Luca

Příběh, který nijak zvlášť nevyniká nad ostatními milými příběhy o kamarádství, výzvách a jinakosti, který nedosahuje kvalit těch nejlepších Pixarovských děl a je v strašně banální a přímočarý. ALE ono to vlastně vůbec nevadí, protože je neuvěřitelně pohodový, příjemný a hlavně zasazený do báječného prostředí. Určitě po jeho shlédnutí dostanete chuť na těstoviny s pestem, touhu jet se projít po starých kamenných cestách podél sadů a vinic a nahlédnout do pitoreskních měst v Cinque Terre. Mě to osobně chytlo za srdce i pro to, že do podobných končin cestuji ráda a s chutí a evokuje to kromě pohody i krásné vzpomínky. (17.01.2022)

Zajímavé je, že to není jen film o přátelství (a to přátelství bez výhrad, což je dnes také málo viděná věc), a dokonce není jen o jinakosti lidí a "lidí", a dokonce ani o falešném pocitu nadvlády a jisté moci, ale - soudě podle zcela posledního záběru po závěrečných titulcích z hlubin - i o víře a o tom, jak mnohým lidem stačí to málo, co dělá jejich život životem (dobrá pozice, lepší SUV než má soused, dovolené v Karibiku apod.), aniž by je napadlo, že kolem nich se skrývá daleko rozmanitější a barvitější svět, než je vůbec dokáže napadnout. Hodně polopaticky je to zde řečeno tím Lucovým objevováním hvězd, ale obávám se, že mnozí lidé žel nepochopí, o čem ta scéna je ve skutečnosti. Myslím tím ty lidi, kteří mají celý život klapky na očích a vše se pro ně soustředí jen na práci, prachy a ty drahé hračky a dovolené, a kteří nikam dál nesměřují a o nic víc se nezajímají. A když se vrátím k tomu přátelství bez výhrad, zase je zde ozvěna evangelia, kde Bůh člověka miluje nezměrnou láskou bez výhrad, takže pro mne je to ten film naprosto náboženský, resp. duchovní, abych byl přesnější. Dobře se to tvůrcům povedlo podat. (11.02.2022)

Priemerná rozprávka o dvoch chlapcoch, krásne farebná, vtipu je už menej, ale deti sa podľa mňa baviť budú. Je to taká malá oslava detského chlapčenského priateľstva, čo je veľmi pekné a nevinné. Preto som v šoku, keď to nejakí zvrátenci začínajú pripodobňovať k homosexuálnemu kamarátstvu v detskom tele. Devianti sa vo svojich predstavách nezastavia pred ničím, toto môže z úst vypustiť len totálne pokrútený neukojenec. Vrcholom je, že režisér Casarosa kade chodí, musí len vyvracať, že rozprávku nemyslel ako gay story, že mala byť len oslavou priateľstva predtým než vôbec deti začnú myslieť na nejakú náklonnosť a vzťahy. Napriek tomu priteplenci píšu články o tom, že aj keď to tak nemyslel, tak predsa je to trochu "gayish". Šialená doba, kde sa aj do nevinného detského kamarátstva povinne pretláča sexualita. Veď tie animované deti majú tak desať, možno dvanásť rokov, spamätajme sa. (20.06.2021)

Pixar má ve svém portfoliu řadu snímků, ve kterých ztvárňuje ústřední role „klučičí“ dvojice, ať již se jedná o Woodyho s Buzzem z Toy Story, Mika se Sullym z Příšerek, s.r.o., Bleska McQueena a Buráka z Aut či Iana s Barleyem z Frčíme. Pixar svým nejnovějším počinem neexperimentuje, a právě po vzoru vyjmenovaných předchůdců vsází na ryze chlapecké ústřední duo, Lucu a Alberta – mořské rybo-lidské příšerky, které jakoby vypadly z oka postavám ze seriálu Dinosaurové. Tah na chlapecké přátelství se zejména zásluhou posledních patnácti minut vyplácí a divák dostává pořádnou emocionální nálož. Tu nicméně postrádají první tři čtvrtiny filmu, ve kterých se vše točí okolo product placementu Vespy, jakožto symbolu volnosti. Ona „svoboda“ je pouze jednou ze základních myšlenek snímku. Dalšími prvky, kterým se Luca věnuje, jsou - překonání pocitů strachu, odchod dítěte z domu a osamostatnění se, odpuštění, a v neposlední řadě sebeuvědomění si vlastní sobeckosti. To vše je zabaleno do velmi hezkého a pohodového italského letního prázdninového příběhu, který atmosféricky velmi připomíná snímek Dej mi své jméno. Bohužel tomuto titulu a ani valné většině ostatních pixarovek se Luca nerovná, a tak „vodní říše“ u Pixaru zůstává výsostným postavením Nema s Dory. Solidních 60 %. 🙂 (23.06.2021) (23.06.2021)

Tyto dětské animáky od Pixaru, Disney a spol. příliš nevyhledávám, k Lucovi jsem byl po opakovaném doporučení téměř donucen a nějakou dobu jsem bojoval s pocitem míjení se s fantasy v podmořském světě. Naštěstí se ukázalo, že jde o ten typ fantasy, který docela můžu – kdy se fantaskní říše dostává do konfrontace s běžným světem lidí. Moje dojmy začaly stoupat s přesunem do italského města, kde mě potěšil nápad zasadit velkou část animovaného děje do konkrétních existujících reáliích. Ty jsou mile dotvořeny odkazy filmovými (plakáty k Prázdninám v Římě nebo Felliniho Silnici), hudebními (píseň Ritty Pavone) či obecně kulturními (koloseum a další artefakty ve knize) a také pobyt v prostředí římských uliček má v animované podobě vážně skvělou atmosféru. Postupně se Luca stával docela napínavým, když se do reálného světa dostali i chlapcovi rodiče nebo začala plně gradovat zápletka ohledně často zmiňovaných mořských příšer a jejich skutečné podoby. Každou další třetinou stopáže se mi Luca zamlouval o něco víc a zpětně si ani nemám tolik proč stěžovat: Akční scény s podáním dobrodružných zážitků ze sériového skákání z vody do vzduchu či bláznivých jízd na kole mě zrovna nebraly, ale oproti jediné otravnější postavě hrošího strýčka u nich dodatečně vnímám docela pevné místo ve vedení příběhu či charakterizaci fantastkních postav směrem k dalšímu ději. V rámci svého druhu filmu, byť u mě spíše na jedno zhlédnutí a zpestření, za mě v pohodě. [70%] (10.03.2024)