Réžia:
Orson WellesHudba:
Heinz RoemheldHrajú:
Rita Hayworth, Orson Welles, Everett Sloane, Glenn Anders, Ted de Corsia, Erskine Sanford, Errol Flynn, Richard Wilson, Arthur Tovey, Jessie Arnold (viac)Obsahy(1)
Michael O'Hara (Orson Welles) se proti svému přesvědčení nechává najmout na loď jako člen posádky na jachtě Arthura Bannistera (Everett Sloane), plující do San Franciska. Pluje s nimi i Grisby (Glenn Anders), Bannisterův právní partner. Bannister má manželku Rosaile (Rita Hayworth), o které se zdá, že má Michaela mnohem raději než svého manžela. Poté co zastaví v Sausalito, Michael přistoupí na Grisbyho šílený plán zkonstuovat falešnou vraždu sebe sama aby mohl nepozorovaně utéct. Michael za to chce 5000 dolarů, aby mohl utéct spolu s Rosaile. (Revolver)
(viac)Recenzie (100)
Rita sa po fiasku tohto noiru s Orsonon rozviedla. Ja sa jej ani nedivím. Ryšavá farba jej išla viac. ()
NFR 2018 ()
Mimořádně stylově různorodý film, pastva pro oko. Další z Wellesových mistrovských portrétů labyrintického moderního světa. ()
Ne, že by se mi nelíbily Wellesovy rozmanité vizuální hrátky (od sovětské montážní školy přes německý expresionismus až k avantgardě), ale „očistný“ poslední záběr byl stejně nejlepší. 80% Zajímavé komentáře: Visáč, Exkvizitor, sinp ()
║Rozpočet $2milióny║ ()
Vystřídá se tam opravdu hodně prostředí. Mě nejvíce zaujalo čínské divadlo a opuštěné bludiště. Děj mi ale přišel příliš zkratkovitý a důraz na shnilost lodní posádky mě nepřesvědčil. Po pravdě jsem ani moc nechápal motivace postav a Orson Welles se mi do role irskýho bitkaře vůbec nehodil. To Rita Hayworth neměla s femme fatale nejmenší problém. Mnohem víc než Welles mě zaujalo duo záporáků. Everett Sloane a jeho křížový výslech sama sebe byl fakt nezapomenutelný, a znepokojivý Glenn Anders, coby vyšinutý Grisby, tomu dával šťávu. ()
Tímhle filmem prý Welles ztratili pět milionů fanoušků. Včetně mě. ____ Největší paradox a zvláštnost filmu vychází z přechodu mezi jednotlivými hladinami vyprávění. Tedy stav, když autor (nebo divák) sám zasahuje do fiktivního děje vyprávění nebo se naopak postava z této fikce vměšuje do vnější existence autora nebo diváka. Pozor, uvedu na příkladu: Jak může být postava O'Hara determinována okolím, jak je možné, že se octla v takových nepříjemnostech, když uvážíme, že O'Haraa je zároveň vypravěčem (strůjcem všeho dění), či spíše samotným režisérem, který tahá za nitky? To vůbec není otázka deus ex machina, ale toho, že tyhle přechody mezi vyprávěním jsou jen příjemnou výjimkou a to, co potřebujeme nejméně, je ustavit ji novým paradigmatem. ____ Welles postrádá smysl pro humor. Modelka Donna Feldman k tomu říká následující: „Kdo sám sebe bere příliš vážně, má problém. Chlap, který neumí sám sebe shodit, mívá nouzi o partnerky. Ženy vycítí, že je suchar, a bojí se nudy.“ ()
Pokud se nehodláte posadit na prdel z řemeslné stránky, tak vás čeká nevýrazný prázdný noir, kde jsou postavy jenom "aby se neřeklo." Rita Hayworth je nádherná ženská ( v krátkém sestřihu bych jí skoro nepoznal, jsme zvyklý na "Gildu" ), ale tady nežije. Orson Welles má uhrančivý přízvuk, ale to je asi tak všechno. Tenhle film není vůbec o lidech. Jediné, co mě okouzlilo, byla hudba. V pozadí hraje téměř neustále. ()
Orsonovsky poetický a ambiciózní, zvýšeně zmatečný a nekonzistentní, abnormální art-noir, kde baví skvěle groteskní dvojice šmejdů Grisby & Bannister. Rozhodně film k další budoucí projekci, to adekvátně zpracovat a uležet. ()
"Někteří lidé nebezpečí vycítí. Já ne." Tak to jsme dva. Já bych tedy patrně nepodepsal přiznání, že jsem někoho zabil, ale Mike alias Černý Ir měl rád dobrodružství, peníze a paní Bannisterovou, takže si s takovou drobností příliš nelámal hlavu. Zavedl mne tím do zamotaného příběhu, který nějakou dobu vypadal napínavě, ale postupně napětí ubývalo a při šaškárně v soudní síni jsem zaplakal nad ztracenou atmosférou. Nicméně žraloci se nakonec sežrali, což je dobře, femme fatale mne tradičně okouzlila, což je potěšující, a k avizovanému konci světa zatím nedošlo, což nevím úplně přesně, jestli je dobrá nebo špatná zpráva. ()
Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic. ()
Režijně a herecky jako u Wellese vždy brilantní, ale ten příběh je trochu moc obyčejný a odhadnutelný, aby to utáhnul... Další z hříchů studia, které muselo Wellesovi furt mlít do práce. ()
Vyschnutí čínski kmeťovia v divadle, fajčiaci ešte vysušenejšie cigarety. Rita v plavkách slniaca sa a skákajúca zo skaly. Opilecká scénka v námorníckej krčme. Rozmlátenie kancelárie sudcovi pred vynesením rozsudku. Streľba v zrkadlovom bludisku. Akvárium s obrovskou korytnačkou za sklom a skupinou detí pozorujúcou vášnivý bozk. Ten film nemá zase tak dobrý dej, ako má tak veľa ikonických scén, vpáliacich sa do kinematografickej pamäti, že jednoducho nedovoľuje hodnotiť ho priemerne. Navyše, má Ritu Hayworthovú. Poznámka: Okrem spomenutých scén, je tu kultúrne napojenie. Od puberty je mojou obľúbenou pesničkou "Dievča zo Šanghaja" od Zóny A: "Ajajajajajajajajajajaja//Ja ľúbim dievča zo Šanghajajajaja//Je veľmi pekná má hnedé oči// Ja celý deň sa kol nej točím//Má čierne vlasy na nose pehy//A pery plné, plné nehy..." ()
Očividně nejde postavit film jen na Ritě a dobré režii, kdo by to byl řekl. Prostě to nefunguje - postavy ploché, scénář zajímavý až od poloviny a ani ta romance mi nepřijde funkční. Nejhorší na tom je, že díky některým krásným kompozicím a genialitě zrcadlové scény to ani člověk nemůže pořádně sestřelit. ()
O Wellesovi se říká, že od Občana Kanea už nikdy nenatočil nic tak geniálního a tento film je jeden z těch co to potvrzují, i když přiznávám, že závěrečná a hojně parodovaná či citovaná scéna mezi zrcadly je téměř geniální. ()
Pribehovo trochu skratkovity, no o to sviznejsi noir. Rita je hot, remeslo paradne, zvraty prekvapive, finalna prestrelka uzasna. Welles bol proste inde nez 99% tvorcov tej doby. 10/10 ()
Vizuálně podmanivé, ale dějově bezradné. On ani ten děj není moc na vadu, ale postavy které se v něm vyskytují už trochu ano, jelikož jsou jen sbírkou lepenkových figurín, na které se dal alespoň trochu funkčně nalepit děj, což je bohužel nejvíc vidět na hlavní postavě, která působí bezkrevně, jako kdyby na ni spáchalo frontální útok komando wampýrských sukub.Což vyvažuje například atmosféra, řemeslná stránka, či příkladně sošná blondýnka ... Ale i přestože je to vlastně dobrý film, tak se u něj mnohem snáze mluví o jeho nedostatcích, než kladech, například o tom, že na pár místech se stane něco dramatického, načež se v záběru zjeví zděšený kolemjdoucí, jen aby mohl s vyděšeným výrazem a nataženou pravicí popsat co se právě stalo, čož nepůsobí zrovna příjemně (jelikož ovšem nemám moc nakoukáno, nevím, jestli je to pro us kinematografii 40. let příznačné, či je to práce Wellesova). Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, ale když to tu po sobě tak čtu, tak jsem prošel prozření, že... Je to vlastně docela průměrné a od Orsona Wellese je vícero mnohem lepších děl. Během psaní tohoto komentáře zemřela jedna šedesáti wattová žárovka. Budiž ji pytel s odpadem lehký. ()
Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. ()
Úplne fantastické. Parádne vystavaný príbeh, kopec zvratov, sympaťák Orson Welles, neskutočne uhrančivá Rita Hayworth, no najmä dychberúca réžia, ktorá vrcholí v lunaparkovom závere s najlepšou scénou so zrkadlami v dejinách kinematografie! ()
Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit. ()
Reklama