte spolupracuje Welles, oznámil bossom štúdia, že je ochotný spolupracovať na každom projekte, ktorý bude režírovať Orson Welles. No a potom sa k Wellesovi pripojili Marlene Dietrich (1901-1992), Janet Leigh (1927-2004), Joseph Cotten (1905-1994) a iné hviezdy. Dotyk zla nesie malé mestečko ležiace na americko-mexickej hranici. Jeho otlačok sa prenáša aj na hlavných hrdinov tohto mračného thrilleru: na mexického šéfa oddelenia boja s narkotikami Migela Vargasa (Charlton Heston), meniaceho sa z poriadkumilovného muža a policajta na pomstychtivého blázna, na jeho nevinnú ženu Susan (Janet Leigh), ponorenú zločincami do drogového tranzu, na amerického policajta Hanka Quinlana (Orson Welles), predávajúceho svoju dušu diablovi bohatstva... Klasický film noir z dielne Orsona Wellesa rozpráva príbeh o mexickom šéfovi oddelenia narkotík Mikeovi Vargasovi, ktorý je v pohraničnom meste na krátkej svadobnej ceste so svojou americkou manželkou. Tu sa však musí zapojiť do vyšetrovania vraždy a svedčiť proti Grandimu (Akim Tamiroff) , drogovému bossovi. Grandiho brat a synovia Vargasa sledujú a v snahe stiahnuť Vargasa z prípadu sa vyhrážajú jeho manželke... Osobitú exotiku dodáva filmu zlovestný latinskoamerický rock and roll skomponovaný Henrym Mancinim a Marlene Dietrich v extravagantnej úlohe mexickej cigánky s nemeckým prízvukom... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (208)
Americký typický film noir, jehož základ spočívá v černobílém expresionististickém zpracování. Také v tomto snímku se objevuje postava charakterisovaná svou cyničností a amorálností, jak tomu bývá zvykem u ostatních film noir. Za zmínku stojí, že tento snímek se řadí mezi poslední díla tohoto typu, neboť éra film noir trvala pouze mezi lety 1936 - 1958. Všestranný režisér O. Welles se sám obsadil do nejzajímavější postavy uznávaného kriminalisty, bývalého alkoholika, jenž vyšetřuje vraždu na americko-mexické hranici. Do vyšetřování se zaplete mexický diplomat Ch. Heston, jenž postupně odkrývá Wellesovy nezákonné a nekalé kriminalistické metody. Patrnerku nepříliš přesvědčivého Mexičana hrála J. Leigh. Přestože je Dotek zla mé první seznámení s filmem-noir, hodnotím toto dílo velmi pozitivně, ať už pro specifickou temnou atmosféru či pro zrůdnou bezcharakternost hlavního hrdiny. ()
Přestože vlastně ani netuším kterou verzi snímku jsem vlastně viděl hodnotím tento film všemi deseti jako starou dobrou Hollywoodskou školu. ()
Už od úvodnej famóznej kamerovej jazdy bez strihu podfarbenej čiernobielym vizuálom bude každému divákovi jasné, že film bude o štýle. A keď sa vzápätí objaví na scéne sebastredný Welles, ktorý hrá vynikajúco a vyzerá odpudzujúco, tak bude aj o ťažkom charaktere. No stačí vtlačiť filmu ľúbivý vizuál, farebné a kamerové hrátky a jedného výrazného protagonistu? Pre mňa nie, príbeh je rovnako dôležitý. Ku konaniu detektíva v závere (zúčtovanie s Grandim) nevedú dostatočne priechodné cestičky. Rovnako nelogicky si počína i jeho pravá ruka Menzies. Na viacerých miestach ho ospevuje a podporuje, lebo vďaka nemu podrástol. Pomáhal mu v nekalej činnosti, no práve on podpíli svojmu učiteľovi konár. Málo uveriteľný fakt po desaťročiach trvajúcej spolupráci. Quinlanov náprotivok Vargas v podaní Hestona je mexikánsky beloch nafarbený natmavo s perfektnou angličtinou. Jeho výkon je iba priemerný. Vôbec mu nepridáva či zdatne nesekunduje manželka v podaní Leigh, skrátka ich vzťah nežeriem, neiskrí to a ani chémiu to nemá. Ako má správny mexikánec vyzerať, to predviedol Akim Tamiroff ako Joe Grandi. Výstredný, impulzívny prejav podporený lámavou angličtinou: "He's got a reputation. He's got a young bride." :) Filmu vôbec nepadol hudobný motív rock-n-rollu. Veľmi to vyrušovalo. Divák si však napriek matnému príbehu akých sú stovky, užije výbornú réžiu, hru svetiel a už viackrát spomínanú kameru. ()
Dle mého zde trochu přeceňováno. V době svého vzniku to moc velký úspěch nemělo a že by to postupem času získávalo na kvalitě se mi nezdá. Problém pro mě byl v tom, že polovinu filmu se nedalo poznat, jestli je to komedie (parodie) nebo opravdová krimi. Hlavně postavy okolo Grandiho se chovaly jako komediální figurky. Teprve ke konci film zvážněl a dalo se na něj docela koukat, ale i tak mi to přišlo dost naivní (i na tu dobu, ve které film vznikl). Nicméně Orson Welles, kterému bylo v době natáčení filmu teprve 43 let (a přitom vypadal na 65) si postavu anti-policajta vystřihl parádně. ()
Skvělou kameru, hudbu i výkon Orsona Wellse s Janet Leigh bohužel potápí tuctový příběh. ()
Welles sa vyžíva v škaredosti - seba, svojej postavy, svojho filmu. ()
Zajímavý film o jednom bombovém incidentu na mexicko-americké hranici a jeho důsledcích pro mexického policistu, který tam byl zrovna na líbánkách se svou brutálně sexy manželkou. Na hranici tedy exploduje časovaná bomba nastražená ve vozidle a zabije staršího bohtaého chlápka a jeho mladou přítelkyni. Zároveň je zde mexický zvláštní prokurátor jménem Miguel Vargas, který zde zrovna tráví líbánky se svou krásnou novomanželkou Susie. Vyšetřování vede starý tlustý a zkušený policejní kapitán Hank Quinlan se svým fanaticky oddaným asistentem Petem Menziem. Quinlan je léčící se alkoholik, bigot, který nesnáší Mexičany a má protetickou nohou, ve které sídlí jeho instinkt. Noha ho začne svrbět vždycky, když narazí na zločince. Do výbuchu bomby zaplete mladého Mexičana jménem Sanchez, který se tajně oženil s dcerou chlápka, kterému vybouchlo auto. Během výslechu v Sanchezově bytě najde starý fízl dva dynamity v krabici od bot, ačkoliv těsně před tím byla prázdná, jak si všimnul Vargas. A tak začíná mít podezření, že mnoho z jeho předchozích případů, kde cítil svůj instinkt, bylo podobně zmanipulovaných. Nasraný Quinlan tohle obvinění odmítá. Dále je zde jistý podnik „strýčka“ Joe Grandiho, vůdce zločinecké rodiny, kterou vyšetřuje Vargas. Spojí se s Quinlanem proti Vargasovi, a policajta na svou stranu dostane tím, že na něj chrstne chlast, čímž prolomí jeho střízlivost. Grandi nařídí svým mužům, aby odchytili a omámili Susie nelegální marihuanou. Nejprve jí tedy terorizují v hotelu na americké straně hranice, pak ji nechají načichnout kouřem z konopí a v bezvědomí ji zamknou na hotelovém pokoji. Quinlan následně uškrtí Grandiho a jeho tělo nechá vedle Suzie, ale díky své opilosti a únavě tam zapomene také svou hůl. Suzie se pak probudí a volá o pomoc, a tak dorazí policie, která jí zatkne za vraždu. Nicméně, Pete Menzies najde v pokoji Quinlanovu hůl, a tak pochopí, že vrahem je ve skutečnosti jeho velitel. Vargas pochopí, o co tady celou dobu jde a jak Quinlan manipuloval s důkazy, aby zvítězila jeho "spravedlnost". Dá se dohromady s Menziesem a společně se rozhodnou usvědčit toho tlustého zmetka díky mikrofinu a magnetofonu. To vede k napínavé závěrečné scéně na mostě a pod mostem, během které toho tlustého bastarda usvědčí, ale zadarmo to nebude. Tak aspoň se Vargas sejde se svou krásnou ženuškou...Jo, byl to dobrý noir, ve kterém nechybělo nic, co by měla pořádná detektivka mít. ()
skvela forma, atmosfera, dialogy, charaktery postav predurcuju tento snimok ku perlickam kinematografie. ()
'An old lady on Main Street last night picked up a shoe. The shoe had a foot in it. We're gonna make you pay for that mess. ' ()
Dokonalá filmarina - kamera, hra so svetlom, strih, atmosféra. A sám maestro vo svojej najslizkejšej a najodpornejšej, ale veľkej roli. ()
Zajímavý námět a slušný scénář, ovšem režie, herecké výkony (např. noční recepční v motelu nebo strejda Joe) a hlavně dialogy dost špatné. Každopádně se postavy chovaly velmi podivně, možná lze část viny přičíst českému dabingu. ()
Úvodní téměř čtyř minutová scéna bez jediného střihu, nastavila laťku tak vysoko až jsem se počal obávat, že ji následující děj jen těžko bude překonávat. Naštěstí opak je pravdou. Film je (ačkoliv od spousta recenzentů a publika je nesmlouvavě vražen do žánrové škatule) v mých očích výbornou směskou všech různých filmových pochutin. To je zřejmě aspekt, který mnoha divákům nemusí jít pod nos, jelikož dle titulků pod názvem má jít o krimi a film-noir a to může být dosti zavádějící. Ale kdo chce i tento zmíněný žánr v něm docela hladce najde. Mně osobně ten guláš stylů velmi oslovil a zároveň potěšil. Ta ohromná nadsázka, která se v něm dá najít je prostě originální. Nadsázka, která ale pouze neobrací všechno ve smích a pohrdání. Navíc tvůrci dokázali do této nadsázky, která hodně vyčnívá, dostat do fungující lajny i samotný příběh, který hezky plynne a který dokáže bezproblémů přiblížit postavy a jejich osudy samotnému přihlížiteli (rozuměj divákovi). A to je právě moment, který tak v tomto filmu oceňuji. Mám pocit, že kdyby byl příběh vyprávěn jen v žánrových intencích, nebyl by tak chutný (pouze subjektivní pocit). Dále tu máme ohromnou sebeironii, kterou lze samozřejmě najít v situacích, které se odehrávají kolem Wellese. Dialogy jsou v těchto momentech umocněny stylizovanou kamerou a obvyklými světýlky. Ale nenechte se zmást mými neumělými slovy. Snímek umí i pěkně překvapit a ukázat i trochu z odvrácené strany lidské psyché. Jako zajímavost mohu přihodit, že uprostřed tohoto mého rozplývání ale narážím na rozpor. Ten tkví v tom, že vlastně celkově snímek působí emočně dosti ploše a je spíše studený než aby mně rozbušil srdce. Tak proč tedy pět hvězd? Určitě za um režiséra (a vtomto případě i herce) a jeho originální pohled na filmování jako takové. Nemohu si pomoci, ale jeho snímky jsou takové jinačí. Dále pak za výkony některých herců. Kromě Wellese bych vyzdvihnul Akima Tmiroffa. O samotném filmovém zpracování nemá cenu mluvit. Je to výborná práce z technologií a musí se prostě vidět. Dále snímku dobře sekunduje hudba Henryho Manciniho. A vůbec je toho ve filmu spousty o čem by se dalo psát. Nejlepší je ho zhlédnout a posuďte si sami. ()
Fantastický Welles před kamerou (herecky mu tu opravdu nestačí nikdo) i za ní (úvodní long take jako jeden příklad za všechny). A kdyby se celý film nesl ve stejném duchu jako závěrečná 45timinutovka (zejména pak famózní finální odposlouchávačka), pak nemám sebemenších výhrad. Jenomže v tom prostoru předtím se to hemží tupými (to hovado z motelu mě iritovalo jako málokterá postava v posledních letech) a/nebo protivnými (v podstatě všichni američtí ouřadové a mexičtí gangsteři) charaktery a místy uširvoucím rockandrollem (a že mám tenhle žánr rád), což mi zkrátka a dobře lezlo na nervy (nebo jsem jen možná měl špatnou náladu). O tom, že hlavní postavou je Mexičan, co mluví anglicky líp než průměrný absolvent Ivy League a ve španělštině má větší přízvuk než já, radši pomlčím... Výše zmíněné platí o "režisérské" verzi - tu (ty?) další musím ještě zhlédnout. ()
80% ()
Dobry film, ale miestami mi vadil chaos na scene, ked sa vela postav zacalo prekrikovat. z hereckych vykonov sa mi najviac pacil samotny Orson Welles a Janet Leigh, no celkovo mozem povedat, ze som mal o kusok vacsie ocakavania. ()
Sin City z padesátých let. Naprostá dokonalost. ()
O. Welles je mistr ve výstavbě filmového příběhu. Hned vedle velmi dobře zpracovaného tématu je samotná formální stavba filmu, práce se světlem, zvukem a hlavně kamerou. Hloubková montáž a dlouhé záběry, v tom Welles vyniká jako málokdo. ()
Úvodní scéna nemá chybu a Orson Welles ukazuje, že je právem řazen mezi nejlepší režiséry. Kdybych ale o filmu předem nic nepřečetl, rozhodně bych ho nedocenil, protože příběh nijak převratný není, vyprávění plyne lineárně. Ale koukat na to, jak si režisér vyhrál s každým záběrem, to je pastva pro oči. Neustále využívá tzv.hloubku pole a aranžuje postavy v několika plánech. Pořád říkám, že momentálně módní 3D je nesmysl, ale kdyby točil Welles ještě dnes, asi bych dal těm brýlím ještě šanci :) ()
Vynikající krimi-noir film.Skvělá atmosféra.Výteční herci i když Heston v roli trochu nezvyklé roli. ()
Nejlepší Welles od dob Občana Kanea. Superlativní kamera a nevšední inovátorský režijní přístup působí jako tvrdá a nemilosrdná rána nástrojem přímo do očí diváka, atakující ho zcela v nepřipravené pozici. Pocitově a způsobem vyprávění mnohonásobně silnější než samotný obsah. Čistá, ničím nezkažená, nefalšovaná nabíjející kinematografie v té nejčiřejší možné podobě, ukazující jeden z nejlepších způsobů vyprávění pomocí obrazu. Welles dynamicky vypráví příběh odehrávající se v reálném čase, se zvláštními charaktery a ve zjevné, ale zato cílené snaze uniknout zavedeným filmovým konvencím a pomocí každého filmového záběru bortí pomyslnou učebnici filmařiny. Dramatické využití neobvyklých kamerových přístupů, extrémně expresionistické, plné stínů, silného kontrastu, filmových rozkvětů, děsivých úhlů a famózně se pohybující kameře. Postava policejního kapitána v roli samotného Wellese a jeho absurdní touha po kontrole velmi nápaditě a zároveň lehce připomíná autobiografické prvky, které pravděpodobně odpovídají jeho stylu života a prokleté tvůrčí kariéře. Jeden z nejlepších a nejklasičtějších zástupců film-noir, u kterého je nutné přistoupit na jisté pravidla hry, které nekompromisně rozbíjejí způsoby zachycení filmového obrazu a jeho následného vyprávění, a které si Welles neustále přizpůsobuje a ohýbá ve svůj vlastní osobní prospěch na úkor nejisté pozorovatelské pozici diváka. Jeden z nejkultovnějších filmových úvodů. Osobité, v rámci filmové tvorby jedinečné, odvážné, chladné a zanechávající nesmazatelný dotek zla, vysmívající se veškerým filmařským pravidlům a zavedeným konvencím. "That wasn't no miss, Vargas. That was just to turn you 'round, so I don't have to shoot you in the back. Unless you'd rather run for it." ()