Soumrak bohů
La caduta degli dei
The Damned
Réžia:
Luchino ViscontiHudba:
Maurice JarreHrajú:
Dirk Bogarde, Ingrid Thulin, Helmut Griem, Helmut Berger, Umberto Orsini, Reinhard Kolldehoff, Florinda Bolkan, Nora Ricci, Charlotte Rampling (viac)Obsahy(1)
Moc a bohatství rodu von Essenbeck zůstalo nedotčeno, i když Německo prohrálo válku a následovala deprese. Teď je rok 1934 a baron svolal svou rodinu na večeři. Tato příležitost přinese do jeho domu i sestřenici, která právě vstupuje do nacistické strany. Doprovází ji manažer baronovy společnosti. Dvě malé dívky v salonu recitují verše a pak si se sestřenicí Martin hrají na schovávanou. Náhle se ozve výkřik. Baron byl zastřelen pistolí jejich otce a otec prchá...
V tomto svete neexistuje nikto pozitívny. Pochmúrne v dejinách, keď už ani peniaze neznamenajú moc a nemôžu ľudí ochrániť pred krutosťou nemeckého fašizmu.
Vo filme Súmrak bohov sa režisér Luchino Visconti venuje jednej z ústredných tém svojej tvorby: morálnemu úpadku vyšších spoločenských vrstiev a rozkladu rodiny. V predvečer 2. svetovej vojny musí rodina oceliarskych veľkopriemyselníkov von Essenbeckovcov čeliť novej spoločenskej situácii. Ich bohatstvo a vplyv už bez správnej politickej orientácie nič neznamenajú. Barón Joachim von Essenbeck zvolá pri príležitosti osláv svojich narodenín celú rodinu. Chce oznámiť, že napriek jeho antipatii voči národnému socializmu je pre dobro rodinného podniku nutné s novou mocou spolupracovať. Preto zbaví ľavicového demokrata Herberta vedenia podniku a na jeho miesto menuje svojho staršieho syna Konstantina, člena SA. Ctižiadostivá dcéra Sophia tiež vycíti príležitosť a dúfa, že v novej dobe sa jej spolu so snúbencom Friedrichom podarí vyšvihnúť na čelo podniku. V tú istú noc Friedricha nahovorí, aby starého baróna zastrelil tak, že podozrenie padne na odvolaného Herberta. Tým sa vo vnútri váženej a vplyvnej rodiny začína neľútostný boj o moc, ktorý predznamenáva strmý pád všetkých jej členov. Súmrak bohov je brilantnou historickou štúdiou o vzostupe nacizmu za podpory elity, zároveň je však i nadčasovým obrazom zhubných ľudských vášní: ctižiadosti, túžby po moci, žiarlivosti, panovačnosti a krutosti. Film je prvým dielom voľnej, tzv. "nemeckej" trilógie (Súmrak bohov, Smrť v Benátkach, Ludwig), ktorá patrí k jedným z posledných vrcholov Viscontiho filmografie.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (81)
Už mi docházejí superlativy, takže pouze suše konstatuji, že je to další parádní film od mého nejoblíbenějšího italského režiséra. Jak u něho bývá zvykem, tento snímek opravdu není nic pro primitivní pojídače popcornu, ale já si ho náramně užil. Nejlepší scéna je asi bujarý večírek jednotek SA, který nad ránem skončí jejich masakrem. ()
Myslím, že Viscontiho typická opulentní aristokratická dekadence je klíčem k tomu, proč je tento film patrně nepřekonatelnou reflexí nástupu nacismu k moci. Jakkoliv neuvěřitelně odporný děj sledujeme, stále jde o krásné umělecké dílo, a právě zdůraznění dekadentní stránky této temné epochy vnímám jako důležitou antitezi k nebezpečným mýtům o německé spořádanosti, která údajně měla vyvrcholit nacismem. Rozklad ocelářského impéria rodu von Essenbecků je pojat radikálně freudiánsky, avšak podobně jako v Gepardovi je tu cítit určité Viscontiho upřednostnění odcházející noblesní aristokracie před dravou buržoazií, v duchu jeho unikátní životní zkušenosti levicového šlechtice. Herecké výkony jsou všechny skvělé, ale přece jen vítězí Helmut Berger v hlavní roli zvrhlého dědice impéria Martina von Esssenbecka, což možná souvisí s jeho milostným vztahem s Viscontim, neboť jde o velmi autenticky divoké queer herectví, jež i v současné době působí neuvěřitelně strhujícím a provokativním dojmem. Nejodvážnějším Viscontiho uměleckým krokem je ale bezpochyby ostře transgresivní pojetí Noci dlouhých nožů jako násilného zakončení divokého večírku. ()
80% ()
I když celkově temnou atmosféru a hlavně těžko stravitelný konec jsem ještě dlouho rozdýchával. Co z člověka může udělat příslib a vidina moci... ()
Drama Soumrak bohů natočil v roce 1969 italský režisér Luchino Visconti. Děj se odehrává v předválečném Německu, kde je již fašismus na vzestupu. Snímek nám zachycuje příběh rodiny von Essenbeck. Jejich rodové bohatství zůstává nedotčeno a Hitler jim jejich majetek nechává a potřebuje je. Essenbeckovy ocelárny jsou totiž pro něj velice důležité. Bez oceláren by nemohl vyrábět zbraně, které tolik potřebuje k válce. Děj začíná tím, že baron von Essenbeck je při večeři, kterou svolal, zastřelen. Podezřelý je otec dvou děvčat. Ten utíká. Jeho žena a dcery jsou pronásledovány gestapem. Následují další nechutné intriky, incest a vraždy. Na vedlejší dějové linii je zobrazeno, jak se Hitler za pomocí SS (Schutzstaffeln ) zbavil SA (Sturm-abteilungen). Vidíme to od počátků, kdy zaslýcháme zvěsti o nepotřebnosti a nebezpečnosti SA, až po jejich hromadné vyvraždění na jakémsi firemním večírku. Hlavním motivem filmu je poukázání na to, jak dokáže totalitní společnost působit na vyšší vrstvy. U nich sledujeme morální úpadek, protože si chtějí jednak udržet postavení a zároveň se zavděčit režimu. Vidíme zde naprostý rozpad rodiny. Krev tuhne v žilách, když Martin donutí k sebevraždě svoji matku a jejího manžela k sebevraždě. Přišlo mi, že zde je to s těmi úchylkami a sexuálními zvrácenostmi trochu přehnané. Sice scénárista si to trochu nadhodí, aby byl film zajímavější, ale pak je to méně uvěřitelné. Jejich duševní zvrácenost je zde připodobněná k jejich sexuálním úchylkám. Ukazuje nám tu i další jejich slabosti. Žádná postava ve filmu mi nepřišla správná. Byla to kritika tehdejší pragmatické vyšší třídy, která se chtěla za každou cenu udržet na výsluní a nacistických fanatiků. Film mi přišel trošku zmatený, protože jsem se mírně ztrácel v dějových liniích. ()
Co napsat k takřka dokonalému snímku, snad jen to, že po vzoru opery jejíž názvem se film tituluje, jsou všechny situace parádně dramaticky vypjaté, naléhavé a vzhledem k tématu mají ten správně velikášský, osudově tragický dopad. ()
Výborný, Viscontiho film líčí úpadek jedné průmyslové rodiny. Na příkladu rodinných vztahů zdařile analyzuje účinky působení nacionálního socialismu na osobnost a vědomí lidí. Tvůrce ve filmu obratně používá symboly fašismu, pro mě velmi působivý film, který trošku, ale zanedbává historické skutečnosti. ()
Některé scény byly až příliš smyslné, ale bez toho by to ani nebyl Visconti... Na pohled i historicky velmi hodnotný film. ()
Na hodnocení filmu nejsem asi ten správný divák, ale nijak mne to nezaujalo. ()
Konečně jsem se překonal a dal si tento dvě a půl hodiny trvající sled intrikánských dialogů a událostí v životě jedné rodiny na pozadí i popředí německého "rozkvětu" nacismu.Pěkná ukázka soumraku "bohů" ()
Bez diskuze 5 ***** ()
Roztomile perverzní filmeček. Být homosexuál, dal bych klidně za pět, protože tolik urostlých árijských hochů s pěkně tvarovanými zadečky člověk (mimo gay porno) jen tak nevidí. ()
Teskný půvab pomalého úpadku a zkázy... ()
Prázdná exhibice. ()
V pražských kinech se promítal od 6.5.1971 (Jalta) ()
Pohled na období Německa při Hitlerově přebírání moci je to jistě dobrý. Pokud taháš za špatný provaz, jsi lehce nahraditelný... Velká slabina tohoto filmu je ale jeho dálka. Hodně částí filmu působí zbytečně a film natahují na 2 a půl hodiny. ()
Opäť po čase som si pozrel Viscontiho významné dielo o úpadku oceliarskej nemeckej rodiny, plnej intríg a túžbe po moci v tridsiatych rokoch s nástupom fašizmu. Film sa mi páčil o niečo menej ako pred dvadsiatimi rokmi. Herci boli síce bravúrni, ale často prehrávali a nie celkom som nepochopil zámer režiséra so stále potiacimi sa hercami. Neviem, čo to malo symbolizovať, či strach alebo len bolo by natáčaní horúco...... ()
„Pusťte si to a pochopíte.“ Těmito slovy, na přednášce o národním socialismu v Německu, byl doporučen Soumrak bohů. Nečekejte film plný akčních scén, ale spíše postupně se rozvíjející příběh s pomalou realistickou neomaleností. ()
Slabší 4 hvězdičky, který ovšem stojí za shlédnutí. Film je studií na téma "technologie moci", pro kterou prostředí nacistického Německa představuje jen substrát potřebný pro zakotvení nosného příběhu. Nacisté (potažmo jejich přikyvovači) jsou zde typicky dobově (myšleno v době vzniku snímku) zobrazováni jako téměř mytologické postavy, jejichž výčet charakterových vad přerůstá do groteskních rozměrů a spíše než jako bezohledné antisociální lidské bytosti je vykresluje coby černokněžníky z pohádek. Co se řemesla týče, film těká mezi intenzivní divadelností, neorealismem a klasickým mainstreamovým filmovým vyprávěním. Skoro se mi vybavila postava Zdeňka Svěráka ze hry Akt: neorealismus zde bezpečně poznáte, protože se jakoby vynoří, následně se zanoří, pak se zase vynoří, pak se zase zanoří... Film u mě jednoznačně boduje v oblasti vykreslení principu opojení mocí, stejně tak děj je nakonec chytlavý, avšak přílišná stylizace hraničící s manýrou ve mně zanechala dojem filmu, který stačí shlédnout jednou. ()
Film v porovnání s jinými režisérovými díly dost nehezký (lze natočit umělecké svědectví o kolaboraci klíčového průmyslu a politické moci v Německu 30. let s operně vzletným a malebným tragickým patosem?), přibývající měrou nepřesvědčivý a posléze snad až nechtěně groteskní. GUDAULINovy poznámky mi připadají výstižné - až na to srovnání s "Obchodem na korze" a zvlášť se "Spalovačem mrtvol". ()