Gallipoli

Peter Weir není tuctový režisér. Své filmy vždycky natočí jinak, než byste čekali, ale ne jako nějaké experimenty, celý film je znát jeho pevná ruka provádějící naprosto konkrétní vizi. Nejinak je to v tomto válečném filmu. Weir se soustředí hlavně na dva kamarády, kteří se poznají na běžeckém závodu, po kterém nastává jejich cesta do armády. Z australské pouště se přeneseme do egyptského písku, kde se vojáci cvičí pro nasazení na skalnatém poloostrově u Bosporu, od jehož obsazení si dohoda slibovala rychlé vyřazení Turecka z války a ovládnutí Středomoří. Ale opět sledujeme oyčejné vojáky s jejich iluzemi, tužbami a hlavně kamarádstvím. Teprve při vlastním nasazení se původní představy mění ve vystřízlivění, na které ovšem není dost času. Weir je velmi uměřený co se emocí týče. Pro vyvolání žádoucího efektu postavám stačí dvě tři věty a výraz ve tváři. Není to ani trochu okázalé, o to je to účinnější. A strhující konec s během o život, to zůstane v každém. Úchvatná je scéna s lovením potopené výzbroje pod vodou, když okolo prší střepiny. Mám silný dojem, že se u ní inspiroval Spielberg pro Ryana. (17.09.2006)

Při sledování Gallipoli jsem si vybavil český Tobruk a uvědomil jsem si, jaký je rozdíl mezi tím, když točí někdo, kdo se snaží a chce, a tím, kdo umí a má prostředky. Gallipoli je výpravný snímek o jedné ne tak známé válečné epizodě 1. světové války, kdy se díky Churchillově nápadu vyřadit Turecko z války nečekaným vyloděním v blízkosti Istanbulu a rozhodným útokem na hlavní centrum Osmanské říše dostali do centra válečné vřavy australští vojáci a dostali lekci ze zákopové války, když původní Churchillovy plány vzaly díky houževnaté Atatürkově obraně rychle za své. První půle filmu nám představuje hlavního hrdinu a jeho romantizující mladické představy o kariéře u armády a vznik přátelství se svým sportovním konkurentem v podání Mela Gibsona. Film nikam nespěchá, ale není to ke škodě věci. Weir umí zprostředkovat atmosféru a vyprávět příběh tak, aby se zapsal do mysli diváka. V druhé půli pak houstne napětí po prvních bojových zkušenostech, abychom byli v závěrečné scéně svědky bezpříkladného masakru. Celkový dojem: 80 %. Není to film, který bych řadil do absolutní žánrové špičky, ale nic podstatného mu na druhou stranu nemůžu vytknout. (12.05.2013)

„Britské impérium pokrývá čtvrtinu zeměkoule a německé impérium se skládá z malé fabriky na klobásy v Tanganice. Myslím, že pokud jde o imperialismus, tak nás těžko někdo zprostí viny…“(kapitán Edmund Blackadder). Gallipoli. Kaňka v Churchillově CV (strategie nepodpořená taktikou aneb podcenění bojeschopnosti tureckých jednotek) a především bolestný šrám na australsko-novozélandské historii. Pod Weirovou taktovkou pak studie nespoutaného mladického idealismu, který se na frontě pod osudovou tíhou války hroutí jak domeček z karet. Autorův citlivý styl obohacený o jemný humor působí naléhavě i bez tlačení na pilu, za čímž stojí osobitá schopnost sdělit potřebné už jen pouhou konstrukcí příběhu. Kombinace Jarre, Strauss žádoucí, stejně jako vzpomínka na kvantum zbytečné zmařených životů kvůli "stezkám slávy" ambiciózních nadřízených v zázemí. Nasadit si na hlavu spodky, nacpat do nosních dírek dvě tužky a odpovídat na všechno „gugl“ se pak vlastně jeví jako docela rozumný počin.. (12.09.2012)

Válečný film, který vlastně o válce vyjma poslední půl hodinky vůbec není. Je o životě mladých občanů Austrálie v době první světové války, řešící dilema zda jít či nejít do války a proč. Ze začátku je film velmi zdlouhavý a člověk se tak může dívat jen na opět vynikajícího Gibsona. Naštěstí se děj začne po chvíli rozjíždět a ve druhé třetině už jsem spokojeně sledoval dění na obrazovce. Škoda špatného přístupu (asi) režiséra, film na to jak je ze začátku zdlouhavý, tak je ke konci strašně uspěchaný a hlavně cca poslední dvě minuty jsem vůbec nechápal, že už je vlastně konec. Po Tarantinových Gaunerech snad nejméně očekávaný poslední záběr, který bohužel v mých očích filmu spíše uškodil. Pokud ve mě nějaké hlubší pocity byly, konec je zazdil. (08.04.2010)

Nie je vojnový film ako vojnový film. Okrem záverečných pätnástich minút to s priamym bojom nemá nič spoločné, tým dostávajú viac prednosť charakterové črty a psychologické vykreslenie postáv. Ale cez to všetko mohlo byť to puto medzi hlavnými postavami (a tým aj naviazanosť divákov na postavy) väčšie. Weir má obrovské cítenie pre nastolenie dychberúcej drámy s pekelným záverom ako bol napríklad aj tento. A preto je dosť dôležité, keď pred filmom o ňom nič neviete, na mysli mám najmä ten záver, po ktorom mi bohovsky stuhol úsmev na perách. 80%. (03.02.2008)

Masakr v Gallipoli ve výborné režii Petera Weira je perfektní ukázkou pohrdaní staré Británie svými koloniemi. Ve skrze klasický příběh o kamarádství jen vylepšený prostředím, ve kterém se odehrává. Všudypřítomný písek ať už australský nebo africký zaleze pod kůži. Mladý Gibson je vynikající, stejně jako jeho parťák Mark Lee. První světové válce se nevěnuje moc filmů, tím spíš australanům v ní, takže už pro přehled rozhodně neminout. (11.12.2013)

Filmy Petera Weira jsou neobvyklé, i když se to na první pohled nezdá. A jednou z nejvýraznějších ukázek je "Gallipoli". Během filmu a krátce po jeho konci jsem si říkal: "No, dobrý, konec silnej, ale nic světobornýho." Ovšem za nějaký čas to ve mně začalo rezonovat a já na to: "Sakra, ten vztah dvou kluků byl vykreslenej moc hezky, ten začátek v Austrálii byl taky O.K., přechod pouště, Egypt, Gallipoli, nečekané setkání, lovení výzbroje pod vodou, běh o život, nesmyslnost války...sakra, ten film je skvělej!!!" A tak je to s každým jeho filmem. Silné protiválečné drama z 1. světové války. 85%. (30.05.2010)

Na film jsme doma koukali nadvakrát a neb jde dnes již o film pro pamětníky, nebylo v prvních třech čtvrtinách zřejmé, jak dramatické finále nás čeká. K poslední čtvrtině jsem pro diváckou pohodu koupila brambůrky. Dostalo se mi napomenutí, že Gallipoli není popcornový film. Rozhodně není, ale jak říkám, já koupila brambůrky. (16.10.2018)

U režiséra bez slabých míst Petera Weira si odborná kritika i samotný divák cení mimo jiné toho, že ani po odchodu z rodné Austrálie neslevil ze svých osobitých představ a nároků a pokračoval v laťce, kterou si sám nastavil u protinožců. Bezmála třicet let staré protiválečné a tragicky laděné drama Gallipoli o „zbytečném“ masakru australských vojáků u tureckého pobřeží během první světové války upoutá svou čistotou i velkorysostí, podpořenou krásou filmové kamery (za ní se po boku jiného slavného Australana Russella Boyda učil dnes oscarový John Seale). Zlomový byl film nejen pro Weira, ale i představitele jedné z hlavních rolí – Mela Gibsona. Svůj vstup do Hollywoodu pak stvrdili následnou spoluprací, dramatem Rok nebezpečného života. (05.04.2010)

Stoprocentně realistický (proti)válečný film samozřejmě nikdy vzniknout nemůže - ale jestli se ptáte po nějakém, který je devětadevadesátiprocentní, řekl bych, že je to právě tenhle. Ten závěr, ten závěr! (18.09.2007)

Slušný malý protivojnový film s dodnes tak isto hrajúcim Gibsonom. Keď sa však ozvala hudba Jeana Michela Jareho, film akoby na chvíľu skočil do inej dimenzie ;-) (04.07.2005)

Už od od začiatku kariéry Petra Weira platilo, že ten chlap točí iba výborné filmy. Aj keď Gallipolli dokonalosti Truman Show, Dead Poets Society alebo Master and Commander nedosahuje je to skvelé.Iba málo filmov dokázalo lepšie vystihnúť nezmyselnosť vojny ako tento vo svojom finále. A ako bonus samozrejme mladý Mel Gibson (29.03.2015)

Ani mě nevadilo, že se film poměrně dlouhou dobu nepodívá na slibovaný poloostrov Gallipoli, protože například australská část příběhu mě bavila. Sledujeme kterak je možné si i přes rivalitu vybudovat přátelství. Bohužel příběh nás zavede například do Egypta, kde probíhá nezáživná příprava australských jednotek, kterou vojáci pojaji jako takovou dovolenou. Mel Gibson v rozhodně mnohem výraznější roli než v minulé Útočné síle Z. 65% (13.01.2020)

Před sto lety pomalu končila první světová válka, tenkrát známá pod komerčním označením Velká válka. Asi by se slušel tento komentář napsat před třemi roky v roce 2015, když vycházelo sté jubileum nepříliš šťastné bitvy u Gallipoli. Dojemný příběh o několika mladých Australanech v uniformách (slangově diggerů) jsem viděl velmi mlad a tehdy i dnes ve mě některé scény nechávají hluboký dojem, třeba závěrečné finále s bodákovymi útoky. Když jsem hledal něco o bitvě natrefil jsem na slovo larrikinsmus, což označuje osobu neotesance (postava Archieho méně), ale s dobrý srdcem a přátelskou. Představitelé hlavních rolí Mark Lee a Měl Gibson jsou tu za za velké sympaťaky a o něco menší Larrikinisty. Film vřele doporučuji. Zajímavosti na závěr je, že za část neúspěchu u Gallipoli byl odpovědný Winston Churchill. (15.10.2018)

Sám pan učitel dějepisu ve škole nám o hodině jednou vyprávěl o tom, jak je tento film skvělý a jak přesně popisuje tehdejší válečnou dálkovou komunikaci. A já mu mohu dát za pravdu, ne sice kvůli historické přesnosti, ale že je to skvělý film. Ba přímo nádherný. - komentář z roku 2006, přičemž film viděn tak někdy 1998. 2013 - viděno znovu a zjištěno, že ten komentář je úplně dementní. Tady je vidět, jak si pamět dělá co chce. Ale film je to pořád super. (05.02.2006)

Silný protiválečný film povedený ve všech svých polohách - tam, kde je humorný, i tam, kde převládá tragika. Zvlášť závěr člověku musí utkvět, i když už všechno ostatní z paměti vymizí. (27.05.2011)

Hodně působivá záležitost, hlavně druhá polovina s výtečným nepatetickým koncem. Peter Weir prostě umí. Nenechte se odradit zdánlivě nudnou první polovinou, má svůj smysl. (11.09.2012)

Film o priateľstve, o strate ideálov a o vojnovom vytriezvení. V tomto smere snímok pripomína Na Západe nič nového, len príbeh nie je tak pútavo prerozprávaný a nemá ani tak dramaticko-emotívny podtón. Aj napriek tomu film hodnotím ako slušná vojnová dráma. Mel Gibson musel byť za mlada riadne číslo :). 75/100 (11.03.2015)

Píše se rok 1915. Spojené síly novozélandských a australských vojsk v počtu asi 35 tisíc vojáků jsou odhodlané dobýt Istanbul, a tak převzít kontrolu na strategicky důležitými Dardanelami. Čelí strašnému nepříteli - Turkům, kteří jsou krutí a zrádní. Protože generálové akci špatně načasovali, mohou Turci posílit obranu. Výsledkem je patová situace, která vyčerpává obě strany. Zajímavý film to je, ale bez Gibsona si ho nedovedu představit. Podal velmi dobrý výkon, ale pokud si ho odmyslíme, film zůstává tak nějak průměrný. 60% (24.02.2009)

Weira som mal už celkom slušne napozeraného, a to som ešte netušil, že jeho najväčší klenot som stále nevidel. Gallipoli je spolu s Truman show jeho najlepší film, je natočený podľa najlepšieho scenára, aký kedy dostal, má najkrajšiu výpravu a je skvele vypointovaný. Prekvapí (na Weira) svojou brutalitou (je to predsa len vojnový film) a mladým, šikovným Gibsonom, plným hereckého entuziazmu. Film som si kúpil na pomerne drahom dvd a vôbec neľutujem, sú k nemu zaujímavé bonusy. (25.07.2012)