Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Körnerova novela je hodně silná a působivá a zapsala se mi jasně do paměti, takže jsem byla zvědavá, jak se ji povedlo Vláčilovi převést na plátno. A musím uznat, že se mu podařilo do filmu dostat všechny klady předlohy. Velmi povedená adaptace, skvěle pochmurná atmosféra plná emocí a navíc herci podávají opravdu perfektní herecké výkony. Lépe by to už snad ani nešlo natočit. ()
Vláčil je prostě Pan režisér. Zdánlivě prostý příběh, zdánlivě se nudně vleče, ale ve skutečnosti hluboce působí. Nejen Čepek, ale hlavně Emma Černá podává výborný přesvědčivý výkon. Takové filmy nikdy nezapadnou. 80%, 20.2.2015. ()
Silný, smutný film o snaze nalézt nový život po válce. Zvláštně nevyrovnaný, protože divák až do závěru vidí jen Viktorův pohled na věc, Adelheid mlčí. Pokus o dorozumění se mezi dvěma lidmi maří to, že každý mluví jinou řečí. V tom je hodně působivý závěr, kde si s pomocí překladatelky mohou něco málo říct. Dojem z filmu mi poněkud zkazila DVD verze, alespoň si myslím, že na půlce těch scén muselo být vidět aspoň o maličko víc, než téměř naprostá tma. ()
Kniha i film jsou brilantní. Jak při čtení, tak při sledování excelentního P. Čepka, člověk může v ovzduší skoro nahmatat onen dusivý, černočerný pocit absolutní osamělosti, vnitřní prázdnoty a zoufalé, beznadějné opuštěnosti. A se zatajeným dechem sleduje malý křehký plamínek, který se tam někde hluboko v propasti objevil, a který je pomalu nesměle rozfoukáván, aby byl nakonec již v zárodku zadupán a udušen krutými a nemilosrdnými kopyty dobové reality. Emma Černá, nevšední, nesladká, avšak magneticky přitažlivá žena, svou minimalistickou mimikou diváka dráždí, nutí ho pracovat s fantazií a pokusit se uhodnout, co se vlastně skrývá za tím chvílemi melancholickým a chvílemi škodolibě bezcitným závojem, halícím její tvář. Filmu na zajímavosti dodává rovněž umně vystihnutý kontrast mezi jistou vznešeností a noblesou obou hlavních hrdinů na straně jedné a primitivním, hrubým humpoláctvím na straně druhé (P. Landovský, které mu snad byly v té době podobné role souzeny). Víc k tomu asi nelze napsat. ()
scénář 5 režie 5 výprava 5 kostýmy 3 celkem 18 tj. 90% Ponurá atmosféra v pohraničí odsun Němců, válka ničila lidi i po válce ()
jako všechny Vláčilovy filmy - silné, náročné, rozvleklé... ()
Dle mého názoru je herectví Emmy Černé poněkud nadhodnocováno, rovněž Čepek zde ještě jakoby ladil formu, těží zejména ze svého étérického vzhledu, ale hezké to samozřejmě je. Zvláště námětem a samozřejmě výborným scénářem. ()
Naprostý vrchol české kinematografie. Vláčil ve své nejlepší formě, kterou už bohužel nikdy nezopakoval. Velmi ožehavé téma i dnes tolik let po uvedení filmu. Vláčil většinou ve svých filmech využíval herce-profesionály, proto mě překvapilo, že se zde objevuje J. Vostrčil, jehož doménou byly role v komediálních filmech. Čepek v sympatičtější roli snad nikdy nevystupoval, podle mého názoru jeho nejlepší role vůbec. Tento snímek tak trochu opouští do té doby básnické filmové ztvárnění typické pro F. Vláčila, ale je naprosto profesionálně natočen, a člověk by skoro nevěřil, že je to víc jak 40 let staré. Velký umělecký zážitek. ()
Krásné, nádherné a poetické vydění světa, kde pro lásku a podobné city není místo. Světa, kde nenávist vítězí, i když zdá se býti již poraženou a člověk musí trpět, přestože si myslel, že utrpení s válkou odešlo. Místo, kde lidské rozhodnutí neznamená nic a vše je v rukou mas a jejich odporu. Osud Adelheid vychází z příběhu nakonec nejsmutněji, jelikož její smrt byla pouze důsledkem doby, neměla nikdy možnost na výběr, vždycky jí bylo diktována doktorína fašistického zla a když na konec v sobě objeví kousek dobra a zachová se tak, aby zachránila Viktora, vede její rozhodnutí k tragickému konci. ()
Adelheid je prvním barevným snímkem Františka Vláčila a druhou spoluprací se scénáristou Vladimírem Kornerem. Podobně, jako při první - na filmu Údolí včel - jde i v tomto příběhu o rozpor mezi touhou po morálním životě a nemožnosti řešit a překonat dobovou situaci. Příběh vypráví o složitém vztahu Viktora Adelheid, o jejich neschopnosti vzájemné komunikace, který má v závěru tragicky konec ()
Minimum děje, vše jakoby jen v náznacích. Atmosféra dobrá, depresivní, ale to je vlastně vše. Zobrazení jednoho velkého poválečného smutku. ()
Na Vlačila docela slabota ()
Nebudu si na nic hrát. Postoj a jednání většiny postav jsem chápala vždy jen částečně a kdybych se předem alespoň trochu neseznámila s dějovou linií, budu mít velký problém. Musím si to přečíst. ()
Bez debat nejlepší filmové ztvárnění temné poválečné doby v sudetech. Režie, střih, hudba,scénář...Lépe si to sednout nemohlo. Herecký koncert v podání Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil netřeba komentovat. Adelheid mne dostává do kolen po každém shlédnutí. ()
Mimořádná atmosféra,mimořádně působivý film.Jedna z mnoha českých perel. ()
Podmanivá hutná atmosféra, skvělý Čepek, dechberoucí deprese. Úžasné. ()
Znaje Markétu Lazarovou a Údolí včel mi německé jméno v titulu filmu evokovalo další historický epos sahající kamsi do dvanáctého či třináctého století. O to větší bylo mé překvapení, že se jedná o film z konce druhé světové války. A nutno dodat, že se jedná o opravdu mistrné zachycení problematiky poválečné české msty na německém obyvatelstvu Československa - jinak se to totiž při sledování filmu opravdu nazvat nedá. A je vcelku jedno, zda dojdeme k závěru, že šlo o mstu ospravedlnitelnou, nebo nikoliv. Pořádně depresivní je to ale ve vztahu ke všem - nejen k německé menšině či z Anglie se vracejícímu důstojníkovi RAF, ale i k českému obyvatelstvu okolo. A na závěr trocha historicistního fatalismu: vezmeme-li to kolem a kolem, tak pokud jsme se v roce 1945 ocitli v takto depresivním stavu, z nějž následně vytěžila vzestup komunistická strana, jež za čtyřicet let vlády nebyla schopna tuto depresi odstranit, jen prohloubit, tak se nelze divit, že jsme dneska tam, kde jsme... ()
Nádhera. Jedním slovem - "nádhera" - krásný mladý Petr Čepek byl v tom filmu doslova archetypem muže (tričko s nápisem LT. Chotovický, řetízek, krásný člověk, muž...a Adelheid, dcera SSáka, který "čeká v Olmütz na provaz" Nádherné prostředí vily Heidemannových, pak hodně hustý závěr..a to všechno k tomu......výběr herců úžasný, Adelheid jsem věřila každý nenávistný pohled...já si myslím, že ho celou dobu tak strašně nenáviděla, že jí byl ukradený. Šla za svým cílem, když to nevyšlo s "padlým" bratrem, už to dál nešlo a chtěla Viktora zabít. Snad, možná, ho někdy, jednou, pár hodin, vteřin, milovala....jinak to byla poslušná německá dcera. Krásný a mistrovský film. Nádhera. ()
Kus vynikající filmové práce. Vláčil, Petr Čepek... Škoda, že před tolika lety... Lze něco tak dokonalého natočit dnes, aby film přežil v záplavách prostoduché komerce, kterou si většina národa tak oblíbila? A především. To tak stále aktuální TÉMA: snad tehdy logická odplata (za válečné excesy), ústící do vyhnání našich spoluobčanů, bez ohledu na jejich konkrétní, jednotlivou vinu/nevinu, se stejně obrátila proti nám. V ekonomické zaostalosti a hlavně rozkladu hodnot, malosti, zamindrákovanosti - zkrátka v mizerném mentálním stavu velké části české společnosti. ()
Jedna sa o film pre narocneho divaka, na hlboke zamyslenie. Atmosfera filmu mi dost pripominala hru Pathologic, kedze je dost silna, opustena, s malo dialogom a vela podobnosti. No ako Pathologic, nie je to atmosfera ktoru by som chcel vyhladavat v hociakom umeni, ci uz film, hra, kniha, hudba. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)