Dáma zo Šanghaja

Vyschnutí čínski kmeťovia v divadle, fajčiaci ešte vysušenejšie cigarety. Rita v plavkách slniaca sa a skákajúca zo skaly. Opilecká scénka v námorníckej krčme. Rozmlátenie kancelárie sudcovi pred vynesením rozsudku. Streľba v zrkadlovom bludisku. Akvárium s obrovskou korytnačkou za sklom a skupinou detí pozorujúcou vášnivý bozk. Ten film nemá zase tak dobrý dej, ako má tak veľa ikonických scén, vpáliacich sa do kinematografickej pamäti, že jednoducho nedovoľuje hodnotiť ho priemerne. Navyše, má Ritu Hayworthovú. Poznámka: Okrem spomenutých scén, je tu kultúrne napojenie. Od puberty je mojou obľúbenou pesničkou "Dievča zo Šanghaja" od Zóny A: "Ajajajajajajajajajajaja//Ja ľúbim dievča zo Šanghajajajaja//Je veľmi pekná má hnedé oči// Ja celý deň sa kol nej točím//Má čierne vlasy na nose pehy//A pery plné, plné nehy..." (28.12.2020)

Velice by mě zajímalo, nad kterými konkrétními věcmi přestal mít Welles při dokončování kontrolu. Celou dobu jsem totiž hynul z těch montážnických ekvilibristik, které z celého filmu dělají docela náročnou podívanou. Jak píšou ostatní, Dáma ze Šanghaje navíc několikrát změní prostředí a vlastně i žánry a je tak neskutečně podivným mišmašem, který občas přinese nějaký úchvatný, o samotě stojící záběr, ale v kontextu celku je opravdu spíše jen něčím jako experimentem na bázi sovětské montáže. I tak jsem ale rád, že jsem tuhle rozporuplnou legendu viděl, především kvůli slavnému zrcadlovému závěru a jak jinak, také kvůli Ritě. 5/10 (26.11.2016)

Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic. (26.07.2010)

Na Dámě ze Šanghaje je zajímavé, jak moc se přibližuje ke konvencím filmu noir, jak je ozvláštňuje a jak se od nich odvrací. Několik nesouvislých poznámek... - - - Voiceover na začátku a na konci je jedním z nejlépe využitých postupů tohohle typu, co jsem kdy viděl. Pocit dusna je dán všudypřítomným horkem (potem), ale je ještě umocněn tíživým střihem (má nějaký film klasického Hollywoodu rychlejší střih?) dialogů, které bez ladu a skladu skáčí z obličeje na obličej v neobvyklých úhlech, nebo jsou snímány z neobvyklé blízkosti. Ostření (kterému ostatně moc nerozumím) by si zasloužilo samostatný rozbor. Rita Hayworth po Gildě opět ukazuje, že je pro noir jako stvořená (kdyby se vyhlašovala soutěž, dostane druhé místo hned za Lauren Bacall). A fantasmagorický závěr by mohli klidně promítat na Wellesův pomník. Geniální, funkční, expresionistické... (20.10.2012)

Noir jsem nikdy zvlášť nezbožňoval, ale Welles je holt v tomhle ohledu mistr, a tak mi Dáma ze Šanghaje nejenom úžasně rychle utekla, ale zároveň mě taky moc potěšila skvělou atmosférou. Příběh to navíc byl bezvadně vykonstruovaný a navržený a sám režisér si podle svého zvyku střihl pěknou roli. 90% (19.07.2017)