451° Fahrenheita

Problém je, že všechno, co je v tomto filmu dobré, ba výtečné, je převzato z knihy. Těžko se přenáším přes tu americkou šedesátkovou naivitu a expresivně dobrácké herectví. O to hůře, když vím, že za dva roky natočí Kubrick 2001 a Leone Tenkrát na Západě. Vtípek s Rayem Bradburym a Pýchou s Předsudkem potěšil. V jedné věci má film však naprostou pravdu: "Etika od Aristotela! Kdokoli si ji přečte, začne si myslet, že je lepší než ten, co ji nečetl" -) (14.04.2010)

Dala by se vytknout strašná spousta věcí. Předloha je zhuštěná a mnohé se nevysvětlí, celý koncept se roubuje na doslovné vysvětlovací dialogy (něco jako falešný vypravěč), formát celovečerního filmu je hold neúprosný. Proto chápu dnešní časté kritické reakce, ač u mě to pozitivní několikanásobně převážilo. V první řadě se mi ohromně zamlouvá ta anglická půda v rukou hravého Francouze. Anglický film by byl příliš suchý na podobný projekt, přičemž pouhé jeho prostředí se naprosto hodí. Svěží režie je dostatečně rozumná, aby nevytvářela ostře přetechnizovaný svět, ty ve filmech stárnou nejrychleji. Až na stylově futuristické metro si vystačil jen s chladem prostředí a lidí, obstírajícím celý tento svět. Zbytkové detaily jako vícero televizí či vyhraněná móda víceméně vychází z vnímání šedesátých let (kdo má rád tehdejší styl bude nadšený). Co se týče samotného pálení, tak na můj vkus je to sugestivní dost. A opět -> velice hravé. Pálí se tu Aristoteles, Mein Kampf či dokonce Cahiers du cinéma. Zmíní se i Ray Bradbury. Je to film symbolů, ale žádná věc pro elitáře, vždyť hlavní hrdina prochází vlastně klasickým vývojem. Truffaut si pohrál i s řadou paradoxů, ale to není až tak podstatné. Vytvořil důstojnou adaptaci, u níž doba vzniku jde bezpečně poznat. (17.09.2010)

9 z deseti knihomolů páchá po zhlédnutí 451 stupňů Fahrenheita seppuku kovovou záložkou (kde jsou mé painkillers?!?). V dobách, kdy místní soudruzi neměli ani černobílou televizi o rozměrech 10cm x 10cm, buržoustům za kanálem La Manche visela na zdi normálně plazmová televize! S Bradburyho předlohou jsem ještě tu čest neměl, ale po zhlédnutí tohoto výborného snímku se ve frontě nepřečtených knih posunula tak o stočtyřicet míst dopředu. Slušné scífko, byť 1984 je přeci jen krapet jinde. (16.06.2019)

Upřímně jsem byla překvapena tím, že režíroval Truffaut. Jinak přiměřená adaptace Bradburyho variace na Orwella. (28.12.2010)

Nevím proč, ale nějak jsem čekal nezkousnutelné umělecké dílo bez děje. Truffault mile překvapil, film je vynikající. (11.07.2012)

Vcelku verná adaptácia. Až na to, že dôraz nie je kladený na vzťah jedinec-spoločnosť, ale na medziľudské vzťahy. Namiesto čítania sa tu rieši skôr cítenie (precítenie). Hlavný hrdina nevzdoruje prísne organizovanému režimu zo strany štátu, prieči sa mu hlavne režim, do ktorého upadol vo svojom súkromnom vzťahu. Nepamätám si, že by mi pri čítaní Bradburyho predlohy (pravda, roky rokúce dozadu) napadali podobné myšlienky. A nemám pocit, že sa jej Truffaut spreneveril. Len si dovolil pozmeniť optiku - zostal v tom istom svete, pozornosť však preniesol inam. Neokázalo, s úctou... ale so zdravým sebavedomím obrovského talentu, ktorý sa nebojí vnímať rozpory a predkladať nečakané paralely. Vedel čo nakrúca! (04.02.2009)

Na svoju dobu fantastické prevedenie. Akurát mi tam chýbala väčšia bezútešnosť, ktorá by sa prejavila aj v prostredí. Táto až silená svetelná dokonalosť, mi prišla miestami umelá. Na tvorcu ako bol Truffaut ale film s nesmiernými presahmi. Funkčný aj v sci-fi rovine, ale aj v tej úvahovej, ktorá sa zamýšľa nad silou príbehu a nad tým, ako nás ovplyvňuje. Mám chuť siahnuť po Bradburyho predlohe. Od hercov, cez dlhé zábery a niekoľko skvelých režijnych nápadov, je Fahrenheit 451 na svoju dobu veľmi silným zárezom do sci-fi žánru. Oskar Werner v postave Montaga veľmi, veľmi dobrý. (30.03.2018)

totalitní společnost (i když ne tak úplně.. lidé tam jsou v podstatě svobodní, akorát je zakázáno vlastnit a číst knihy), kde hasiči místo hašení požárů pálí knihy.. hmmm.. :)) (24.03.2009)

Komorní scifi, která v lecčems připomíná Orwelův román 1984. Ve Fahrenheitovi se vše koncentruje jen na pálení knih. Proč ne, minimalismus bývá jen plus, ale celkový příběh je až příliš přímočarý a oproti jiným, podobě laděným předlohám ideově nedotažený. (07.04.2009)

Četla jsem i úžasnou knížku (ještě před tím, než jsem viděla film), a i když jsem si mnohé věci představovala jinak (jak už to tak ale bývá), nedokážu si představit lepší zpracování. (14.04.2009)

V hodnocení typu "plná palba" mi překážela de facto jen jediná věc - lepší herecké výkony. Takřka se všemi zúčastněnými (snad kromě Julie Christie v dvojroli Montagovy manželky a Clarissy) jsem měl problém, působili mdle a nezúčastněně, dokonce i představitel hlavního hrdiny. V ostatních směrech se Truffaut s předlohou popasoval skvěle. (18.09.2012)

Spoločnosť, ktorej život pripomína akýsi komunisticko-fašistický režim, režisér zobrazil s istotou a dôkladnosťou. Vizuálna stránka neohromuje bombastičnosťou, ale ukazuje na minimálnom priestore všetko hlavné, všetko čo a ako v tejto sterilnej civilizácii budúcnosti funguje. Príbeh je možno o niečo pomalší, ako by sa žiadalo, ale rozhodne nenudí. (27.02.2013)

Nebyť záverečnej vraždy, tak by to bol nádherný film o antiutopii. Aj keď nie úplne z reality vychádzajúci film narozdiel od niektorých svojich následníkov, tak to bolo pôsobivé a rozhodne to bol kvalitný film. Milovníci kníh budú chvíľu asi trpieť, ale záver ich možno poteší. Veľa z týchto filmov má podobný motív záchrany a to je útek mimo danú spoločnosť a preto si cením viac tie, kde útek mimo danú spoločnosť nie je možný a človek musí skúsiť niečo urobiť s tou skazenou. Na 60. roky je toto sci-fi veľmi dobrý film, dokonca miestami akoby umelecké, no veľa sa v tom nerýpali, stavia to skôr na jednoduchom príbehu. (29.06.2013)

Největší slabinou filmu je ta základní myšlenka zákazu knih, která není jakkoliv dostatečně obdůvodněná-Vše ostatní je ale krásný koncert lehounce orwelovské atmosféry se špetkou kafkovské absurdity a dost svérázného(nebo odvážného?)vedení příběhu......Ve své lacinosti a komornosti to překvapivě parádně funguje...Navíc určitě nejde o těžkopádnou depku s jistotou špatného konce-naopak-cítil jsem z toho i jistou lehkost a optimismus pramenící ze síly knih=Paráda a(i přes pár drobných nedostatků)plný kotel hvězd. (25.10.2011)

Po čase své hodnocení upravuju směrem nahoru, protože hasiči, kteří spalují knihy, protože knihy nutí lidi přemýšlet a být tak méně šťastní, se mi do mysli stále vracejí... (22.03.2011)

Zajímavý nápad, zpracovaný jako nějaká studentská divadelní hra. (05.11.2011)

Co na filmu oceňuju především, je jeho vizuální stránka. Sám Truffaut k ní říká: "Polovina filmu je přísně vizuální, což jsem opravdu rád. Téměř ve všech filmech má metráž hraných dialogových scén sklon během natáčení vzrůstat, kdežto němých částí (akční scény, scény násilí, milostné scény, němé reakce) klesá, protože nikdy není dost času natočit všechny zamýšlené scény. Všechny ty němé filmy z dvacátých let, které jsem v posledních letech viděl znovu a znovu, mě přiměly držet se svých "privilegovaných okamžiků", aby nebyly potlačeny." Právě tyto "privilegované okamžiky" se mi vryly do paměti nejvíc. Co mě naopak neuspokojuje, je pasivní závěr. Lidé se v závěru vlastně podřizují knihám, degradují sami sebe na shluk písmen a odstavců, mechanicky bez citu odříkávají jednotlivé statě a zbaběle se izolují od okolního dění. Truffaut o filmu tvrdí, že pokud ho vidí po kouskách, má ho docela rád, ale když ho vidí od začátku do konce, připadá mu nudný. Pro mě osobně je 451° Fahrenheita nejoblíbenějším dílem z celé jeho filmografie. A určitě k tomu přispěla i výborná hudba Bernarda Herrmanna. (17.06.2010)

Gurmanske zradlo pro fanousky 1984 a podobnych dystopickych svetu. Dolehajicim zpusobem nevlidna a sediva atmosfera podporena Bernardem Hermannem a vyborna predloha Raye Bradburyho. Jedno z tech zasadnich del, ktere by nemelo nikomu uniknout. 9/10 (29.01.2013)

Vymazlený audiovizuál a promyšlený dějodialogiál. Bohužel místy nehorázně nudící. (25.05.2013)

Sci-fi drám je pomerne málo, ešte k tomu európskych... Na moje prekvapenie, ale F. Truffaut zvládol problematiku s veľkým nadhľadom, vzdal sa väčšiny svojich typických komediálnych žartíkov a rozprával príbeh (možno trocha inak) a zameral sa na vážne problémy v spoločnosti ako takej. Akoby to symbolizovalo komunizmus a konzumný kapitalistický západ zároveň. Ale nebudem klamať, že hlavná príčina, prečo som to vzhliadol, bolo to, že hudobný tón udáva Bernard Herrmann. Prebral malinké snové prvky z Vertiga a nastolil nádhernú až dojemnú hudbu, čo je pre tento žáner tabu (https://www.youtube.com/watch?v=Rah6QNYV2fw). Dokázal, že aj sci-fi nemusí byť len temné (i keď má také prvky) alebo iba rýchle (mainstreamové) a predvádza jeden zo svojich Top výkonov, rovnako ako nadpriemerní herci či dômyselná výprava. (03.06.2013)