Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Europa
Réžia:
Lars von TrierHudba:
Joachim HolbekHrajú:
Jean-Marc Barr, Barbara Sukowa, Udo Kier, Ernst-Hugo Järegård, Erik Mørk, Jørgen Reenberg, Henning Jensen, Eddie Constantine, Max von Sydow (rozprávač) (viac)Obsahy(1)
Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu...
Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (165)
Film s mnoha myšlenkami, nápady a krásnou formou, který ovšem stojí na téměř nezajímavých základech. Samotný příběh mne - snad krom zasazení na konkrétní místo a čas - neuchvátil, postavy mi byly spíše ukradeného. A do takové nijaké atmosféry vjede Trier s geniálním nápadem a já pár minut jen zírám, abych za okamžik zase zabředl. Velká škoda, protože kdykoliv se chopil slova vypravěč, věděl jsem, že je tu někde zakopaný ten geniální Lars z mého nejoblíbenějšího Dogville. Ovšem byl moc hluboko a odkopal se jen málokdy. ()
Adaptovanie sa je jednou z mnohých tém, ktoré vo svojich dielach Trier využíva. Spravil tak v prvku zločinu, v americkej trilógií a rovnako je tomu aj tu. Prichádzame do Nemecka tesne po vojne spolu z hlavným hrdinom. A spolu s ním máme možnosť cítiť podlomeného ducha povojnového Nemecka, ktorý kontrastuje s morálnym a idealistickým zmýšľaním hlavného hrdinu. Aspoň zo začiatku. Chtiac nechtiac sa hlavný hrdina dostane do víru udalostí, ktoré sú pre Nemcov na dennom poriadku a ktoré najprv nechápe, ktorým sa neskôr prispôsobí aby na konci proti nim bojoval. Toto jeho hľadanie "toho čo je správne" je dotvorené prepracovanou vizuálnou stránkou, ktorá okrem zadných projekcií, ktoré Trier využil aj v predošlom filme Médea, využíva hru s čiernobielym svetom a tým farebným. Využíva nájazdy, úzke priestory, ktoré striedajú tie široké a v ktorých sa kamera pohybuje z neuveriteľnou ľahkosťou. Vďaka tomu sme vťahovaný do sveta Trierovej Európy. V nemalom rade na tom má zásluhu aj Max von Sydow so svojim démonickým hlasom ako rozprávač. Herecké výkony ako obvykle bezchybné, rovnako aj miera vypovedaného a zobrazeného. Dôstojné zakončenie Európskej trilógie. ()
Tak trochu jako realita, tak trochu jako sen působí poválečná Evropa v podání Larse von Triera. Příběh zasazený do Německa roku 0 (těsně po 2. sv. válce) v sobě spojuje jakési tajemno spolu s nezvratnou osudovostí, která je odpočítávána hlasem vypravěče. Je to až kavkovská atmosféra, která dělá z filmu výjimečný zážitek. Umělecko-výtvarná stránka filmu tak zapadá do celkového příběhového konceptu až je to neuvěřitelné: černobílý obraz, z kterého se barva prodere jen v místech největšího emocionálního napětí, výjevy, které se místy objevují na pozadí za hlavními hrdiny a hudba, která je prostě dokonalá. ()
Režijně výborné, do morku kostí mrazivé veledílo od prvních sekund. Způsob, jakým si Trier hraje se světlem, kamerou, vypravěčem, hudbou, oslovuje diváka, motiv ubíhajících kolejí, barvy, kontrast, rutina, láska, nespravedlnost, nedoceněnost, netolerance, využívání, bolest, smysl života. Pro mě první Trierovina, nicméně po tomto zážitku rozhodně ne na dlouhou dobu poslední. You want to wake up to free yourself of the image of Europa but it is not possible. ()
Sugestivní pohled do duše poválečného Německa z pohledu idealistického amerického mladíka s německými kořeny, jenž přijíždí do otčiny ukázat vlídnější tvář americké okupace. Jenže ideály většinou nejsou určené k naplňování, ale k borcení. Dílo mistra von Triera se špatně komentuje. Musí se vidět. Ale v Europě ukázal, že je geniální. 100% ()
Reklama