Widlicka4

Inspirace oceňovanými filmy jako Crash, Memento či ranými Iňárrituovými díly typu Babel a 21 gramů je zřejmá. Ovšem tam, kde americká produkce přichází nezřídka s inovativním přístupem k práci s různými časovými rovinami a dokáže z tříště událostí spojit silný příběh, česká produkce selhává na plné čáře. První polovina filmu přitom není vůbec špatná. Jistě, sledujeme řadu epizod, které nám nedávají vůbec žádný smysl. To je způsobeno zejména tím, že se většina děje odehrává formou flashbacků, které je ale těžké odhalit. Dalo by se to shrnout do věty: nevíme, kdo je kdo a kdy je kdy. To na jednu stranu mohl být režijní záměr, a nikoliv špatný - diváka to nutí koncentrovat se a pospojovat si střípky do koherentnějšího rámce. Má to ovšem dva háčky. Zaprvé: různé postavy hrají v různých dějových liniích až tři herci, což nevíme a musíme si to sami vydedukovat - to rozhodně neprospívá; kdyby šlo o jednu postavu a my bychom odhalovali například důvody nějakého jejího činu či rozhodnutí, smysl by to mělo, ale když nevíme co s čím pospojovat??? Zadruhé: s každou další minutou je zřejmé, že děj je překombinovaný a dějových epizod tolik, že se v tom opravdu člověk spíš ztrácí než orientuje. V určité chvíli (rámcově řekněme od té doby, co zemře Janžurová) se ovšem vše mění v jednu velkou parodii, kde lidé dělají zcela iracionální kroky, v jejichž důsledku se zcela náhodou různí lidé potkávají ve stejný čas na stejném místě (a je jedno, zda v přítomnosti či minulosti). Namátkou jsem třeba doteď nepochopil, proč bankovní úřednice při nejistotě ohledně identity majitelky vkladní knížky odejde dozadu a nechá na stole několik tisícikorunových bankovek. Zřejmě proto, aby je osoba na druhé straně přepážky mohla snadno ukrást a doslova se vřítit do neštěstí ve vedlejší místnosti. Opět ale není jasné, proč následně střílí po osobě blízké, nikoliv po osobě neznámé. Zřejmě proto, aby se mohla nechat osobou neznámou zastřelit. Také není úplně pravděpodobné, že by v celé České republice byl opravdu jen jeden jediný špičkový neurochirurg, který musí k úplně každému případu, který se stane. A tak by se dalo pokračovat. Přitom jako sociální drama rozvratu rodinných vazeb a jejich možného či nemožného urovnání to určitě má silný potenciál, jen se scénárista a režisér v jedné osobě nechal trochu unést bůhví čím a neměl vedle sebe potřebný korektiv. Jen si kladu otázku, proč se k tomu upsalo tolik prvotřídních herců, to přeci muselo být jasné už ze scénáře, jaká kravina z toho nakonec vznikne...???

K absolutní dokonalosti tomu chybí trochu větší odstup, přeci jen dokument je ve výsledku poněkud jednostranný. Ne že by to nějak zásadně zpochybňovalo jeho vypovídací hodnotu, ale málokdy je realita černobílá v duchu zlý prezident - dobrá opozice - a tím méně v Africe...

Slabší čtyři hvězdičky. Dokument je sice působivý ve vztahu k přítomnosti (tj. nepochybně obtížný a nakonec úspěšný boj zdravotníků s epidemií a zobrazení leckdy bezútěšné reality), ale značně selhává ve vztahu k minulosti (tj. proč se původně lokální problém rozšířil do třech zemí a proč se epidemii nepodařilo dostat pod kontrolu dříve) i ve vztahu k budoucnosti (tj. zda zkušenost s epidemií má nějaké důsledky, ať již lokální, regionální či celosvětové - i když chápu, že dokument šel do světa vlastně ještě v průběhu epidemie a na nějaké dalekosáhlé závěry bylo asi příliš brzo). Jinými slovy o co silnější dokument je v zobrazení konkrétní reality, o to slabší je v kontextualizaci této reality do širších souvislostí.