Henrich V.

Jakmile padla první replika nadabovaného Kennetha Branagha a jeho hlas zněl jako by byl vykleštěný, TV jsem vypnula a jala se shánět dílo v PŮVODNÍM ZNĚNÍ. Trvalo to, ale rozhodně se vyplatilo. Dále je ku prospěchu mít Shakespearova Jindřicha přečteného, lépe se orientujete v ději a víte k čemu se vlastně vrací ve svých vzpomínkách. Bouřlivé pijácké výboje Jindry a důvod jeho proměny, jsou zde mlhavě popsány, přestože je to jedna z věcí stěžejních. Jinak je zde celé dílo uchopeno zkušenou rukou, což je ostatně zmíněno v ostatních komentářích. Nejvíc mě vzala brilantně natočená scéna samotné bitvy, měla jsem pocit až fyzické přítomnosti. Rozhodně je to pro všechny, kteří mají rádi historické filmy, nebo samotného Shakespeara. (24.11.2013)

Když jsem byl mladší, byla mi hra Jindřich V. velmi sympatická, asi hlavně kvůli té bitvě. Teď už z ní ale tak nadšený nejsem, v podstatě je to taková probritská vojenská agitka. Branaghovo zpracování určitě není špatné, sám Branagh je na titulní roli ideální, navíc je tu řada výborných herců. Bohužel mi přijde, že to skloubení divadelní hry a historického velkofilmu tu není úplně dokonalé a že divadelnost tu někdy podkopová filmovost a naopak (19.03.2017)

Čím více se blížím k dvacítce, tím více obdivuji ty, kteří v tomto věku dokázali něco významného. Pravda, Kennethovi při natáčení Jindřicha V. táhlo už na třicet, to ale nic nemění na tom, že napsat scénář, zrežírovat ho a ještě se obsadit do hlavní role vyžadovalo velkou dávku talentu a hlavně entuziasmu. A jak se v pozdějších letech ukázalo, toho má Kenneth při adaptování Shakespearových her na rozdávání. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi sedí jeho pojetí; v každé hře si najde něco osobitého (v Jindřichu V. kupříkladu pojal krále více jako docela normálního, pochybujícího člověka než neporazitelného hrdinu) a zároveň to komponuje s původním jazykem, který zní, jako byste se skutečně přesunuli o pár stovek let v čase. V některých diskusích si stěžovali i rodilí mluvčí, že ne všemu rozumí, a já - jelikož jsem neměla k dispozici titulky - jsem dokonale všechny obraty nepobrala také, ale k podobnému filmu mi ten krásný, vznešený jazyk plný "th" dokonale sedí. A Kenneth má nejen úžasný hlas, ale také přízvuk, díky kterému se vše, co jako král vyřkne, velmi dobře poslouchá. Po zvukové stránce navíc film disponuje dalším významným kladem: výborným soundtrackem s překrásným chorálem "Non Nobis Domine", který doprovází podle mě nejsilnější scénu z celého filmu: sbírání mrtvol po bitvě u Agincourtu. A ještě jednu scénu si dovolím doporučit: Závěrečné anglicko-francouzské námluvy, kde rázem pochopíte, proč tisíce Britů milovaly pár Ken & Em stejně jako princeznu Dianu a prince Charlese. Zkrátka a dobře, Jindřich V. je po všech stránkách výborné dílo. A až tuto nesnesitelnou tíži bytí vztaženou na krále, jenž si velmi dobře uvědomuje svou zodpovědnost za své poddané a jenž musí kvůli svému postavení tvrdě zakročit i proti svým nejbližším, někdy uvidím s titulky, mé hodnocení s velkou pravděpodobností poskočí o jednu hvězdičku výše. Dodatek 4. února 2011: Titulky stále nemám, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuto Kennethovu výpravu do počátku 15. století za jedním z nejpatriotičtějších (a přitom téměř neznámých) anglických králů zamilovala. Slavný tříminutový projev před bitvou u Agincourtu už vám na požádání můžu odrecitovat zpaměti, Derek Jacobi je jedním z nejcharismatičtějších vypravěčů v dějinách a Patrick Doyle se už jen za Non Nobis Domine zapsal do mé skladatelské síně slávy. (06.04.2010)

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Veľmi pozoruhodná je Branaghova adaptácia Shakespearovej hry. Branagh dobre vedel ako uchopiť túto úlohu, navyše okrem režiséra urobil zo seba aj hlavnú postavu a treba podotknúť, že naozaj nesklamal. Okrem toho povolal aj celú plejádu výborných a nemenej známych anglických hercov ako charizmatický Brian Blessed, Ian Holm, Judi Dench alebo vtedy len 15-ročný Christian Bale. Taktiež za vydarené sa dajú pokladať aj vstupy Dereka Jacobiho, ako rozprávača príbehu. Zvlášť treba oceniť aj skvelú hudbu Patricka Doyla, taktiež aj zaujímavé vizuálne spracovanie, ktoré síce nie je tak výpravné, čo je aj na jednej strane škoda, na druhej strane sa to dá pre celkové divadelnejšie poňatie pochopiť. Film ale často trpí aj ťažšie stráviteľnými pasážami ktoré nedosahujú kvality grandiózneho začiatku alebo niektorých ďalších scén ako je aj napr. záverečná bitka a strhujúci odchod z bojiska za burácania božskej skladby ,,Non nobis Domine". Za nijak vydarených nemôžem považovať zhruba posledných 10 minút, keď Henrich vyznáva lásku Kataríne (hentak by som babu určite nebalil), ktoré trochu kazia celkový efekt. Cez toto všetko sa však dá povedať, že Henrich V. je pomerne vydarene spracovaný o čom svedčí aj množstvo ocenení a Shakespearovi by sa to určite tiež páčilo. (28.12.2007)