Thorgerda

První dvě série drží relativně slušnou úroveň, která je asi hodně dána tím, že je scénář převzatou látkou. To se ukazuje u série třetí, která už si scénáristicky "žije vlastním životem" a obsahově jde rapidně dolů... Jako by se ze všech postav stala banda přihlouplých histrionů, nikdo nikoho neposlouchá, nikomu se nic nespojuje, o to víc jsou ale všichni neustále rozrušeni, zvyšují hlasy, máchají rukama, a divák se lehce nudí, protože už tuší, kam to celé povede, a největší napětí spočívá v tom, že hádáme ve kterém díle už se přes tu tunu jalového balastu prokopeme aspoň o píď dál.

Zítra se bude tančit všude je docela fascinující doklad doby a na jako takový bychom ho měli i nahlížet. Proto tu nebudu sázet "odpad", protože hodnotím film, nikoliv režim, a to i přesto, že je film nositelem jeho idejí.

Opravdu si nejsem jistá, že jsme se všichni dívali na stejný film. Já viděla toporný, melodramatický a jakékoli logice se vymykající příběh plný inscenovaných situací a divadelně stylizovaných dialogů, podmalovaný unylou hudbou jak vypůjčenou z levné televizní inscenace. WTF? Vždyť to bylo celé postavené na hlavu, včetně těch billboardů, které jsou pravděpodobně schopny samy regenerovat :-/ Takové zklamání jsem u oscarového filmu snad ještě nezažila...